26.9.2022 | Svátek má Andrea


EVROPA: Západní země a islámští imigranti

22.11.2005

Dlouholetý, politickými korekčníky vytrvale zakrývaný a vědomě bagatelisovaný problém konečně vyvřel na povrch ve Francii. Jistě jste se dočetli z různých zdrojů o jeho příčinách, dovolím si vás na závěr vzrušených debat zde znovu upozornit na hlavní a skutečné příčiny, o kterých se momentálně nepíše, ačkoliv jsou známé a zřejmé.

Islámští přistěhovalci jsou neintegrovatelní, tvrdil v šedesátých letech minulého století francouzský ministr Poniatowski - tedy jejich primitivní a bohužel nejpočetnější část, dodali bychom dnes. Islám je největší překážkou integrace už proto, že se muslim nesmí oženit se ženou jiného vyznání. Do západních zemí byli po desítiletí dováženi lidé se značným civilisačním zpožděním. Dostali práci (hlavně ti první), byty, sociální vymoženosti, podpory, tedy životní úroveň, o kterou se sami někdy jen velmi částečně a ještě ne všichni zasloužili. Ale o tu práci pak poměrně brzo přicházeli, protože byla primitivní, nekvalifikovaná a které v modení společnosti začalo rychle ubývat. Jejich zpoždění jim zabraňovalo se rychle přizpůsobit západnímu světu také proto, že jim hostitelský stát dosud dovolil dovážet imámy, kteří ve se své velké většině snaží integraci zabránit. Charakteristické v tomto ohledu je i to, že při právě skončené návštěvě následníka holandského trůnu, Viléma Alexandra, marocké úřady odmítly holandský požadavek, aby třetí generace marockých imigrantů v Holandsku už neměla marocké státní občanství. Toto odmítnutí dobře ilustruje holandské potíže s nimi, má ovšem v praxi vlastnost bumerangu. Marocké úřady počítají s tím, že se západoevropské země neodváží využít rubu jejich tvrdohlavosti. Ty zatím nevyužívaly logické možnosti zbavovat kriminální a neadaptovatelné živly marockého původu evropského občanství a reexportovat je nazpět do jejich vlasti, jejíž občanství stále mají, na čemž také jejich vlasti, jak je vidět, velmi záleží.

Každá země může integrovat jen určitý počet přistěhovalců. Jakmile je tento počet překročen, je konec skutečné integrace. Začnou se tvořit gheta, čtvrti, do kterých se policie bojí, protože stát za ní dosud plně nestojí. V USA se tomu říká "no go area", těch je ve Francii ke sto padesáti, ne-li více.Přistěhovalci z Afriky se rozmnožovali rychle, jak bylo v jejich zemích zvykem, zvláště proto, že jim to sociální dávky umožňovaly. Na druhou a třetí generaci už kvůli početnosti práce moc nezbylo, také proto, že nezanedbatelná část těch primitivních končí školu bez jakékoliv kvalifikace. Zvykají si velmi rychle na sociální podporu, která jim umožňuje se potloukat po ulicích a nejprve provokovat systém, který jim to umožňuje, a posléze proti němu otevřeně bojovat, protože si uvědomují jeho slabost. Do ghet tiše proudí sociální podpory, které bohužel integraci nepodporují, v ulicích vládnou bandy a gangy srovnatelné s bandami v některých amerických městech. A jsou to právě ony, které vážně kompromitují šance na zaměstnání těch slušných, kteří se integrovat chtějí.

Náladu mezi obyvatelstvem ve státě, kde se ještě nezačalo se zapalováním aut ve velkém, dobře vystihuje anketa redakce holandského deníku De Telegraaf mezi čtenáři jejího listu z 20. července t.r.:
82% se domnívá, že žije na multikulturní časované bombě
72% soudí, že imigrace až na výjimky musí být úplně zastavena
85% je přesvědčeno, že muslimská kultura bude v Holandsku nabývat na vlivu
75% vnímá skupiny muslimských mladíků na ulicích jako hrozbu
Holanďané a muslimové mají mezi sebou málo kontaktu (žijí de facto vedle sebe, nikoli spolu - J.T.)
Jen 23% se domnívá, že se rodilí Holanďané málo snaží, aby muslimy lépe chápali.
Proti tomu je citován rozumný přistěhovalec: "Jsem v Holandsku více než 40 let a jsem stoprocentně integrován. Enormně mě rozčilují cizinci, kteří se nepřizpůsobili a na všechno kašlou. Řikám vždy svým krajanům:"když se neumíš chovat a nechceš se přizpůsobit, koukej vypadnout."

O tom, že se i za úředními kulisami začíná možná konečně něco dít, svědčí moje zajímavá zkušenost z francouzského televisního programu Télématin, France 2. Po nedávných srážkách španělské policie s občany různých afrických státu, kteří se snažili násilím proniknout na území španělských enkláv Ceuta a Melilla, vysvětlil z obrazovky nějaký francouzský či evropský představitel, že EU poskytla podporu ve výši desítek milionů euro Libyji a Maroku, aby pomohla těmto státům zvládnout obtížnou situaci a také, že africkým občanům musí být nebo snad bylo dáno na vědomí, že země EU jim už nemohou zaručit bydlení a práci. Jeho jméno jsem si nezapamatoval v domnění, že si to najdu na websitu, ale když jsem to asi po týdnu hledal, nic jsem už nenašel, asi se to ztratilo.

Konečně, podle zatím jen mého vlastního názoru, musí být ve vyspělém státě rovnováha mezi rostoucí produktivitou a tomu přiměřeným počtem obyvatel. Připustit nebo dokonce plánovat dovoz desítek či stovek milionů tu vyspělost postrádajících a často i politicky nebezpečných lidí, je ovšem sebevražedná myšlenka, s kterou bohužel flirtují někteří západoevropští i američtí politici.

21.11.2005

Pro rychlé osvěžení paměti:
NP 14.01.2005 Migrační i jiné bonbonky
NP 20.5.2002 Dovnitř bez zaklepání