Pátek 29. září
Vláda navrhuje odložit o rok platnost zákoníku práce. To je jistě ušlechtilý záměr, jenže bohužel bude místo toho příští týden odložena vláda.

Podle Klausova tajemníka Jakla chce prezident iniciovat jednání politiků o vytvoření přechodné úřednické vlády a o předčasných volbách. I to je ušlechtilý záměr, je k němu ovšem zapotřebí nejen prezidentova dobrá vůle, ale i ústavní většina v obou komorách parlamentu. Komunisté však s předčasnými volbami budou souhlasit teprve tehdy, až se ukáže, že Paroubek není schopen s jejich podporou vládnout. To se může prokázat jen tak, že bude pověřen sestavením vlády a nedostane důvěru. Paroubek nebude s předčasnými volbami souhlasit nikdy. A jak se zachová při případném hlasování o důvěře Paroubkově vládě KDU-ČSL, je ve hvězdách. Vedení strany odmítlo Kalouskův postup ne proto, že by byl nemravný, ale proto, že byl humpolácky provedený a stranický plebs ho tudíž neskousl. Když se to udělá elegantněji, budeme se možná všichni divit.

Ústavní soud zrušil ve středu části Rathova zákona o neziskových nemocnicích. Po této úpravě si nemocnice v krajích mohou samy vybrat, zda chtějí spadat do seznamu neziskových nemocnic, jištěných smlouvou se zdravotními pojišťovnami, nebo zda budou existovat mimo, a hlavně, pokud budou existovat mimo, nebudou diskriminovány tím, že by jim pojišťovny hradily jen nezbytnou akutní péči, což by je fakticky zničilo. Tím je aspoň do doby, než se případnému novému prezidentovi podaří změnit složení Ústavního soudu, poněkud zbrzděn proces postátnění českého zdravotnictví (a zároveň jeho privatizace do rukou dr. Ratha).

Premiér Topolánek vyjádřil přání navštívit před hlasováním o důvěře jeho vládě i poslanecký klub ČSSD. Předseda klubu Hašek mu dal na vědomí, že mu to bude umožněno jen tehdy, když se napřed omluví za obvinění předchozí vlády, že dala odposlouchávat telefony politiků a novinářů. Podmínky tohoto druhu kladou země jako Severní Korea nebo Írán Spojeným státům (a kladl je kdysi Nikita Chruščov Západu). Jsou ze své podstaty neslušné.

V tisku se objevily zprávy, že Paroubkovi právníci Jansta a Topinka byli za své služby Paroubkovi placeni Úřadem vlády ČR (připomínáme, že JUDr. Topinka se před časem obrátil odpovědným listem i na editora Událostí ohledně jednoho článku, který se údajně dotýkal expremiérovy cti. Šlo evidentně (podobně jako v tiskových žalobách už vznesených) o soukromou záležitost pana Paroubka). Teď mluvčí ČSSD Orgoníková sdělila, že právní úkony týkající se Paroubkovy osoby byly automaticky přefakturovány sociální demokracii. Kopie faktur jsou prý v centrále ČSSD řádně zaevidované v účetnictví. Zajímavé je spíš, zda tato přefakturace zanechala nějaké stopy v dokladech uložených na Úřadu vlády, který teď přešel do nepřátelských rukou. A kromě toho nerozumím, proč by měla ČSSD platit soukromé spory svému předsedovi. Jistě si může se svými penězi dělat, co jí napadne, např. postavit na Petříně druhou rozhlednu, ale něco to o ní vypovídá.

Šéfreportér Novy Tuna byl „dočasně stažen z obrazovky“ TV Nova kvůli tomu, že se v dopise expremiéru Paroubkovi ohradil proti jeho tvrzení, že pracuje v žoldu ODS, a požádal ho, aby odstoupil. Dopis sice poslal do ČTK, pak se ale zjevně polekal a vzal ho zpátky, některé formulace však už mezitím prosákly na veřejnost. Paroubek se sice pár dnů po volbách za ten výrok omluvil, zároveň však Tunovi a dalším pohrozil, že při každém dalším „hrubém útoku“ na jeho osobu bude zvažovat trestní oznámení (o této technice Paroubkova omlouvání jsme už psali, a ten článek zřejmě vzbudil expremiérovu nelibost a měl za následek výhružný dopis jeho advokáta). Ředitel zpravodajské sekce Novy Ondráček vytýká Tunovi, že dopis podepsal jako šéfreportér Novy, „čímž do toho vtáhl firmu“. Podle toho, když uvedu u nějakého svého článku jako povolání důchodce, vtahuji do toho důchodcovstvo jako celek. Nova by do toho byla vtažena tehdy, kdyby to Tuna napsal na firemním papíře a opatřil razítkem. Dalším prohřeškem pana Tuny je, že „veřejně vyjádřil názor na politika“ (reportéři Novy na rozdíl od nás ostatních smrtelníků nesmějí mít názory na politiky, a pokud už se jim nedovedou ubránit, musí je pečlivě tajit) a že předem neinformoval své nadřízené. Něco trochu podobného mi kdysi vytýkali v s.p. Mototechna, když jsem podepsal Chartu 77. Nerozumím jen jednomu: proč se pan Tuna na Novu jednoduše nevykašle?

Týdeník Respekt zjevně bojuje o život. Nový investor si najal jako „ředitele pro strategii“ někdejšího redaktora Lidových novin Čermáka. Nebyl jsem v minulosti nějakým bezvýhradným fandou Respektu, ale ten časopis měl nějaký profil a jak se pamatuji na pana Čermáka coby publicistu, troufnu si odhadnout, že ho definitivně zničí. Respekt své dosavadní čtenáře ztratí a nové nezíská, časopisů věnujících se politice je u nás v současné době moc.

Včera jsme oslavili „den české státnosti“ (tak se do moderní češtiny překládá úsloví „svátek svatého Václava“). Nezmínil jsem ho zvlášť, protože nevím, co bych o něm napsal nového kromě toho, co jsem už napsal. A tak jen upozorňuji na články Václav kontra Boleslav, 28. září a Svatováclavské lamentace.

Sobota 30. září
Vládní informace o odposlouchávání politiků a novinářů nebyly, jak se ukazuje, zase až tak vycucány z prstu. Podle informací, které prosákly na veřejnost a s nimiž byla seznámena Poslanecká sněmovna, byli odposloucháváni dva politici a dva novináři, samozřejmě legálně (soudci údajně schvalují odposlechy, aniž by měli možnost si pořádně prověřit, koho se pořádně týkají, např. u jednoho ze sledovaných politiků má být uvedeno hned devatenáct telefonních čísel). Kromě toho bylo povoleno odposlouchávání místnosti, kterou v budově Poslanecké sněmovně používá Český rozhlas, ale odposlech se nepodařilo „realizovat“. Podle nezaručených informací byl jedním z odposlouchávaných ministr Langer. Odposlechy byly schváleny 4. září, v den nástupu Topolánkovy vlády, a to na dobu do 5. prosince t.r., ale 20. září (den před tím, než vláda přišla se svým obviněním) byly ukončeny. Je nemožné uvěřit, že by se to všechno stalo jen tak samo od sebe, pouhým samospádem policejního vyšetřování. ČSSD si přesto za standardní spolupráce komunistů těsnou většinou odhlasovala ve Sněmovně výzvu, aby Topolánek, Langer a Nečas odstoupili. Výzva nemá žádnou závaznost, sněmovna nemá takovou pravomoc. Je proto nepochopitelné, proč se většina lidovců a zelených jen zdržela hlasování, takové akce snižují vážnost parlamentu a je třeba proti nim být ze zásady. Bobříka sprostoty lovil úspěšně, jako obvykle, dr. Rath. Ten člověk hravě přetrumfne všechny někdejší Sládkovy republikány.

Ministr spravedlnosti chce změnit pravidla pro odposlouchávání. Bylo by to asi velmi záhodné, podle toho, co měl člověk možnost se dozvědět, může policie odposlouchávat prakticky kohokoli, soudy prý vyhovují až 80% žádostí a soudce má na rozhodnutí čas řádově v minutách, maximálně v hodinách.

V rozhovoru pro Právo se Paroubek vyjádřil mimo jiné ke svému případnému pověření sestavit vládu: „Akceptuji, že prezident se musí ujistit, že tu většinu (aspoň 101 hlasů, bd) mám. A jsem přesvědčen, že ho ujistím… Jsem přesvědčen, že opdpověď na tuto otázku (kde vezme ty hlasy,bd) se dozvíte už v průběhu příštího týdne… Teď o tom mluvit nechci, protože nevidím nejmenší důvod k tomu, abych vaším prostřednictvím informoval o svých záměrech politické protivníky.“ Formulace je dost opatrná; aby ji člověk mohl brát jinak než jako blafování, musel by pan Paroubek uvést jména. V této podobě to neznamená nic.

Pondělí 2. října
Václav Havel se v televizních Otázkách Václava Moravce vyslovil skoro ke všemu, k čemu se vyslovit jde. Pokáral Klause a ODS, že trvalo příliš dlouho, než byl Topolánek jmenován premiérem (přitom jmenování premiéra blokovali Paroubek a ČSSD tím, jak účinně bránili zvolení předsedy PS), označil za chybu, že se dříve nedospělo k politicky neutrálnější překlenovací vládě (jak by se mohlo, když o ni nikdo nestál). Vyslovil se pro předčasné volby (je povzbudivé, když jejich nutnost došla už i jemu). A celkové zhodnocení? „Zatím to bylo podle mého mínění a k mému velkému zklamání zcela bezkoncepční“: to je laciný postoj krasobruslařského rozhodčího, který hodnotí umělecký dojem z volné jízdy. Nelze přitom přehlédnout, že rozhodčí se nominoval sám. Tady jde bohužel o vážnější věci. Podobně estétsky přistupuje exprezident i k ústavě: je prý příliš dlouhá a má mnoho dodatků. Jinak se vyjádřil v tom smyslu, že na jedné straně Paroubek nemusí být nutně jmenován premiérem, na druhé straně Kubiceho zpráva byla nečitelná patlanina a tajné služby si měly najmout nějakého spisovatele, aby jí dal nějakou formu (zase estetický soud). Nemohu se vyhnout dojmu, že se pan Havel nenápadně nabízí, aby to střetnutí mezi Paroubkem a ODS pískal: strašlivá představa. K odposlechům řekl, že se ze své zkušenosti, kdy byl téměř celý život odposloucháván, naučil mluvit tak, aby to, co je skutečně tajné, nikdy neřekl. A kvůli tomu si mají nechat líbit odposlouchávání všichni ostatní? Je třeba mít na mysli, že odposlouchávání Václava Havla za totáče nebylo něco jako trvalá atmosférická porucha, ale svinstvo. A přitom bylo jistě striktně „podle zákona“, totiž toho tehdejšího. Komunisty by Havel ovšem zakázal: to se mu to říká, když on je zakazovat nemusí ani nemůže.

Zelení se rozhodli podpořit ODS. Jejich rozhodnutí je správné, i když ODS jim to, jak zdůraznili, nijak neulehčila. Záležitosti se věnuje jeden z našich dnešních komentářů. Chci jen dodat, že hlasování nebude jen o důvěře v Topolánka, ale zároveň, a možná hlavně, o nedůvěře v Paroubka. Z toho důvodu na té stovce pro vládu velmi záleží, je to totiž stovka proti Paroubkovi.

Vyhozený ministerský náměstek Janota, nepostradatelný odborník, který sestavoval státní rozpočty ještě za Husáka (pokud tomu dobře rozumím, tak jakási poněkud obstarožnější replika pana Teličky), byl po konfliktu s ministrem Tlustým vyhozen. Nechci se vyjadřovat k podstatě sporu, jde o ekonomickou záležitost a nemohu vyloučit, že pan Janota má pravdu. Podle Práva však mimo jiné řekl: „Hrubou chybu jsem ale udělal v tom, že poté, co byl v pátek 22. září zveřejněn první inzerát, jsem na jednání tripartity minulou neděli navrhl určité možné odůvodnění údaje 1,3 biliónu korun. Chtěl jsem tím zamezit tomu, aby vznikl trapný rozpor mezi tím, co ministerstvo veřejně hlásá a co inzeruje.“ Místo toho ovšem vznikl trapný rozpor mezi tím, co pan náměstek řekl na tripartitě, a tím, co říká teď. Jak ho člověk má brát vážně?

Nejvyšší státní zástupkyně Vesecká se brání proti těm, kdo shledávají v jejích slovech rozpory. Její tiskové prohlášení podle Práva znělo:
„Veškeré úkony trestního řízení v souvislosti s prověřováním úniku obsahu tzv. Kubiceho zprávy jsou a byly činěny zákonným způsobem a veškeré úkony mají rovněž opodstatnění v důkazní situaci.
Informace prezentované ministrem vnitra o odposlechu dvaceti poslanců a novinářů, včetně prostorových odposlechů v Poslanecké sněmovně, na ministerstvu vnitra a v Českém rozhlasu byly nepravdivé.
Činnost státního zastupitelství ani policejních orgánů není vedena proti konkrétním osobám z důvodu jejich politické nebo profesní orientace, ale vždy pouze jako vůči osobám podezřelým z nezákonného jednání.“
Paní Vesecká jistě může konstatovat jen to, zda byl porušen zákon či nikoli. Problém ale není v tom, že byl porušen zákon, ale že zákony jsou nemožné. To samozřejmě není problém paní Vesecké. Paní Vesecká ovšem prohlásila za nepravdivou informaci, že bylo odposloucháváno dvacet politiků a novinářů, a přitom dobře věděla, že byli odposloucháváni dva politici (jeden z nich v době, když už byl ministrem vnitra, a přiřkli mu hned devatenáct telefonů) a dva novináři. Neměla tedy říci, že informace je nepravdivá, ale že je nepřesná. A konečně: to, že činnost státního zastupitelství není vedena proti konkrétním osobám z důvodu jejich politické nebo profesní orientace, ale pro podezření z nezákonného jednání platilo (pro státní prokuraturu) už za totáče. Paní Vesecká se mohla zbavit všech problémů, kdyby byla veřejnost, k níž se svým prohlášením obrátila, nejprve informovala, že může mluvit jen o tom, zda odposlechy proběhly v souladu se stávajícími zákony a v uvedeném rozsahu. To by bylo bývalo korektní.

Pavel Verner píše v Právu mimo jiné: „Vzhledem k lehce dosažitelné odposlouchávací technice nás může šmírovat obchodní konkurent, či drzý soused, a to by jistě vadilo každému. Kdežto pro některé lidi ctnostné, co žijí v souladu se zákony, nemusí představa, že mohou být odposloucháváni nařízením soudu policií, být stejně nesnesitelná.“ To je naprosto neuvěřitelné: policie nemá co odposlouchávat ctnostné lidi, co žijí v souladu se zákony, a pokud to dělá, jsou špatné buď zákony, nebo policie. A těm lidem to nemá nevadit, kdo kašle na svá práva, kašle na práva lidí všeobecně, kdo se neumí zastat sám sebe, prohřešuje se i na svých bližních. Citovaná slova připomínají řeč stranického podtajemníka z husákovských dob: „Když jste nic špatného neprovedl, nemáte se přece za co stydět.“ Rád bych věřil, že tahle strašidelná předvolební propaganda jednou skončí a komentáře v Právu (aspoň některé) bude možné zase číst. Jenže obávám se, že Paroubek zavedl nový standard, kterého se už nezbavíme.

Podle toho, co píše v Lidových novinách Svatopluk Karásek, provedl Topolánkův úřad razantní zeštíhlení (přesněji řečeno likvidaci) své sekce pro lidská práva a rovné příležitosti. Z rozhodnutí čiší ideologie a není to jistě věc, která by zrovna v tuto chvíli nesnesla odkladu. To nemá vláda dva dny před tím, než se bude hlasovat o důvěře, jiné starosti?

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.