Pátek 8. září
Podle průzkumu agentury Median by ODS dnes vyhrála volby s 37,5% (ve volbách měla 35,7, v červenci a srpnu jí průzkumy přičítaly přes 40%). ČSSD by naproti tomu mírně tratila (29,8% proti volebním 32,3%). KSČM by neopatrně posílila, rozdíl je zanedbatelný (13,2 proti volebním 12,8%), zelení mírně získali (7,7% proti 6,3), KDU-ČSL se dostává k hranici 5% (5,4% proti 7,2%, průzkum přitom proběhl ještě před Kalouskovým kotrmelcem). V přepočtu na mandáty by měla virtuální trojkoalice pohodlnou většinu 108 hlasů. Bohužel je na ten výsledek už pozdě, volby už byly.

Nová vláda se dává s vervou do práce a provádí mj. i personální změny v nejvyšších funkcích na ministerstvech. Takové personální změny jsou něco zcela běžného a není nejmenší důvod se nad nimi pohoršovat. Stinná stránka věci je, že do dvou měsíců je tam možná Paroubek zpátky a všechno (nebo skoro všechno, pár ministerstev drželi lidovci a US-DEU) vrátí do původního stavu.

ČSSD si klade podmínky pro schválení státního rozpočtu na příští rok: musí být prostředky na růst platů minimálně o 5%, důchodů minimálně o 500 Kč, z rozpočtu nesmějí vypadnout prostředky na spolufinancování projektů ze zdrojů EU, deficit veřejných rozpočtů musí být stále pod 4% HDP, výdaje na financování rozvoje dopravy a bytové výstavby se musí udržet ve fondech dopravy a bydlení a schodek nesmí být vyšší než sto miliard. Je tahle úloha pro vládu splnitelná za použití běžné aritmetiky? Je to úkol jako z pohádky. Když ho Topolánek nesplní, přijde o hlavu. Předpokladem toho, aby se někde dala dělat normální politika, je aspoň minimum dobré vůle na obou stranách. Ta tu zjevně – teď právě ze strany ČSSD – chybí. Jejím požadavkům nevévodí snaha o dobrý rozpočet, ale snaha o zničení vlády. Což jsou komunistické manýry.

Petr Kolář vyčítá v dnešních Lidových novinách Topolánkovi, že hned na počátku ustavil trojkoalici a zanedbal dialog se sociálními demokraty. Řekl bych, že je to úplně naopak: Paroubek se vydal Topolánkovi všanc tím, že projekt trojkoalice opustil. Byl jeho jedinou nadějí. S Paroubkem se v této situaci vyjednávat nemá a nedá; (což se posléze taky prokázalo). Ten člověk nemá vůbec žádné zábrany, a politik by aspoň nějaké zábrany mít měl. Je třeba, aby se sám přesvědčil, že v této situaci ani on není schopen vytvořit vládu a že je nutné znovu rozdat karty. Bez soudržnosti trojkoalice, která už neexistuje, to bude velmi těžké.

Když jsem psal svůj článek o KDU-ČSL, vycházel jsem pouze z informací v denním tisku, a napsal jsem tam mj.: „Konference zavázala vedení strany, aby nevstupovalo do vlády, jež bude stát a padat s komunistickými hlasy, ale nezakázalo mu takovou vládu při hlasování o důvěře podpořit.“ To není pravda, příslušná část usnesení zní: „Celostátní konference KDU-ČSL prohlašuje, že KDU-ČSL nebude účastna ve vládě, která by se opírala o hlasy komunistů, ani takovou vládu nebude tolerovat, ani jakkoliv podporovat.“ KDU-ČSL se za to omlouvám. (Na závěrech článku ovšem trvám).

Sobota 9. září
U zprávy o mírném zpomalení růstu české ekonomiky zveřejnilo Právo graf impozantního růstu našeho hospodářství v letech 2002 až 2006. Je zajímavé, že se do toho hospodářského vývoje vůbec nepromítly neuspořádané politické poměry v této době. Nesouvisí náhodou ten růst více s naším připravovaným a v květnu 2004 uskutečněným vstupem do EU než s vládou (lépe řečeno vládami), v nichž dominovala ČSSD? (z grafu ostatně vyplývá, že za Zemana to nebylo nic moc).

V rámci házení klacků pod nohy nové vládě sáhla klika dr. Ratha k nebývalé inovaci: jeho náměstci z ministerstva zdravotnictví, ohrožení vyhazovem, se uchýlili do ilegality. Jeden se hodil marod, druhý si vzal dovolenou, třetí se ukryl ledabyle a byl vypátrán, takže se v pondělí s novým ministrem sejde. Zjevně by rádi přečkali krátké vládnutí Topolánkova kabinetu ve funkcích. Proč? Stejně se tam nejspíš za dva měsíce vrátí.

KSČM má zjevně obavy z velké koalice. Paroubek by si ji nejspíš chtěl i v tomto případě držet v záloze pro případ, že by se mu povedlo nějakého poslance z opačného tábora přetáhnout, ale komunistům by taková pozice nejspíš nevyhovovala a hovoří o předčasných volbách. Nemají se čeho bát, hůř než naposledy určitě nedopadnou, spíš by něco získali, protože pro ČSSD by nové volby byly očividně porážkou a v preferencích si teď nestojí moc dobře. Bylo by ovšem zásadní chybou očekávat, že z rozhodnutí komunistů by se v této zemi mohlo stát něco kloudného. Komunisté se rozhodnou pro předčasné volby teprve tehdy, až si je virtuální „trojkoalice“ sama vybojuje tím, že nepustí Paroubka k veslu.

ČSSD si mezitím na základě dohody pro sebe zajistila předsednictví šesti klíčových parlamentních výborů (mj. i rozpočtového, bezpečnostního, zahraničního – a samozřejmě taky zdravotního). Moc by mne zajímalo, kdo ji otamtud vystrnadí, pokud se Paroubek případně prokouše k moci.

Jiří Paroubek se nabízí za zprostředkovatele mezi Dopravním podnikem Ústeckého kraje a hejtmanstvím. Dopravní podnik ho prý o to požádal, a Paroubek hodlá svou pomoc poskytnout „nezištně“. Jaképak nezištně, když celý spor z politických důvodů přikrmuje. A kromě toho, aby mohl někdo dělat zprostředkovatele, musí se těšit důvěře obou sporných stran. Což vůbec není ten případ.

Ústavní soud rozhodoval ve věci odvolání předsedkyně Nejvyššího soudu Brožové, a to za účasti samotného prezidenta Klause (který o odvolání rozhodl a ÚS platnost jeho rozhodnutí pozastavil). Dr. Brožová je po úrazu v pracovní neschopnosti a omluvila se. Klaus prohlásil, že „nechat se trošku zbabělým způsobem zastupovat není můj postoj“. Říkal to jakoby o sobě, ale taky o Brožové. Je to od něho dost nechutně vyčůrané. Funkci předsedy Nejvyššího soudu považuje za neobsazenou, Ústavní soud sem, Ústavní soud tam. Svou autoritu opírá o „asi deset čestných doktorátů z různých právnických fakult“. Čestné doktoráty se ovšem neudílejí za kvalifikaci, ale za politické zásluhy. Ohánět se jimi je projev dost velké nestydatosti, a kromě toho je to směšné.

Paroubek žádá ministra Vondru, aby se omluvil za výrok, že exministr Tvrdík (a tedy ČSSD) prosazoval kdysi zapojení ČR do amerického systému protiraketové obrany. Pamatuji se, že ministr Tvrdík dělal v tomto směru (i v případě americké invaze do Iráku) poměrně rozumnou a vstřícnou politiku a že mj. i kvůli tomu musel taky z funkce odejít. Nebylo to tak dávno, pokusím se to v Událostech dohledat.¨

Evropská unie požaduje, aby ČR a šest dalších zemí zvýšily daň z piva (mají nejnižší míru zdanění a nezohlednily prý inflaci). Pivo je považováno za alkoholický nápoj a proti alkoholu – po vymýcení kouření – nyní Evropská unie, zřejmě pod vlivem islámského fundamentalismu, bojuje. V budoucnu mají být lahve s alkoholickými nápoji označeny výstražnými nápisy (nejspíš podobnými jako ty, co dnes zdobí krabičky cigaret). Pozoruhodné je, že vína se zvyšování daní díky úpornému tlaku Francie a Španělska zatím netýká. V Bruselu se občas rodí nápady ve své podstatě dosti pitomé, které navíc Evropská komise nemá sílu dotáhnout do konce. Označení „komisaři“ pro jejich tvůrce (včetně všech asociací, které se někdejším obyvatelům Ruského komunistického impéria v té souvislosti vybaví) je s ohledem na tyto věci zcela na místě.

O legendární pionýr (motocykl, bd) je v současné době velký zájem, praví titulek v Právu. Připomínám neznalým čtenářům, že legendární pionýr se u nás vyráběl v době vlády legendárního 1. tajemníka KSČ a později i prezidenta Antonína Novotného.

Protikorupční policie vyšetřuje premiéra Topolánka v souvislosti s manipulací s jakýmisi akciemi, kterou vyšetřovatelé označují jako podvod (Topolánek nebyl dosud obviněn). Případ se podle MfD vyšetřuje na základě anonymního udání a ředitele protikorupční policie na něj prý předem upozornil tehdejší Grossův spolupracovník Přibyl. Ředitel to nepopírá. To jistě není problém policie, ale problém ČSSD to je a staví celou záležitost do podivného světla.

Pondělí 11. září
Předseda ČSSD Paroubek předjímá rozhodnutí policejních vyšetřovatelů, jak naloží s případem podvodu, kterého se měla dopustit firma VAE (v jejím představenstvu byl kdysi i premiér Topolánek). Žije zjevně v radostném očekávání, že Topolánka zavřou, a vyzývá ho k rezignaci. V té souvislosti se nechal slyšet: „Pan Topolánek je skutečně ve vážném psychickém stavu. Ten jeho osobní život se mu rozpadl, já to chápu. Rozpadá se mu politický život, protože on už dneska pochopil, že nezíská podporu 101 poslanců pro důvěru své vlády. Pan Topolánek je na cestě do politického důchodu.“ Je třeba konstatovat, že pokud jde o sprosťárny a provokace, je ve sporu od počátku volební kampaně jedničkou Paroubek. Topolánek se jen nemotorně brání. Někdo může namítnout, že je to reakce na někdejší útoky představitelů ODS proti Špidlovi a Grossovi. Topolánek se je tehdy občas, i když dost neúčinně, pokoušel mírnit. Ale stejně: oplácet se nemá. A co si může veřejnost slibovat od politika, který z výšky přehlíží základní normy slušnosti. (Topolánek ostatně není jediný postižený, ministru Vondrovi řekl Paroubek v televizní debatě: „Ono je to, pane Vondro, s vámi ještě vážnější, než jsem si myslel. Vy buďto lžete naprosto vědomě (jak může někdo lhát nevědomě? bd), anebo jste se prostě nepřipravil. To druhé by mi bylo příjemnější.“) V našich novinách se začíná prosazovat teze, že jeden za osmnáct, druhý za dvacet bez dvou. To není docela spravedlivé: od počátku volební kampaně je ten, kdo provokuje, Paroubek. Paroubek je horší. A to výrazně. A nejen kvůli sprosťárnám, ale v první řadě kvůli politice, kterou prosazoval a prosazuje.

Expředseda KDU-ČSL Kalousek se vzdal nakonec i funkce předsedy poslaneckého klubu strany (když se o tom před týdnem hlasovalo, byla většina členů klubu ještě na jeho straně). Zdůvodňuje to tím, že už nehodlá čelit neustálým osobním útokům, které nemají nic společného s programovými záležitostmi strany. Jak to zdůvodňuje, je fuk, Jeho rezignace na funkci je logickým vyvozením důsledků z politického kiksu, jaký snad v dějinách ČR zatím nemá obdoby. Jeden z možných kandidátů na funkci předsedy strany, jihomoravský hejtman Juránek, požaduje, aby se všichni poslanci KDU-ČSL vzdali mandátů. Je to na jednu stranu logické – kdo dnes ví, jak ti lidé budou hlasovat o důvěře pro Paroubka. Na druhou stranu je to nerealistické, nikdo si to nemůže vynutit. KDU-ČSL je ve stavu dost velkého rozvratu.

Pokud jde o „zprávu Kubice II.“, o níž píšeme v jednom z komentářů, Paroubek vystoupil postupně se třemi verzemi o tom, jak ji obdržel: za prvé, dostal ji od neznámého člověka v obálce, toho člověka neviděl a nevěnoval mu pozornost. Za druhé, zpráva k němu dorazila poštou a byl na ni telefonicky upozorněn. Za třetí: “Dostal jsem ji v podstatě dnes. (co to znamená v podstatě? Bd) Ten zdroj nečekejte, že zveřejním. Odvahy toho člověka si vážím.“ Jak může odmítnout zveřejnit zdroj, když jej podle vlastních slov nezná? Dostal ji osobně nebo poštou? Vácslav Hanka, když obdržel Rukopis Zelenohorský, přišel jenom s jednou story. To je bezpečnější.

Jinak i tak agilní politický vůdce, jako je Jiří Paroubek, propadne občas depresi. Na sobotním zasedání Ústředního výkonného výnoru hovořil o tom, že by strana mohla skončit na dlouhou dobu v opozici. „Budeme v příštích týdnech nebo měsících, možná však i letech moci kontrolovat vládu jen z opozice.“ Myslím, že by to ani ČR, ale ani ČSSD vůbec neuškodilo, jsem však na rozdíl od pana Paroubka v této věci velký pesimista.

A ještě jednou Paroubek: zjevně v návaznosti na to, co před časem prohlásil Miloš Zeman, se na ČT1 vyjádřil v tom smyslu, že rozmístění protiraketové základny by bylo možné jen po konzultacích s Ruskem. To je dobré: kuře chce konzultovat s liškou, zda má na noc zavírat kurník. Jsem pro zcela korektní vztahy s Ruskem, ale naši bezpečnost bych s nimi neprobíral, protože naše bezpečnost znamená v neposlední řadě bezpečnost před ruskými imperiálními choutkami. Vůbec se mi nezdá, že by je přešly. Co Beneš dělal víceméně z nezbytí, chce dělat Paroubek dobrovolně.

Z nadmíru rozpačité zprávy Práva se zdá, že Dopravní podnik Ústeckého kraje svou zpolitizovanou věc víceméně projel (jsem zvyklý Právo číst už skoro padesát let a naučil jsem se poskytované informace dešifrovat). V 11 oblastech z 15 je již zařízena veřejná doprava jinými firmami. Bossové z Dopravního podniku se aspoň chtějí zabarikádovat v autobusových nádražích a „cizí“ autobusy tam nepustit, případně vybírat od řidičů za vjezd jakési výpalné. Paroubkovské manýry jsou, jak vidno, velmi nakažlivé.

U Stalingradu byl otevřen pomník sto tisícům německých vojáků, kteří jsou od bitvy nezvěstní, a tedy v ní pravděpodobně padli. Odhalení se zúčastnili i ruští váleční veteráni. Němci Rusko zákeřně napadli a válku vedli velmi brutálně. Je ale svým způsobem hezké, když víc než šedesát let poté je i ruská strana schopná projevit jakousi lidskou účast s těmi nepřátelskými vojáky, co tam přišli o život: mnoho z nich bylo jen zblblých nacistickou propagandou, mnoho ani to ne a u Stalingradu se všichni octli víceméně z nezbytí. Nenávist, v určitých situacích pochopitelná, nemá vést až za hrob.

Dva čtenáři mne upozornili (v souvislosti s Madonnou), že zpěvačka si jméno nepřisvojila, opravdu se tak jmenuje. Za omyl se omlouvám, spletly mne informace, které jsem o ní sbíral na internetu. Chtěl jsem však v komentáři spíš upozornit na to, že někteří představitelé křesťanských církví celou záležitost zbytečně nafukují.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.