Michelinský průvodce byl v letech 1900-1920 rozdávám úplně zdarma. Jednoho dne ale bratři Michelinové usoudili, že co nic nestojí, to nikdo nebere vážně. A svého průvodce zpoplatnili. Teď přišli s novým ceníkem. Za to, že Českou republiku zařadí do svého průvodce, chtějí na tři roky deset mega.
Tomu se myslím říká chucpe.

Zatímco celý svět diskutuje o nedostatku mouky a hrozícím hladu milionů lidí v důsledku rusko-ukrajinského konfliktu, vedení firmy Michelin se rozhodlo, že zavede milionové členské poplatky. Na tom by nebylo vůbec nic pozoruhodného a nikdo by to neřešil, kdyby ty poplatky zůstaly v kategorii B2B neboli kdyby si to vyříkali majitelé nejdražších českých restaurací s drahoušky z firmy Michelin.

Jenomže namísto toho připravili někteří známí podnikatelé v gastru veřejnou výzvu, aby vláda někde našla deset milionů a poslala je do Francie.

Když jsem to četl, nevěřil jsem vlastním očím. V době, kdy státní dluh (g)astronomicky roste, základní potraviny zdražují a klientů potravinových bank přibývá, přichází gastronomická podnikatelská elita s nápadem podpořit svůj byznys finanční injekcí ze státního rozpočtu.

Pevně doufám, že až s tou peticí přijdou za pirátským ministrem pro místní rozvoj, začne se smát. A hodně nahlas. A pak pozve pár svých kolegů na oběd. Nikoli do jedné z pražských michelinských restaurací, ale do jídelny ve svém úřadě. Vytáhne z batohu krabičku s vlastnoručně uvařeným jídlem, kterou si přinesl z domova stejně jako statisíce obyčejných lidí v této zemi každý den, uvaří si konopný čaj s optimálním obsahem legálního CBD a během jídla probere se svými nejbližšími spolupracovníky další možné úspory ve svém resortu.

A našim milovaným televizním kuchařům přeju, aby rychle vystřízlivěli a pochopili, že časy se jednou provždy změnily.