Naše demokracie se obohacuje o zcela nový prvek. U některých kauz se v předsálí soudních síní srocuje kompars, který má v projednávaném případu zcela jasno a požaduje osvobození souzeného, případně trest pro soudce.

My starší si pamatujeme soudy s disidenty (pohříchu většinou zprostředkovaně z rozhlasu, který byl naší vládou a stranou rušen již v éteru ve snaze ušetřit občany ČSSR traumatu). Rádio Hvězda či další spřátelené odnože zpravidla místo toho uváděly výsledky hrdinství horníků či družstevníků v boji za lepší příští. Průběh líčení nám byl tajen, stejně jako výše trestu. Nebýt Jiřinky Švorcové, ani bychom netušili, kolik ztroskotanců a zaprodanců se může v českomoravskoslovenském prostoru urodit.

Čas oponou trhnul a nazvat premiéra či presidenta gaunerem, podvodníkem nebo nyní oblíbeným fialovým hnusem již není trestným činem. Sice za dob předchozí hlavy státu se v jeho fan klubu, který nesl oficiálně i jeho jméno, objevil návrh, aby se nelibé označení pana Zemana trestalo temníci, bylo to naštěstí zamítnuto, nepochybně i z důvodu, že některá označení nepostrádala pravdivý základ a dokazovat, že pan president není hulvát a alkoholik by bylo nad možností soudů a přizvaných znalců.

Poslední rok jsme však svědky zcela nových úkazů, kdy jedinci (v očích jejich příznivců jde o nositele neotřelých myšlenek), jsou k soudu doprovázeni početným zástupem, který hlasitě a jasně dává najevo, že žijeme v totalitním státě. Vždyť přeci výzva k útoku na senát, vyhorožování politikům za to, že schválí něco, co oni považují za zcela nepříjatelné, je zcela v souladu dnešního pojetí liberální společnosti. Rovněž není pochopitelné, že je jim vytýkáno, že před domem, kde bydlí jejich odpůrci, demonstrují své postoje i za pomocí megafonu, v němž sdělují, co se jim může nemilého přihodit. Hysterické výkřiky a teatrální kácení na podlahu před soudní síní (Jana Peterková), dokreslují barvitost a nápaditost novodobých komediantů (pardon, zastánců toho správného světonázoru).

„Ztotožněte soudkyni“, zní v chodbě, tedy jistě proto, aby byla posléze odměněna pugétem za to, že vynese správný rozsudek (tedy jednoznačné a nezpochybnitelné zproštění viny souzeného). Přivolání těžkooděnců, kteří statují u podobných případů, jen dokresluje zhovadilost současné vládní moci, která již zcela resignovala na pravdu a řídí se pouze direktivy z bruselského pekla.

Nastává čas, abychom zřidili „lidové soudy“, kam budou do poroty vybíráni ti správní a uvědomělí jedinci, kteří hravě odliší ty, kteří dnes a denně statečně bojují za naše lepší příští od těch, kteří představují ony již zmíněné ztroskotance. Výběr porotců by měl být přenechán povolaným, jako je třeba pan Jindřich Rajchl, který se jako jeden z mála přesně orientuje v náladách společnosti a obrazně řečeno drží prst na tepu doby. Současný soudní systém je zkorumpovaný, nechutný a vždy politický, pokud je souzen kdokoli ze zmíněných důvodů.

Časem se možná dočkáme jistého dejá vu, že dřívější trestanec bude příští hlava státu. Koneckonců, historie nedávno prožitá je ještě v čerstvé paměti.

Psáno pro www.blogosfera.cz