Pátek 4. ledna
Na včerejším obědě s prezidentem Klausem se předseda Senátu Sobotka i předseda PS Vlček údajně shodli, že všechna kola jedné volby by se měla konat v jednom dni (stejně tomu bylo i minule) a že mezi jednotlivými volbami, bude-li voleb více, by měla být týdenní přestávka (minule byly přestávky mezi volbami delší). Vlček tím vzbudil nelibost v řadách vlastní strany. Sociální demokraté by prý chtěli mít mezi volbami víc času na vyjednávání o podpoře pro svého kandidáta. Spíš to ale vypadá, že sociálním demokratům vyhovuje situace nejistoty a neklidu, mohou to svést na vládu a na ty, co podporují Klause, a předpokládají, že jim porostou preference. Je to paroubkovská taktika: buď bude po našem, nebo vám z toho uděláme kůlničku na dříví. Primitivní, ale může to fungovat. Pokud panu Vlčkovi nesedí tahle taktika, má recht. Není přitom sám jako kůl v plotě, podpořil ho místopředseda a vrchní kverulant ČSSD Škromach, který zřejmě není Paroubkovou politikou silné ruky příliš nadšen, protože pak zbývá málo prostoru pro ostatní „přátele“. Což by byl koneckonců taky legitimní důvod.

Senátorský klub ODS se rozhodl vyhovět Švejnarově žádosti o slyšení. To je rozumné a slušné, senátoři ODS ostatně vždycky patřili k vychovanější části strany. Poslanci se ještě nerozhodli. Je v logice věci, že by Švejnar měl dostat příležitost oslovit volitele ODS, přestože strana navrhuje jiného kandidáta. Naproti tomu není v logice věci, když ČT opětovně vnucuje Klausovi televizní duel se Švejnarem, ačkoli ten to už jednoznačně odmítl. Je těžké se zbavit dojmu, že to veřejnoprávní televize dělá proto, aby povzbudila populistické nálady ve veřejnosti, pocuchala Klausovi image a přihrála malou domů sociálním demokratům (signály nemístných sympatií tu už byly). Lidé, kteří Klause pořád dokola zvou, musí přece předem vědět, že jim nevyhoví. Není to příliš slušné.

Václav Havel chtěl poučovat KSČM o tom, proč má volit Švejnara, a se zlou se potázal: dnes se do něho v Právu obul předseda strany Filip. Tématu se týká naše glosa.

Poté, co Topolánek naznačil, že vzhledem k lidoveckému tlaku mu asi nezbude než vzít předsedu KDU-ČSL Čunka zpět do vlády, a zelení se tomu rozhodně opřeli, ozvaly se i v KDU hlasy, že strana není ve vládě proto, aby se udržel ten či onen ministr. Dalo se to čekat, lidovci nejsou v otázce svého předsedy jednotní a Čunek nemá prostředky k tomu, aby na Topolánka účinně tlačil. Taky mám dojem, že vyhlídka na lidovecké hlasy Švejnarovi je jednak hodně mlhavá a jednak to není zrovna to, co by Topolánkovi nahánělo největší hrůzu. Jistě mu záleží na tom, aby Klaus vyhrál, ale vůbec by se nejspíš nezlobil, kdyby to bylo s pořádně odřenýma ušima (to je moje spekulace, ovšem). Na druhé straně zelení (Kateřina Jacques) trochu mírní tvrdost původního Bursíkova protestu. Jen ministr Schwarzenberg trvá na svém. To je opravdu zvláštní: jít tvrdě po Čunkovi může konec konců opravdu znamenat pár lidoveckých hlasů pro Švejnara. Je to smysl té hry? Pak by nebyla zrovna moc zodpovědná.

MfD se dovolává právní expertky v tom, že Topolánek k rozvodu nepotřebuje souhlas své manželky. To jistě ne, ale rozvod se tím komplikuje, protahuje a premiérovi to uškodí u veřejnosti. Přitom ve věci rozvodu předsedy vlády a předsedy ČSSD není rozdíl ani tak mezi Paroubkem a Topolánkem, jako mezi (bývalou) paní Paroubkovou a paní Topolánkovou.

Sobota 5. ledna
Bezdomovec, který zachránil novorozeně odložené do popelnice, se projevil jako nevděčník. Z pohodlného asylu, který mu poskytl pražský magistrát (a pan primátor se přitom trochu zviditelnil) uprchl oknem, poranil se, pak se popral s lékaři a nakonec přistál v Bohnicích na psychiatrii. Zase jeden, co se nechce dát sociálně spasit. Pokud zbude čas, k tématu se vrátíme.

Organizátoři rallye Dakar museli závod zrušit kvůli teroristické hrozbě. Zdá se, že se Západ (tedy my) bude napříště muset v lecčems uskrovnit. Žijeme (už zase) ve výjimečné situaci (a nevím, zda se o ní s naším prezidentem dá říci, že je ta nejlepší, jakou jsme zažili; optimismus vyplývá jen z toho, že mloci zatím nevystrkují hlavy z Vltavy, a pokud ano, jsou to mloci slovanští, kteří jsou blízcí našim srdcím). Civilizované politické útvary se čas od času musí omezovat. Kdyby byli za císaře Augusta pořádali populární a oblíbené orientační běhy Teutoburským lesem, taky by si je museli po určité době odpustit.

Podle agentury Median má teď ČSSD skoro 9% náskoku před ODS a v parlamentu by měla spolu se spřátelenými komunisty 114 mandátů. Zdá se, že se Topolánkova vláda přece jen pomalu propadá do pozice té Špidlovy.

ČSSD chce veřejnou volbu prezidenta. Má zjevně panickou hrůzu z odpadlíků a zároveň chce ztížit komunistům, aby hlasovali pro Klause. ODS naopak v odpadlíky doufá a je pro zachování dosavadního způsobu. Pokud komunisté budou muset hlasovat veřejně, může se stát, že nebudou volit Klause ani Švejnara a nebude hned tak zvolen nikdo. Veřejnou volbu bez ODS nelze prosadit v Senátě, kde má ODS většinu (ke změně způsobu volby stačí prostá většina). Může se tedy stát, že by měl Senát volit prezidenta jinak než PS, což by se blížilo šaškárně. Jinak je rozhodně lepší, když budou prezidenta volit aklamací, než když budou volit jakoby tajně a všichni sociální demokrati před urnou ukážou vyplněný lístek panu Paroubkovi.

Největší svoboda, jakou zažil Jiří Hanák (totiž tisková) existovala v roce 1968, „protože tehdy neplatilo Leninovo, že „Svoboda tisku (za kapitalismu) je svoboda pytle peněz majitele novin“". Na jednu stranu je hezké, že se ten člověk tak upřímně hlásí k Leninovi. Na druhou je pozoruhodné, jak málo mu stačí ke štěstí: ne že by v roce 1968 nebyla v médiích taková míra svobody, jaká předtím za komunistického režimu nikdy nebyla. Ale se situací po roce 1989 se to vůbec nedá srovnat. V roce 1968 vycházely jen ty deníky, které vycházely po celé období komunistické éry, a žádné jiné. Seděli tam titíž lidé, jen někteří z nich se propracovali k lidské tváři. Televize byla jedna, státní, komunistická, a totéž platilo o rozhlase. Nebyla to žádná pluralita v pravém slova smyslu. Svoboda tisku bez soukromého vlastnictví médií je nemožná. Vidím to zkrátka úplně naopak než Lenin s Hanákem.

Jiří Paroubek poskytl celkem zábavný rozhovor Právu. Prohlásil mimo jiné: „Jsem snad jediným českým politikem, který se tu a tam za něco dokáže omluvit.“ Přesnější formulace by byla: jsem snad jediným českým politikem, který dělá takové věci, že mu občas nezbývá než se za ně omluvit. ČSSD je prý už řadu měsíců vystavena mediální blokádě, podobné prý té, které čelí komunisté (svůj díl dostalo i Právo, které prý v poslední době netiskne panu premiérovi jeho mistrné komentáře). Obvinil ODS, že zorganizovala Kubiceho zprávu, že úplatkem nebo vydíráním zkorumpovali poslance Melčáka a Pohanku a že nepatřičně zasáhli do trestního stíhání Jiřího Čunka. Pokud jde o to, zda nám vládnou političtí gangsteři, neví, zda by volil přímo ten termín (tedy: možná jo, možná ne). Přitom mluvit o „zorganizování“ Kubiceho zprávy je silně přehnané (mohli nanejvýš pomoci Kubicemu vystoupit v parlamentním výboru a přispět nějak k medializaci případu) a o tom, že by pana Melčáka a Pohanku bylo třeba vydírat, mám velké pochybnosti. Navíc se mi zdá, že zejména pokud jde o vztah k médiím, Paroubek se za svého premiérování nepředvedl v nejlepším světle (např. faktický zákaz pořadu Bez obalu přinejmenším ovlivnil). A že je ochoten udělat všechno pro to, aby se dostal a pak udržel k moci (což taky vyčítá ODS) platí i pro něj.

O něco méně zábavný je rozhovor ministra Nečase v MfD. Vedení KDU-ČSL si prý musí být vědomé (tj. mělo by si být vědomé), že případné teoretické nezvolení Václava Klause bude mít dramatický nestabilizující vliv na fungování koalice. Co to znamená? Půjde snad ODS na truc do koalice s ČSSD, teď, když jí propadly preference tak jako kdysi Špidlovi? Bude Paroubek o takového koaličního partnera stát a nebudou mu příjemnější předčasné volby? Nebo půjde ODS dobrovolně do opozice? Dále mluví o zlé vůli médií (v případě Jiřího Čunka). To je zajímavé, o zlé vůli médií mluví i Topolánek (když jde o zdravotní reformu). Všichni politici jsou s médii nespokojeni. Nejdou jim dost na ruku. To není zase až tak špatné vysvědčení pro média, spíš pro politiky: těžko se vyhnout podezření, že by to raději viděli jako za Husáka. Jinak je pan Nečas věřící, ale považuje to za svou zcela soukromou záležitost. Ovšem, mohlo by mu to vadit u voličů. Zjevně přistoupil na Klausovu „zahrádkářskou teorii“. Jeden je letecký modelář, jiný zahradničí, on je věřící. Není to nic proti ničemu.

Pondělí 7. ledna
Komunisté mají plán pro první prezidentskou volbu: v prvním kole podpoří Švejnara, aby se z PS dostal do 2. kola (Klaus má kandidaturu ze Senátu zajištěnu, protož ODS má v Senátu absolutní většinu), v druhém kole nepodpoří nikoho, takže je velmi pravděpodobné, že prezident nebude zvolen (a pokud bude, komunisté budou teoreticky tak říkajíc z obliga – teoreticky ovšem, protože se nedá vyloučit, že někdo z komunistických volitelů si zahlasuje podle vlastního gusta, ani ti komunisté už nejsou to, co bývali). V případě nezvolení prezidenta by komunisté chtěli, aby do druhé volby strany po dohodě nasadily „nestranické“ kandidáty. Představa nestranického kandidáta za komunisty je zábavná (pokud se nedá uhovořit např. prof. Kohák). S podporou Klause KSČM podle předsedy Filipa nepočítá, pro podporu Švejnara je „holubice“ Dolejš. ODS ovšem od kandidatury Klause neupustí a je pravděpodobné, že pokud jí to nevyjde v první volbě, v druhé nebo ve třetí bude slavit „triumf z únavy“. Prezidentský kandidát Švejnar zatím rozjíždí volební kampaň, zahrnující i cesty po republice. Na tom není něco v pořádku: simuluje se tak, jako by byl prezident volen plebiscitem. Má snad „lid“ tlačit na volitele ve smyslu stupidního hesla z minulých voleb „Poslanče ty nezbedný, hoď Sokola do bedny?“

V souvislosti s prezidentskou volbou se diskutuje, má-li být prezident volen tajně nebo veřejně (píše o tom např. bývalý poslanec ČSSD Koudelka v dnešním Právu). Tématu se týká naše dnešní glosa.

Spor mezi ministrem spravedlnosti a předsedkyní Nejvyššího soudu (podnět k němu zavdala ministryni kárná žaloba na dr. Brožovou) mi připadá nepřehledný. Je zjevné, že vláda, ODS a prezident by Brožovou rádi vypudili (ač k tomu nemají žádné instrumenty), jako osoby na svém místě se jí ovšem není ochoten pořádně zastat ani předseda ČSSD. Zdá se, že tahanice je jeden z projevů politického patu v ČR. V zásadě si ovšem myslím, že je správné, když je vysoký soudní funkcionář exekutivou (prezidentem) neodvolatelný, protože jinak by se justice mohla snadno stát nástrojem výkonné moci.

Článek v Právu o „církevních restitucích“ zdůrazňuje, že „církve“ dostanou takový balík, že nebudou vědět, co s ním: např. Církev bratrská 50 milionů ročně, správně by asi měla ještě platit, že jí čeští ateisté vůbec dovolí existovat. Na druhé straně jiné „církve“ (např. mohamedáni) ostrouhají, ač by si nepochybně nějaký ten milion taky zasloužily. Chtěl bych říci, že v zásadě je důležité, aby se realizovala odluka církví od tohoto státu. Vládní návrh je jakási cesta k ní, že by prošel (nebo že by ho Paroubek, jakmile se dostane k moci, podobně jako spoustu jiných v „legislativní zrušovací smršti“ okamžitě nezrušil) je ztěží představitelné.

Ředitel soukromé Vrchlabské nemocnice (a bývalý Rathův náměstek) Dryml nehodlá vybírat od důchodců a nezletilých poplatky za ošetření, protože s nimi nesouhlasí. Podle něho pojišťovnám není nic do toho, jak nemocnice s vybranými penězi naloží. To jistě ne, ale napřed je nemocnice musí vybrat, zaevidovat, pak pacientům vrátit a vrácení rovněž zaevidovat. I tenhle postup má přitom poněkud sabotážní charakter. „Existuje něco jako selský rozum, k jehož nabytí nemusí člověk oblékat talár,“ píše v souvislosti s Drymlovým rozhodnutím v Právu Alexandr Mitrofanov. A stěžuje si, že mluvčí ministerstva zdravotnictví, když o Drymlově rozhodnutí v ČT hovořil, dělal grimasy jako potentáti za totáče. Grimasa jako zas totáče se dosti těžko posuzuje. Jiné je to se slovy. Ve skutečnosti se za stalinismu právě hojně omílala – a už na prahu stalinismu taky uplatňovala – zásada, že selský rozum je důležitější než právní kvalifikace. Když je nás hodně a máme sílu, můžeme si dovolit ignorovat zákony ve jménu selského rozumu.

Premiér Topolánek otálí s garancí vlády pro konání olympiády v Praze. Příznivci namítají, že podpis nebude stát vládu ani halíř. Otázka je, co bude stát ČR pořádání olympiády. Výron primátorského populismu může nás všechny přijít pořádně draho.

Extrémně nacionalistická „Národní strana“ (v MfD píší „neonacionalistická“, co to znamená?) zahájila nábor do „Národní gardy“. Podle zakladatelů této instituce má jít o „neozbrojenou složku, která je založena na přísném vojenském principu“. Je naprosto nepřípustné, aby si strany zakládaly vlastní polovojenské organizace (přesněji řečeno bojůvky). Jde o instrumenty k „pokračování politiky jinými prostředky“. Pokud to naše zákony umožňují, není s nimi něco v pořádku. Ministr vnitra se zatím omezuje jen na silná slova.

Slovenský prezident požaduje, aby vláda měla vlastní média, kde by mohla prezentovat svá rozhodnutí a svoje názory, aniž by je někdo přehodnocoval. Není jasné, zda kromě těchto médií mají existovat ještě nějaká jiná. V civilizovaných zemích je vláda jedna věc a média druhá, vláda má konat a média mají komentovat. Dnešní Slovensko, zdá se, je v červeném to, co bylo Polsko za PiS v černém.

Přiznám se, že nesleduji Harvardské, přesněji řečeno Britské listy, tentokrát jsem udělal výjimku. Vyřizuje si tam totiž se mnou účty šéfredaktor Islámských listů Lukáš Lhoťan. Zájem Britských a Islámských listů jsem poznal podle toho, že se mi ve statistice trochu zvedla návštěvnost a objevil se v ní link na BL. Pan Lhoťan polemizuje s mým textem Pro základnu z března minulého roku, a to tak, že si napřed vymyslí nějaký citát z neexistujícího „kompromitujícího“ zdroje, pak k němu přirovná skutečný citát z mého textu a následně mne označí za „xenofoba“. „Xenofob“ zní podobně jako za protektorátu „židomil“, označení má lehce vlajkařský podtext, naštěstí Islámským i jiným listům snad dosud chybí mocenský background, aby to mohlo mít pro dotyčného citelné následky. Pozornost BL není bohužel pro Události příliš velkým přínosem, sice mi na den trochu stoupne čtenost (ne zase až tak moc), ale nepředpokládám, že by se čtenářské okruhy Událostí a BL příliš překrývaly.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.