Symbolicky na letošní 17. listopad pozval dr. Pavel Žáček spoustu lidí do budovy vznikajícího Ústavu pro studium totalitních režimů, kterému však všichni říkají Ústav paměti národa – tak, jak zněl původní návrh. Ústav dostal budovu bývalého ministerstva informatiky v Praze na Žižkově nad Vysokou školou ekonomickou. Má se věnovat studiu druhého a třetího odboje i totalitním praktikám komunistického a nacistického režimu.

Přišlo několik politiků i americký velvyslanec. Úvodem promluvil předseda Senátu Přemysl Sobotka. Vyzdvihl úpornost Pavla Žáčka a místopředsedy Senátu Jiřího Lišky, kteří vznik takové instituce prosazovali. Upozornil, že všichni musíme počítat s osočováním ústavu a výsledků jeho práce – s tím se totiž ultralevičáci nemohou smířit. Přitom si často neuvědomujeme, nakolik zločinný byl komunismus – vždyť mu padlo víc obětí než nacismu. A potom citoval znalce totality George Orwella (snad cituji správně): Kdo chce ovládat přítomnost, musí ovládat minulost – kdo ovládá minulost, ovládá i přítomnost.

Senátor Liška zase vzpomínal na to, že myšlenku na vytvoření ústavu, který se měl prapůvodně jmenovat Památník doby nesvobody, začali prosazovat před osmi roky. Nebyla však politická vůle – levice v poslanecké sněmovně tento návrh smetla. Teprve po posledních volbách v létě 2006 senátoři tuhle myšlenku oprášili a znovu předložili. Po těžké diskusi v parlamentu, kde se s tím sociální demokraté a komunisté nemohli smířit, nakonec zákon prošel, byť s pozměněným názvem instituce a se zadáním zkoumat i německou okupaci, jak navrhl socialista Vítězslav Jandák.

Žáček vysoce vyzdvihl úsilí náměstka ministra vnitra Zdeňka Zajíčka, který vytvoření ústavu podporoval a snažil se pro ně vydobýt materiální základnu. Sám Zajíček, když ho vyzval k mikrofonu, zaníceně prohlásil, že věci jdou dělat i třeba bez zákona. Teď, když je ústav víceméně vybudován, je nutné, aby opustil půdu ministerstva vnitra a stal se nezávislou institucí. Je to důležité pro budoucnost – kdyby nešťastnou náhodou přišla k veslu zase levice, aby neměla možnost činnost ústavu potlačovat. Zanedbali jsme historické povědomí národa – mladí lidé většinou neví nic i o událostech starých osmnáct let. Ráno Zajíček poslouchal rozhlas, kde se ptali třináctiletých dětí, co vědí o sametové revoluci – nevěděly nic. I proto musí tento ústav fungovat.

Všechny nás u šatny podarovali sáčkem, ve kterém bylo první číslo časopisu Paměť a dějiny – Revue pro studium totalitních režimů. Je to sešit A4 s více než 200 stránkami zajímavého čtení. Namátkou: Král české taneční hudby R.A. Dvorský před komunistickým soudem, Kampaň provázející proces s Miladou Horákovou, „Sachergate“ – první lustrační aféra, Kontrarozvědka StB 1988–1990, Charta 77 očima vězňů, atd. Ještě začátkem příštího roku má vyjít jedno číslo, sponzorované ministerstvem vnitra. A potom ho bude vydávat ústav jako samostatná instituce, ale pro širokou veřejnost a za peníze.

Před několika dny mi napsal jeden starý kamarád, který patřil koncem roku 1989 k Havlovu vedení Občanského fóra, mail: „Pořád ale je mi milejší Topolánkova vláda, než ta parta Paroubkova.“

Dnešní den to potvrzuje. Vznikl ústav, který se chce podívat do útrob komunistické diktatury, a v hotelu, jehož majitelem je agent StB, se oženil šéf české levice, aniž by mu minulost jeho kamaráda hoteliéra vadila.

Se svolením autora převzato z www.karelpacner.cz