Pátek 4. května
Poslanec Tlustý představil v rámci prezentace vládního návrhu reforem svůj faktický protinávrh. Jeho podstatou je jednotná daň z příjmů pro fyzické i právnické osoby ve výši 12%, snížení horní sazby DPH z 19% na 17% a zjednodušení daňového systému (např. zrušením velké části výjimek). Nechci se vyjadřovat k ekonomické stránce věci, nepochybuji, že aspoň něco z Tlustého návrhu je smysluplné. Tlustý taky může poukazovat na to, že jeho návrh zvýhodňuje střední vrstvy. Mám výhrady jen z formálního a politického hlediska. Především neobyčejně pochybuji o tom, že v českém prostředí zafunguje tzv. Lafferova křivka, tj. že pokles daňových sazeb bude mít za důsledek, že se zmenší daňové úniky, protože už lidem nebudou stát za to (to je věc psychologická, ne ekonomická). Obhájci Tlustého argumentují úspěšností výběru daní na Slovensku po snížení daní, zbývá jen dokázat, že to bylo kvůli Lafferově křivce. Za druhé, pan Tlustý tvrdí, že navrhuje kompromis jen v 36% návrhu. To je jen o trochu menší demagogie, než kdyby navrhl zrušit daň z příjmu úplně a pak prohlásil, že chce změnit z vládního návrhu jen 5%. Za třetí, pokud by vláda na návrh pana Tlustého přistoupila, udělá z ministra financí, který za resort odpovídá, kašpárka. To se samozřejmě promítne do vztahů uvnitř koalice. Nemohu uvěřit tomu, že pokud by Topolánek Tlustému nevyhověl a Tlustý pak vládu povalil, jednalo by se čistě o osobní iniciativu exministra a úzkého kroužku jeho věrných. Musel by to mít nějak požehnané na Hradě (Klausova kritika Tlustého ještě nic neznamená) a řekl bych, že taky u příštích koaličních partnerů v Lidovém domě. S uvážením obojího (ale nejen kvůli tomu) by mi taková politika připadala politicky neblahá. Při všech problémech představuje premiér Topolánek jakési novum: dokázal být v dobrém slova smyslu vstřícný vůči koaličním partnerům, není otrocky závislý na Klausovi a (což s tím souvisí), v jeho politice se nemísí doktrinářství s přízemní vyčůraností. Jistě není politicky šikovnější než Klaus, ale jeho politika působí přece jen lidštěji. I s těmi excesy v parlamentu. Kromě toho mám dojem, že je aspoň do jisté míry schopný se poučit z vlastních chyb.

Kdo zvítězil v duelu Topolánek – Paroubek na Primě? Podle diváckého hlasování Topolánek. Paroubek si objednal u STEM průzkum, který dopadl jestlipak to uhodnete? No přece tak, že jednoznačně zvítězil Paroubek. Mám dojem, že STEM musí být v nějaké finanční krizi, když na sebe bere takovéhle úkoly.

Historik Jan Křen si v Právu vyřizuje účty s ještě neexistujícím Ústavem pro studium totalitních režimů. Podle něho je třeba citlivě vyhodnocovat dokumenty, které vytvořili příslušníci „zločinecké organizace“ StB. Diktaturu totiž nelze vysvětlit jen z jejich hlediska. Doplnil bych, že zvláště povolaní k takovému vysvětlování diktatury by byly jejich ubohé nevinné oběti – totiž agenti StB. Hluboké porozumění pro dokumenty by taky mohli mít lidé, kteří proti zločinnému režimu bojovali často tak konspirativně, že se to vůbec nedalo poznat, přímo v jeho vědeckých institucích, tj. např. na tzv. vokovické Sorbonně.

Předseda ČSSD Paroubek se snaží synchronizovat svůj odpor vůči americké základně s Ficovým Slovenskem. Fico se už jasně vyslovil proti, jeho ministr zahraničí je kupodivu o hodně opatrnější, řekl, že Slovensko vybudování základny podporuje, jen by „uvítalo“, kdyby byl americký systém propojen s protiraketovou obranou Aliance. Vypadá to, jako kdyby vznikaly zárodky jakéhosi nového česko-slovenského svazku orientovaného na Moskvu. Oba braši (Paroubek a Fico) by teď ještě měli honem podpořit Putina v jeho spravedlivém boji s estonskými fašisty a bude všechno úplně jasné.

Rusko cílevědomě vyhrocuje napětí s Estonskem. Tohoto tématu se týká naše dnešní glosa. Navíc se rozhodlo, že už napříště nebude informovat státy NATO o pohybu jednotek na svém území (chce se zlomyslně dodat, že hlavně těch, co se přesunují k estonským hranicím). Jde o zmrazení ruských závazků plynoucích ze Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě. Rusko vyčítá NATO, že samo podmiňuje ratifikaci smlouvy stažením ruských jednotek z Gruzie a z Moldavska (NATO i Rusko se už na tom dohodly), že rozšířilo NATO, buduje základny u ruských hranic a instaluje raketovou základnu v Polsku a v ČR. Nedělejme si iluze, všechno, co Putin v poslední době dělá, znamená radikální změnu ruské politiky. Ta změna je důsledná, cílevědomá, plánovaná a bude trvalá na mnoho let. A v této souvislosti považují za nutné zdůraznit: Západní společenství má v současné době dvě slabá místa: Pobaltí (Estonsko, Lotyšsko a Litvu) a následnické země Československa, ČR a Slovensko. Zatímco na Slovensku už je Fico u moci, osud Topolánkovy vlády visí na vlásku. I z tohoto hlediska je nezbytné, aby vydržela: protože ať je, jaká je, dobrovolně hlavu do ruského chomoutu nestrčí. Kdežto o Paroubkovi, ale ani o Klausovi bych si to tvrdit vůbec nedovážil. O komunistech samozřejmě ani nemluvě.

Prezident Klaus prohlásil, že bude vlastním tělem bránit stavbě nové budovy Národní knihovny na Letenské pláni. Prezident neřekl výslovně, že se mu nelíbí, z jeho slov nepřímo vyplývá jen to, že ji nechce mít tam, kde stát má (dokonce prý sondoval možnost, zda by se nenašel pozemek na místě bývalého areálu ČKD v Praze 9). Prezident má asi takové právo mluvit do celé záležitosti, jako já. Má ovšem nesrovnatelně větší možnosti. Taky nepochybně jako obvykle citlivě zohledňuje nálady ve veřejnosti. Přiznám se ale, že mám na umístění budovy podobný názor, i když nemohu říci, že by se mi stavba sama o sobě nelíbila. Rozhodně mi ale připadá nehorázná hloupost to, co na Klausovu adresu prohlásil ředitel Národní knihovny Vlastimil Ježek: „Nebudu komentovat názory pana prezidenta na architekturu, protože on není architekt. Já věřím víc názoru odborníků, kteří návrhy posuzovali v mezinárodní porotě.“ To je, jako kdyby řekl: nebudu komentovat prezidentovy názory na poezii, protože on není básník. Čili, abych znovu citoval Havlíčka: „Kdyby jenom pověstný spisovatel kritiky psáti měl, musel bys také dle analogie špatné boty, třeba Tě tlačily, tak dlouho nositi, až by Ti je některý švec pohaněl.“

Jakýsi čtenář se v LN pohoršuje na Ondřeje Neffa za to, že ve svém článku o Temelínu a Rakousku dostatečně nezdůraznil, jak z nás Čechů stará monarchie nestydatě tyla. V té souvislosti cituje výrok jakéhosi dalmatského poslance na „rakousko-uherském sněmu“. Stav historického vědomí průměrného českého vlastence je děsivý. Žádný „rakousko-uherský sněm“ nikdy neexistoval.

Sobota 5. května
Událostí (včerejšího) dne je nepochybně demonstrace středoškoláků proti státním maturitám. Opravdu se povedla. Ačkoli vláda už od projektu (prozatím) odstoupila, sešlo se v Praze na Václaváku původně asi tisíc účastníků z celé republiky (akci zjevně podporovalo učitelstvo a v pátek se, jak známo,jinak vyučuje). Pořadatelům, kteří nepochybně nemají s pořádáním demonstrací vůbec žádné zkušenosti, se všechno úplně vymklo z rukou, během pochodu Prahou dav narůstal geometrickou řadou, takže před Ministerstvo školství v Karmelitské dorazilo nakonec asi deset tisíc rozdováděných a dílem dosti ožralých puberťáků. Policie i ministryně školství (povoláním učitelka) brali akci s nadhledem (policisté snad odhadli relativně malou „společenskou nebezpečnost“ tohoto dětského happeningu ve srovnání s vyváděním tzv. sportovních fanoušků nebo různých extremistických skupin). Nicméně ministryně obdržela zásah vajíčkem, její mluvčí jablkem (to musí být nepříjemnější), jeden z organizátorů, který se pokoušel „své lidi“ ukáznit, dokonce lahví od piva (již prázdnou). Dav se nakonec bez velkých problémů rozešel. Stejně bych to nebral na příliš lehkou váhu. nedivím se, že nebujnější z nich nasazují svým učitelům na hlavu odpadkové koše a pak si je fotografují mobilem. V Polsku (zatím jen fingovaně) znásilňují spolužačky (nedobrovolná figurantka pak bohužel spáchala sebevraždu). Nemyslím, že by je bylo třeba řezat (na toto téma proběhla před pár dny v MfD veřejná diskuse), ale jen tak trpět podobné vyvádění taky není dobré. Tj. těm, kteří opravdu házeli vajíčka, jablka a lahve. Předpokládám, že existuje videodokumentace.

Dvě třetiny Čechů prý nezajímají výsledky vědy. Vyplývá to ze studie Obraz vědy v českém veřejném mínění, kterou vydal Sociologický ústav AV ČR. Jedna otázka zní: je věda srozumitelná pro obyčejné lidi? To je zavádějící a lehce narudlé: proč nejsou vědečtí pracovníci obyčejní lidé? Je tomu třeba rozumět tak že jde o zas… intelektuály? Kdo je obyčejný člověk? Jaké je kritérium obyčejnosti? Znamená obyčejný člověk jako za totáče chlap od volů? A platí už zase: já jsem obyčejný člověk, kdo je víc?

Komunistický zákon o referendu ohledně americké základny prošel mj. díky podpoře dvojice Melčák – Pohanka do druhého čtení. Ve skutečnosti o nic nejde, zákon potřebuje ústavní většinu, a tu nedostane ani náhodou. V rozpravě exceloval místopředseda PS Zaorálek: mluvil o tom, že se vyhrocuje zápas mocností o přístup k surovinám a američtí imperialisté se připravují na to, že ho povedou i vojenskou silou. Šéf zahraničního výboru PS Hamáček zase „požaduje vyvrátit obavy Ruska“. Nejlepší by bylo obnovit Varšavskou smlouvu. Pán Bůh nás chraň před tím, aby tito lidé v budoucnu řídili českou zahraniční politiku.

K Tlustého protinávrhu reformy veřejných financí se vyjádřili někteří ekonomové způsobem, který mi připadá docela věcný. Např. Aleš Michl z Raiffeisenbank: „Spíše než o odbornou debatu jde o politické hašteření o výši daní, které se staly fetišem. Reforem veřejných výdajů, které by měly hlavu a patu, je ve všech třech návrzích (vládním, Tlustého a Paroubkově, bd) poskromnu. Příliš velká diskuse neprobíhá ani o potřebných výdajových škrtech. Byznys v Česku by uvítal stabilní a jednoduché prostředí a nikoli prezentaci tří rozdílných pohledů na daňové sazby“. „Tlustého návrh vidím jako rizikový experiment, který by nepředvídatelným způsobem měnil chování ekonomických subjektů a mohl by státní kasu přivést do obrovských problémů,“ prohlásil zase analytik HVB Bank Pavel Sobíšek.

ODS podpořila v Prostějově sociálně demokratického kandidáta do Senátu proti komunistovi. To nechápu: pro obě ty strany dnes platí, že jedna je za osmnáct a druhá za dvacet bez dvou. Je dnes úplně jedno, bude-li v Senátu více o jednoho sociálního demokrata nebo jednoho komunistu.

Historik Vít Smetana píše v Právu o novém Ústavu pro studium totalitních režimů a hovoří o tom, že proti němu protestovali čelní čeští historici, takto „manažeři historické vědy“. To je přesné pojmenování. Česká historická věda má už zase manažery, kteří (jak asi? Nejspíš citlivými hmotnými pobídkami, občas třeba taky někoho vyhodí) pečují o to, aby se nedostala na scestí. Tak tomu bylo za mého mládí, v šedesátých letech minulého století. Mám dokonce podezření, že jsou to aspoň zčásti titíž lidé jako tenkrát. Je proto povzbudivé, že dokonce i mezi českými historiky se najdou takoví, kterým se to nelíbí. Věda potřebuje svobodu, ne „manažery“.

Z rozhovoru Vlastimila Tlustého s Alexandrem Kramerem v Právu vyplývá, že Tlustý považuje za nejlepší způsob vládnutí menšinovou vládu ODS s podporou sociální demokracie. Pan Tlustý je nepoučitelný: tento projekt byl už ve hře, skončil tím, že se Kalousek dohodl s Paroubkem a ODS byla namydlená. Navíc z toho plyne, že Tlustému jde konec konců o pád Topolánkovy vlády a o nic jiného: jistě si nemyslí, že jeho divoký návrh mu Paroubek z opozice požehná. Kamer se domnívá, že Tlustý se nakonec spokojí s nějakými kosmetickými změnami, aby si zachoval tvář, a dá vládě svůj hlas. Já tomu nevěřím, Tlustému jde o pád vlády a musí to mít předem „prokonzultováno“ i mimo ODS.

Architekt Radek Martišek podrobil drtivé kritice Kaplického návrh na budovu Národní knihovny. Tvrdí mj., že stavba bude ve skutečnosti daleko mohutnější, než jak to vypadá na obrázcích, zveřejněných v tisku, a že pokud by chytla, bude neobyčejně obtížné ji hasit. Obojí nedovedu posoudit, zato dovedu posoudit úroveň odpovědi autora projektu: „Kvalita tohoto materiálu je jako z obecné školy, Z jakého titulu vůbec tato soukromá osoba kritizuje vítězný návrh vybraný mezinárodní porotou?“ Je zjevné, že pan Kaplický je odkojen bolševismem: základ svobodné společnosti spočívá v tom, že „soukromé osoby“ mohou zpupně kritizovat pomazané instituce.

Slovenský premiér Fico se při své moskevské návštěvě pokouší přetrumfnout Klause. Vyslovil pochopení pro ruské obavy z českého radaru, šel Putinovi na ruku v otázce Kosova, prohlásil Ruskou federaci za strategického partnera. Dostalo se mu prý odpovědi, s jakou se setkávají všichni šplhouni a rektální horolezci: přidat musíš, holoubku! Moskvě se nelíbí, že Slovensko chce svěřit modernizaci jaderných reaktorů západním firmám, a tak Slováci zatím nemají smluvně zajištěn přísun energetických surovin z Ruska ani takovým způsobem, jako ČR. Nicméně opři pohledu na Ficovu politiku (a jeho drtivou podporu ve slovenské veřejnosti) jsem rád, že se kdysi podařilo rozdělit nefunkční federaci. Tak hluboko jsme zatím ještě neklesli (tím nemá být řečeno, že za pár týdnů na tom nebudeme stejně). Ficovo Slovensko by pro nás mělo být, aspoň pokud jde o zahraniční politiku, odstrašujícím příkladem.

Pondělí 7. května
Poslanec Tlustý se vyjádřil v tom smyslu, že je ochoten podpořit novelu zákona o střetu zájmů. Navrhuje ji ČSSD, smyslem je, aby majetková přiznání museli podávat nejen politici, ale i jejich partneři či partnerky. ODS se proti této úpravě jednoznačně postavila. Oplátkou za to místopředseda ČSSD Sobotka prohlásil, že Tlustého návrh daňové reformy je sice pro ČSSD ještě méně přijatelný než ten vládní, ale že pan Tlustý je aspoň čestný muž a drží slovo – setrvává u původního předvolebního návrhu strany. To je hezké, jenže něco jiného je, co před volbami slibuje prosadit politická strana, a něco trochu jiného, na čem se po volbách shodne koalice. Předstírat, že koalice jsou něco nečestného, zvlášť sedí od strany, která se chtěla nechat pokoutně podporovat komunisty. Jak se dá charakterizovat z hlediska cti takový projekt? V každém případě to vypadá tak, že se nám rodí Antimelčák. V tom smyslu je zajímavá otázka redaktora MfD, která nyní citlivě souzní s Hradem, položená ministru Gandalovičovi: nelituje teď ODS toho, že neudělala koalici s ČSSD? Mohla přece ve spolupráci s ní prosadit nepopulární reformy. (Jaké by byly konce takové spolupráce, předvedli ukázkově loni na sklonku léta Paroubek s Kalouskem.)

Sociální demokrat Lajtoch se stal senátorem za přerovský obvod. Výkonná rada ODS doporučila svým voličům, aby ho v druhém kole podpořili, Paroubek to dodatečně prohlásil za kontraproduktivní. Slušný člověk by poděkoval, i když jde o politického protivníka. Takhle se chovali komunisté: když „imperialisté“ udělali něco vstřícného, napsali o tom např., že „byli donuceni“ to udělat. Ostatně pan Paroubek má pravdu: podporovat hulváty je kontraproduktivní.

Předseda Filip dospěl k závěru, že (zjevně vzhledem k odporu, jaký budí mezi lidem projekt americké základny) nastal čas, kdy je opět populární hlásat slovanskou vzájemnost. V Právu píše: „Už za našeho národního obrození se naši přední představitelé obraceli s vírou na Rusko. Proto vznikla i panslavická myšlenka, proto se Rusko stalo jakousi nadějí před germanizací, jež i v 19. století měla své cíle. Vím, že tehdejší generace obrozenců si Rusko idealizovala (šlo o carské Rusko, bd), přesto díky své moci, protiváze německému živlu se stalo jakousi oporou.“ Komunisté se čas od času, v dobách pro ně nepříznivých, když Čechy přechodně ovládnou evropské choutky, zapouzdří, ale nakonec se vždycky ukáže, že byli, jsou a budou pátou kolonou ruského imperialismu.

Obávám se, že důležitější událost než oslava vítězství nad Německem před dvaašedesáti lety je to, co se odehrává nyní, totiž vyvádění slovenského premiéra Fica v Moskvě. Fico údajně přislíbil, že Rusům svěří modernizaci slovenských jaderných reaktorů. Slíbil jim společné zbrojní podniky a dokonce hodlá prodloužit „širokorozchodnou“ železnici z Čiernej až do Bratislavy. V tom je ovšem nedůsledný, měl by rozšířit všechny slovenské koleje. Až se u nás prokouše k moci Paroubkova ČSSD, mohou se pak koleje postupně rozšířit i v Česku. Nakonec společně se Slováky přejdeme na azbuku. Tím se napraví škody způsobené dočasným svržením socialismu v roce 1989.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.