Pátek 26. ledna
Exprezident Havel se vyslovil pro to, aby o osudu americké základny v ČR rozhodli politici, nikoli referendum. Odmítl taky pokusy vykšeftovat základnu za zrušení amerických víz pro občany ČR. V tom obojím má nepochybně pravdu. Zároveň se ovšem zastal poslanců Melčáka a Pohanky: poslanec má z vážných důvodů právo hlasovat jinak než jeho strana. K tomu lze podotknout, že tak se zpravidla chovají tzv. osobnosti. Politik je vázán loajalitou ke straně, kterou si dobrovolně vybral, a aby tu loajalitu mohl porušit, musí mít zjevný a vážný důvod. Důvody obou poslanců mi nepřipadají docela přesvědčivé.

Podle Práva se místopředseda vlády Nečas vyjádřil v tom smyslu, že by pan Čunek měl svůj případ vysvětlit. Komu a jak, ptá se Právo, když sám premiér o to zase až tak nestojí. Pan Čunek není vázán zájmem premiéra, vysvětlit by to měl veřejnosti. Jak Právo v té souvislosti uvádí, prohlásil Nečas v Grossově případě, že je přímo povinností opozice žádat v těchto věcech o jasné vysvětlení. Co se Právu nelíbí? Pan Nečas je ve svých názorech konzistentní.

Podle pana Paroubka prý ČSSD zaskočila rychlost, s jakou se vláda dostala do vážných problémů. Řekl bych, že jí trošku namydlili schody. Mediální poradce ctnostné paní Třeštíkové se prý kdysi angažoval v téže funkci u exministra Tvrdíka a o protikorupční policii, která se zabývá případem předsedy KDU-ČSL, zlí z jazykové tvrdí, že patří k tomu segmentu policie, který má údajně nadstandardní vztahy k ČSSD. Oba případy jistě nejsou vycucány z prstu, ale vzbuzují dojem, že byly poněkud dotvořeny. Např. proti panu Čunkovi údajně svědčí jeho někdejší sekretářka, kterou prý kdysi sexuálně obtěžoval (nezdvořilí škarohlídi by se možná mohli ptát: Vadilo jí to obtěžování nebo to, že s tím přestal? A jak to, že si to tak dlouho nechala pro sebe? Nečekala snad, zda s obtěžováním zase nezačne? My si to samozřejmě nemyslíme), její partner a její kamarádka, kteří to vše ovšem slyšeli od ní.

Stínový ministr zahraničí ČSSD Zaorálek kritizoval vicepremiéra Vondru za to, že prosazuje nový text euroústavy. Je to prý nereálné. Přinejmenším stejně nereálné je očekávat, že ve Francii a v Holandsku proběhne nové referendum o tom, co už bylo před nedávnem rovněž v referendu zamítnuto. (V zákonech o referendu bývá stanoveno nějaké časové období, po které se o tomtéž nesmí znovu hlasovat.)

V rozhovoru pro Právo říká první místopředseda ODS Bém: „Bylo by velkou výhodou, kdyby takové rozhodnutí (o americké radarové základně, bd) bylo při hlasování v Parlamentu prosazeno nikoliv silou nebo rozdílem jednoho hlasu, ale na základě větší politické podpory.“ Čtenář si doplní: a pokud se to Topolánkovi nepovede, měl by jít od válu. Je málo realistické očekávat, že v jakékoli zásadní věci by se vládě mohlo dostat podpory od ČSSD – a navíc v otázkách obrany jsou si stanoviska sociálních demokratů a komunistů poměrně blízká.

Z článku Lubomíra Zaorálka v Právu vyplývá, že Společnou česko-německou deklaraci vybojovali na dvou frontách proti „našim oficiálním vyjednavačům“ Vondrovi a Zieleniecovi a „německé straně“ sociální demokraté. K tématu se samozřejmě vrátíme, inspirativní je zejména závěr Zaorálkova článku: „Jestli úkolem Deklarace bylo říci, že na politické úrovni se bolestivými událostmi minulosti již nebudeme zabývat, aby se uvolnila cesta do budoucnosti, tak tento úkol se podařilo bohatě splnit.“

Tamtéž píše Petr Uhl: „Separátní jednání s USA, které ve středu posvětila Bezpečnostní rada státu i prezident Václav Klaus, podle mého povedou k opětovnému rozdělení Evropy, ke spuštění nové železné opony.“ Doufám jen, že tentokrát budeme pro změnu na té správné straně.

Rovněž v Právu hlásá titulek: „Francouzi a Němci se učí dějepis ze společné knihy.“ Z následujícího rozhovoru německého a francouzského velvyslance v Praze pak vyplývá, že nejde o učebnici, ale o „doplňkovou publikaci“ a že není povinná. Pokud by u nás mělo něco podobného vzniknout, mělo by to nakonec nepochybně kvality společné deklarace, bylo by to pro české žáky doprovozeno českým komentářem a pokud jde o povinnost, byl by zvolen kompromis: bylo by to povinné (včetně toho komentáře), ale jen u nás.

Starosta Jinců Josef Hála prohlásil podle Mladé fronty Dnes k otázce americké radarové základny, že lidé mají pořád ještě v živé paměti dobu před rokem 1989. „Teprve postupně jsme se dozvídali, v jakém jsme žili ohrožení. Hodně lidí tady teď dokonce volá zpátky na pomoc Michaela Kocába.“ V MfD neuvedli, že starosta je stranickou příslušností KSČM. V Právu to uvedli, ale zase (v předtuše, že by to nebylo úplně vhodné) necitovali tento výrok. Drzost českých komunistů je bez hranic.

Ondřej Neff prozrazuje v Lidových novinách takovou neznalost základní povinné literatury našich dětských let, že by ho za to měli se zpětnou platností vyloučit z Pionýra (pokud v něm ovšem byl). V Lidových novinách píše: „Už Pavlík Morozov se blahé paměti zapojil do výchovy mládeže a tím, že udal svého dědečka kulaka, šel svým generačním druhům vstříc.“ Příběh je totiž ještě podstatně nápaditější: Pavlík (se svou sestřičkou) udal své rodiče kulaky a dědeček (rovněž kulak) je pak za to umlátil sekerkou. Na tom příběhu je nejstrašnější, že na něm může něco být: lze si představit zfanatizované děti, které udávají své rodiče, a zoufalé prarodiče, kteří pak situaci řeší popsaným způsobem (ačkoli děti za nic nemohou, umlátit sekerkou by zasloužili ti, kteří jim podobné zvrhlosti natloukli do hlavy).

Sobota 27. ledna
Místopředseda vlády neustále dohledává doklady, aby mohl vykázat, odkud se v roce 2002 vzalo na jeho účtu skoro půl milionu korun. V tom, jak se do svého problému zamotává, začíná dosti hrůzně připomínat Stanislava Grosse. Pan Čunek podle vlastních slov spořil od svých osmi let, výsledkem je půl milionu. Cílevědomý člověk. Nicméně se zdá, že se spořivostí pana Čunka mají teď lidovci a vláda velký problém. Poučení zní: milé děti, nestačí, že spoříte. Musíte si všechno taky pořádně zdokumentovat.

Německá kancléřka Merkelová přijela do ČR provozovat appeasement s českými odpůrci euroústavy. Setkala se se zdrženlivým stanoviskem u Topolánka, se zdvořilým odmítnutím u Klause. Pro oživení stávajícího návrhu jsou jenom sociální demokraté, jenže to oživení vzhledem k dvěma neúspěšným referendům ve Francii a Holandsku asi nepůjde. Potřebnost nějakého podobného dokumentu uznávají všichni, představy o něm jsou zjevně velmi různorodé. Pro českou politiku (zejména tu hradní) je nicméně úspěchem, že návštěva spolkové kancléřky neskončila vyloženým skandálem. Pan prezident se tentokrát ovládal.

Ani blesková nominace nového ministra kultury nesmazala oslnivý dojem, jaký za svou kratičkou ministerskou kariéru stačila udělat paní Třeštíková. Proletěla vládou jako kometa, udělala Topolánkovi ostudu jako hrom a vrátila se do Kuiperova pásu zářivých osobností z oblasti kultury. Prezident si při jmenování ministra Jehličky neodpustil jedovatou poznámku na Topolánkovu adresu. Doufá, že je to na určitou dobu poslední ministerská nominace. Zdá se, že z ministerského předsedy se stává něco jako fackovací panák.

Podle agentury Factum Invenio by trojkoalice dostala v případných volbách 107 mandátů. ODS se drží na úrovni volebního výsledku, ČSSD zastavila propad, ostatní dvě strany zůstávají zhruba na minulých výsledcích. Průzkum proběhl v druhé polovině ledna, znamená jakousi výchozí pozici trojkoalice. Je těžko představitelné, že by vládní strany v budoucnu netratily, všechny vládní strany tratí a tahle vláda nedělá dojem velké stability.

K článku generála Šedivého v Mladé frontě Dnes, který se zabývá otázkou, proč Rusko protestuje proti radaru v ČR, čistě z vojenského hlediska, je třeba doplnit politický aspekt věci. Rusko v současné době neznamená pro ČR bezprostřední vojenské ohrožení a taky sankce v podobě dodávek ropy si lze jen těžko představit, týkaly by se vlastně celé EU. Ruské stanovisko, které tentokrát (to je zajímavé, stejně jako v roce 1968) tlumočí nejprve generálové, patrně vyplývá z toho, že cítí jakousi slabost české politické scény a rádo by ji prohloubilo (ruský inperialismus si odjakživa troufne jen na připochcíplé kusy, které se oddělí od stáda). Zároveň Rusku z téhož důvodu záleží na tom, aby se Západ obecně a ČR jako součást Západu nemohly proti nenadálému útoku radikálních islámských sil pořádně bránit, protože naděje na to, že pak bude vícero připochcíplých kusů, tím roste. Od Ruska nemůžeme sice všeobecně čekat nic dobrého, ale nějaká bezprostřední agresivní akce z jeho strany nám v současné době ani náhodou nehrozí. A kvůli americké základně už vůbec ne.

Katolická církev kritizovala „zejména média“, která si prý nevšímají těch, co stáli za pronásledováním osob nepohodlných komunistickému režimu, ale útočí na ty, kteří by spíše zasloužili soucit, tj. na agenty. To je třeba upřesnit: lidé získaní pro spolupráci s StB byli většinou získáni pod nátlakem, někdy dost drsným, a proto si jakýsi soucit zaslouží (v úvahu je ovšem třeba vzít to, že řada lidí spolupráci odmítla, aniž by jim za to utrhli hlavu). Zároveň si ovšem zaslouží opovržení, protože donášeli komunistické policii na své bližní a každé malé dítě ví, že to se dělat nesmí, a oni to věděli taky. Leckdy ve svízelné situaci se rozhodli tak, jak se rozhodli, to jest špatně.

Podle Eduarda Freislera vedli Vietnamci (nebo dokonce Vietnam?) „ničivou válku s Američany“. Ve skutečnosti přepadl komunistický severní Vietnam svého jižního souseda (infiltroval tam nejprve vysláním „partyzánských jednotek“ Vietkongu) a Američané napadenému pomáhali. Problém byl jen v tom, že jihovietnamský režim nebyl vzhledem ke své prohnilosti schopný se bránit – asi tak jako by nebyla schopná se bránit nějakému útoku z východu, kdyby hrozil, nynější Česká republika, vnitřně rozdělená a zmítající se v dlouhodobé politické krizi, která se – vlastně už od roku 1996 – jen pořád prohlubuje. Kdo si nedokáže aspoň v tom nejzákladnějším pomoci sám, tomu nepomůže ani nejsilnější supervelmoc.

V dnešních internetových „Českých novinách“ jsem si přečetl tuto informaci: „Zelenku (sériového vraha z Havlíčkobrodské nemocnice) navštěvuje kněz Církve adventistů sedmého nebe Petr Kobiela.“ Církev adventistů je protestantská církev, nemá kněze, nýbrž kazatele (kdyby autor napsal „duchovní“, bylo by to taky správně). Ještě daleko půvabnější je to „sedmé nebe“. Člověk se sice může cítit jako v sedmém nebi, ale správný název dotčené církve je „Církev adventistů sedmého dne“.

Pondělí 29. ledna
Vicepremiér Čunek předložil (zatím v České televizi a svým kolegům v Senátu) doklady o tom, že ještě před rokem 1998 disponoval milionem korun. Peníze měl uložené v Universal bance, která zkrachovala, a postupně je pak dostával prostřednictvím České spořitelny zpátky. Pokud se mu podaří prokázat, že v roce 2002 disponoval hotovostí, která by vysvětlovala, kde vzal těch 497 tisíc korun, bude mít nejspíš pro změnu problém Policie ČR (a následně možná i paní Urbanová, o jejíž svědectví se policie opírala a již Čunek zažaloval). Čunek není povinen dokázat, že je nevinný – policie musí dokázat že je vinen.

Podle zprávy „Mezinárodního panelu pro klimatické změny při OSN“ má lidstvo posledních deset let na to, aby zabránilo katastrofickému oteplení planety. Na zprávě se podílí tým vědců. To je tzv. vědecký chiliasmus. Podobně tvrdili v době, kdy se začaly budovat první železniční tratě, že člověk není schopen přežít rychlost 80 km v hodině.

V koalici vypukl spor o statut europoslance ODS Zahradila. Má být premiérovým osobním zmocněncem pro evropskou ústavu. Nehledě na to, že se stal kozel zahradníkem (pan Zahradil patří k nejoddanějším stoupencům Klausova fanatického doktrinářství) připadá koaličním stranám zvláštní, že pan Zahradil nemusí mít a taky nebude mít vládní mandát. Vypadá to, že po panu Dalíkovi jde o dalšího premiérova tajného radu, který bude pro změnu dělat ostudu v Bruselu a Štrasburku (má v tom už praxi). Je těžké se zbavit dojmu, že je to Topolánkova úlitbu Klausovi, s nímž vzhledem k vratké pozici vlády potřebuje mít pokud možno nekonfliktní vztahy.

ČSSD hodlá vybudovat bezpečnostní tým, na němž se budou podílet lidé, kteří budou v souvislosti se změnou vlády propuštěni od policie. Podle předsedy Paroubka půjde o „nejlepší policejní a zpravodajské odborníky“. Vedle stínové vlády bude mít tedy ČSSD i stínovou policii a stínové tajné služby. Což ostatně není nic nového pod sluncem.

V souvislosti s jednáními o americké radarové základně prohlásil předseda KSČM Filip „na rovinu“, že byla „hrubá chyba že na území bývalého Československa byli cizí vojáci“. „Ta snížená suverenita tady byla po roce 1968, to bylo špatné rozhodnutí.“ Proč by to pan Filip neřekl, teď nejde o rok 1968, ale o to, jak v roce 2007 zabránit postavení americké základny. Jinak má pan předseda KSČM, pokud jde o reflexi našich novodobých dějin, ještě kus cesty před sebou: „snížená suverenita“ byla u nás nejpozději od roku 1948 a vlastně hned od roku 1945 (o letech 1938-1945 nemluvím, v tom není spor).

Estonci chtějí odstranit z centra Tallinnu pomník padlým „sovětským“ vojákům. Ministr zahraničí Lavrov vyhrožuje: naše reakce bude rázná a tvrdá. Rusové do Estonska přišli a vrátili se jako okupanti. Jejich návrat nebyl pro Estonce žádným osvobozením. Padlí Rusové mají samozřejmě jako v každé civilizované zemi nárok na udržované hroby. Pokud bude na vojenském hřbitově nějaký pomník, je to věc ruské strany. Pomník okupantům v centru města je nesmysl a ruský protest je drzost.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.