Pro necelé dva milióny našich spoluobčanů je alternativa, že by se na příštích 5 let stal hlavou státu Andrej Babiš natolik žádoucí, že mu dali a nejspíše i příště dají svůj hlas.

Bylo by jednoduché a nesprávné odbýt uvedený fakt tím, že každý, kdo mu věnuje svůj volební lístek, je pomatená kobliha. Žijeme v dobách mediálních zkratek, čteme většinou jen nadpisy, stačí nám billboardy či jedna dvě věty, abychom měli jasno, Traktáty sociologů nám mnohdy připadají příliš složité, jejich autoři podezřelí a délka jejich rozborů neúměrně dlouhá. „Je třeba zastavit migraci a Drahoše“, bylo před 5 lety úderné heslo, které jistě přispělo k vítězství končící hlavy státu. Heslo jednoduché, manipulativní a svým způsobem stupidní.

Pro mnoho našich spoluobčanů je možnost, že by na Hradě po čase opět zasedl intelektuál, nepřijatelná. Ti byli vždy podezřelí, už za totality, kde je bylo nutno vydělit do „třídy pracující inteligence“, vedle „dělníků a rolníků“, které režim vykořisťoval a současně jimi přes deklarovanou přízeň pohrdal. U inetelktuálů nebylo nikdy jisté, jestli se vlivem studia neodkloní na nesprávnou stranu. Ti, co tak učinili, byli posléze posíláni do geodetických prací a jejich přínos pro společnost byl limitován na bytové semináře (např. náš významný filosof 20. století Jan Patočka, umučený StB).

Po listopadu 1989 se společnost výrazně polarizovala do dvou směrů, reprezentovanými oběma Václavy. Nelze si nepovšimnout, že ten Klausův postupně nabýval větší popularity. Dnes jsme svědky, že absolventi humanitních směrů jsou osočováni ze zbytečnosti svých oborů. Málokdo si uvědomí, že diplomová práce nemusí vždy znamenat převratné myšlenky, že jde v drtivé většině o průkaz schopnosti absolventa pracovat s informacemi a to v jakékoli pracovní profesi či osobním životě. Tato schopnost se nyní ukazuje jako klíčová pro orientaci v záplavě mnohdy protichůdných zpráv, které se na nás sypou ze všech možných médií a sítí.

Nelze vyloučit, že právě malá či žádná schopnost práce s informacemi a absence kritického myšlení je příčinou nepopiratelného úspěchu Babišova týmu. Rovněž je jisté, že řada našich občanů, které vážně zasáhla ekonomická krize, volí Andreje Babiše v naději, že on jako případná hlava státu za ně všechno vyřeší. „Vždyť nám přidal na mzdě“ byl argument, který jsem zaslechl při odůvodnění jeho volby. Mnoho lidí slyší na to, že jeho není možné zkorumpovat, protože je bohatý. Při jeho školním kvízu, kdy byl přistižen, že neví základní informace, jsme byli svědky téměř zuřivé apologeze jeho příznivců, že některé věci není třeba vědět, že nejsou tolik potřeba.

Není smyslem tohoto článku vyvracet výše uvedená tvrzení, protože ti, kdo si přesně informace chtějí sehnat, tak již učinili a vědí své a ti, kterým stačí jen jeho projevy, to tzv. „nepotřebují“.

Zdá se, že jediný, kdo to může současný stav změnit, je Andrej Babiš sám. Bezprostředně po vyhlášení výsledků prvního kola se opřel o svého protikandidáta s poukazem na jeho komunisitickou minulost. Což je samozřejmě pravda, avšak v případě pana Babiše neskutečná drzost, protože jestli byl někdo spojen s pupeční šňůrou s minulým režimem, byl to právě on sám. Jeho projevy jsou plné sebechvály, vychloubání se s kým vším se potkal atd. To vše ve zmíněné konfrontaci s absolutní neznalostí některých faktů, které považujeme za natolik obligátní, že si je nepotřebujeme vyhledávat u rabbiho Googla, protože je prostě víme.

Nemá smysl přesvědčovat jeho přívržence o jejich špatné volbě, veřejné nadávky jsou nepochybně kontraproduktivní. Je ale třeba s klidem a rozvahou jim klást otázky, zda-li chtějí na Hradě osobu, která se při první nepříjemné otázce začne vztekat jako malý chlapec při odebrání hračky, osobu, která je sice v Evropě známa, avšak nikoli pro svůj morální profil jako Václav Havel, ale spíše jako ten, kdo umí vyčenichat dotace pro svůj byznys a posléze je vracet.

Nebo třeba jen to, jestli chceme na trůn po českých panovnících a presidentech jedince, který neví, kdo napsal Švejka.