Pondělí 4. září
Topolánkova vláda se ujala úřadu. O důvěru požádá 4. října (tedy v nejzazším možném termínu) a je velmi nepravděpodobné, že by ji mohla dostat. Topolánek si navíc ztížil situaci tím, že se před časem odřekl koaličních partnerů a pro ty je teď i z technických důvodů obtížné dát důvěru vládě strany, která se jich zbavila. Topolánkova politika v posledních týdnech byla velmi nešťastná. Kdy jeho vláda skončí, záleží na prezidentovi, který, pokud jde o jmenování dalšího premiéra, není nijak vázán. Vláda by chtěla zůstat v úřadě (byť samozřejmě jako vláda v demisi) až do skončení komunálních a senátních voleb, tj. do konce listopadu. Na výsledek voleb čeká taky Paroubek, který si od nich slibuje možné posílení své pozice v případě, že by ČSSD v komunálních a senátních volbách výrazně uspěla. Úspěch se tu však obtížněji počítá a komunální rovina tradičně souvisí s tou celostátní jen poměrně volně. Expremiér je ovšem schopen, jak jsme měli příležitost poznat, prohlásit za úspěch úplně všechno.

Politici ODS se jeden přes druhého zapřísahají, že by Paroubek neměl dostat příležitost sestavit vládu. Prý tu svou už vyčerpal nezadřeným pokusem o koalici s lidovci. Považoval bych sice další Paroubkovo vládnutí s komunisty v zádech za skutečnou katastrofu pro Českou republiku, ale nedovedu si představit věcný a přesvědčivý důvod, proč by neměl jako druhý po Topolánkovi přijít na řadu on. Paroubka je možné porazit jen politicky korektními zbraněmi, a nikoli demagogií a fixlováním. Pokud na to nynější demokratická politická garnitura nemá, má smůlu a my s ní. Demokratické uspořádání závisí na postředcích, jimiž ho bylo dosaženo, a je iluze myslit si, že demokratické uspořádání se dá zachránit za cenu nedemokratických postupů. Při hlasování o důvěře se hlasuje veřejně a po jménech. Je zapotřebí, aby situace byla jasná a aby každý přeběhlík předem a jasně věděl, co si o něm jeho spoluobčané budou myslit. Navíc: v tuto chvíli jde o volbu mezi dočasnou vládou do dubnových nebo květnových předčasných voleb a (fakticky, i když ne formálně) socialisticko-komunistickou vládou na čtyři roky, existující z milosti jednoho nebo dvou politických desperátů.

Dvojka v Al-Káidě, Ajmán Zavahrí, vyzval Američany, aby honem koukali přestoupit na islám, jinak bude zle. Zdá se, že tito lidé nemají mnoho pochopení pro multikulturalitu. A my bychom je tak rádi vzali mezi sebe, kdyby jen přestali zlobit.

ČSSD šikovně zanechala vládě ODS jako dědictví zjevně zcela nereálný návrh rozpočtu. Když ho bude chtít ODS navýšit, budou řvát, že vláda zadlužuje zemi. Když ho budou chtít dodržet, budou řvát, že vláda provozuje asociální politiku (oni by to samozřejmě dělali docela jinak, že). Krásný příklad, jak využít skobu do státních financí k vlastnímu prospěchu těch, co ji zasekli.

Podivné věci, které se děly v KDU-ČSL a vyvrcholily Kalouskovým neúspěšným přemetem, začínají prosakovat na světlo. Mladá fronta Dnes zveřejnila informace, které sice nemohu ověřit, ale považuji je za velmi pravděpodobné. Nevystavují vedení strany (nynějšímu!!) žádnou lichotivou legitimaci. Zejména role místopředsedy Kasala a exministra Svobody je zřejmě politováníhodná. Přitom namočení účastníci nedůstojné komedie v podstatě dále sedí na svých místech a o nenamočených není zatím slyšet. KDU-ČSL zdaleka nemá vyhráno a Paroubek zdaleka nemá prohráno.

Nový ministr kultury Martin Štěpánek prohlásil podle LN o Paroubkovi, že je to provinční sekerník s nulovým politickým talentem. To bohužel není vůbec pravda, politickou šikovností Paroubek své soupeře bohužel výrazně převyšuje. Politická šikovnost ovšem není všechno. Např. dr. Husák byl taky politicky šikovný.

Úterý 5. září
Topolánkova vláda se ujala funkce. Paroubek a někteří jeho ministři se zachovali dosti malicherně a předání úřadů se nezúčastnili (jistě, není to povinnost, jenom slušnost). Proč taky, ministři z ODS jsou přece jejich třídní nepřátelé. Slušné a velkorysé chování není českým politikům, a zejména těm z ČSSD, vlastní. Ještě povážlivější je, že si Paroubek jako svůj hlavní terč vybral ministra zahraničí Vondru. Za použití roztomilého výraziva, pro předsedu ČSSD typického („Pan Vondra kašle na české národní zájmy, vymýšlí si a lže“), vytáhl do boje za „národní zájem“, tentokrát nikoli proti německým revanšistům, ale přímo proti americkým imperialistům. Dal to najevo při nejvhodnější příležitosti, totiž bezprostředně po návštěvě amerického velvyslance, který mu přinesl děkovný dopis prezidenta Bushe za jeho působení v roli premiéra ČR. To je výrazná změna postoje, předtím trpěl ministru Svobodovi celkem rozumnou zahraniční politiku. V podstatě tutéž politiku Vondrovi trpět nehodlá. Mezi členstvem a voliči ČSSD totiž nefrčí. Přitom dát se z čistě populistických důvodů do boje proti věci, která je sice nepopulární, ale má zásadní význam pro bezpečnost České republiky (spolupráce v bezpečnostní oblasti s USA obecně a zřízení americké protiraketové základny zvláště), je bezohledné a nemravné.

Paroubek rovněž znovu odmítl předčasné volby v roce 2007. Myslím, že pokud by dostal příležitost vytvořit vládu a neuspěl by, dalo by se s ním o této variantě mluvit daleko lépe. Řekl prý: „Pokud by někdo se s námi chtěl dohodnout na termínu předčasných voleb, trvali bychom na nepolitické vládě, v jejímž čele by nebyl ani pan Topolánek, ani pan Paroubek.“ Ten požadavek je svým způsobem pochopitelný, jenže kde vzít v téhle zemi a v téhle situaci nepolitickou vládu?

Místopředseda KSČM Dolejš dal najevo jakési zneopokojení nad tím, že „některé informace o poslancích mohou KSČM poškozovat“. Jde nejspíš o případ poslance Vondrušky, který pracoval jako dozorce v obávané věznici v Minkovicích a podle svědectví vězněných disidentů (Jiří Gruntorád, Vladimír Hučín) se k nim choval velmi brutálně. Dolejš prý uvažuje o mimořádném sjezdu strany. Co se ale může změnit, když lidé jako pan poslanec tvoří většinu členské základny KSČM?

Konference KDU-ČSL zvolila tři nové místopředsedy. Jsou to vesměs členové senátorského klubu strany, senátor Stodůlka údajně jako první žádal Kalouskovo odstoupení. Stodůlka ovšem dostal prý 40 hlasů, což musela být těsná nadpoloviční většina hlasujících. Vypadá to, že strana je rozpolcena. Lidovci už se taky nebojí předčasných voleb. Volby jsou samozřejmě riziko – pro KDU-ČSL i pro celou Českou republiku, ale tuto situaci nelze řešit bez riskování.

Polsko je prý ochotno povolit vybudování protiraketové základny USA na svém území, žádá však za to, aby mu USA pomohly zbavit se závislosti na energetických surovinách z Ruska. Tato žádost (na rozdíl od volání po zrušení vízové povinnosti) je reálná a pochopitelná. Poláci mají s Ruskem své zkušenosti a myslí v této věci na své skutečné národní zájmy. Jiná věc je, jak se vůbec dá taková nezávislost na Rusku technicky zařídit. Nevím např., jestli polská agresivní protiněmecká emancipační kampaň ve skutečnosti neotvírá Rusům dveře.


Středa 6. září
Paroubek ustavil a hned taky uvedl v činnost „stínovou vládu“ ČSSD. Smyslem je nepochybně zkrátit na minimum dobu mezi jmenováním dalšího premiéra (pokud to bude on) a sestavením vlády, a zajistit „stínovým ministrům“ rychlé a plynulé vystřídání Topolánkova týmu. Je ostatně nepravděpodobné, že by k tomu vystřídání dřív nebo později nedošlo. Nesocialistické strany mají jedinou šanci: ukázat v Poslanecké sněmovně, že ani Paroubek nedokáže prosadit svou. To by byl v této situaci, po tolikerém Paroubkové chvástání, pro lídra ČSSD první opravdu výrazný neúspěch. Sám vyhrotil situaci tak, že by měl plné ruce práce s tím, aby ho ustál.

Bylo by to (totiž Paroubkův neúspěch v Poslanecké sněmovně) velmi pozitivní i proto, že se na českou republiku valí nebývalá pohroma v podobě „stínového ministra“ zahraničí Zaorálka. Ten člověk je zásadně nejen proti americké základně na českém území, ale i proti jakékoli protiraketové obraně USA, která prý může akcelerovat závody ve zbrojení (Kriste Ježíši, co je mu do toho, nemá být ministrem zahraničí zeměkoule, ale malého středoevropského státu). Vychází z unilaterální politiky USA, z „obrácení proti ose zla, politiky, která podle mě dneska ukazuje, že nemá výsledky, má úplně opačné plody. Proto jsme kritičtí.“ Pan budoucí ministr by zjevně doporučoval Bushovi, aby byl na „osu zla“ hodný. Nejstrašnější je, že za tím není žádná bolševická lest. Ten člověk to myslí docela upřímně.

Někteří lidé v ODS (např. poslanec Marek Benda) uvažují o tom, jak to zařídit, aby se o důvěře pro novou vládu hlasovalo co možná nejpozději. K čemu to bude dobré? Je to jako když se člověk, který se upsal čertu, snaží smluvně dohodnutý termín co nejvíc oddálit. Ale stejně si ho nakonec čert odnese. Nedovedu si představit jediný rozumný, logický a přijatelný důvod, proč by nebylo třeba porazit Paroubka v parlamentu. A jaké řešení si místo toho ODS představuje: nekonečné natahování lhůt?

Paroubek pokračuje ve sporu s ministrem Vondrou. Je zjevné, že mu jde (mimo jiné) o dost velkou reorientaci české zahraniční politiky. Před volbami ještě Svobodovi trpěl prozápadní zaměření, nepotřeboval v té době zbytečné mezinárodní komplikace a nechtěl si rozhněvat ty své voliče, kterým by změna zahraniční orientace nešla pod nos. Teď už je situace jiná a ČR se do budoucna pod Paroubkovým vedením nejspíš změní v rámci EU a NATO v notorického kverulanta typu někdejšího Papandreuova Řecka.

Navíc se ten člověk neumí slušně chovat. O premiérovi Topolánkovi prohlásil dnes v MfD: „Víte, ono se těžko jedná s člověkem, který jeden den pospíchá za Lucií, druhý den pospíchá za rodinou, třetí den je unaven po tenisu a skončí to po půlhodině jednání.“ Co má dělat v rozhovoru o politice taková nechutná, osobní sprosťárna?

Soudě podle dopisů zveřejněných v MfD, česká veřejnost touží v případě Kulínského vidět krev. (Před časem se dokonce jakýsi čtenář zase v Lidových novinách pozastavoval nad tím, jak se nějaký právník vůbec může ujmout Kulínského obhajoby). Nejlepší by bylo sezvat všechny ty obhájce dívčí čistoty na Strahovský stadion a tam jim vydat (na hrací ploše) Kulínského k výkonu spravedlnosti, když justice tak hanebně selhala. Obávám se jen, že by se přitom spousta horlivců navzájem ušlapalo. K tématu se ještě vrátíme.

Čtvrtek 7. září
Problém mezi autodopravci a ústeckým krajem se stal už dávno součástí politické hry, přesněji řečeno Paroubkova útoku na krajskou samosprávu, které stojí v čele koalice ODS – ČSSD (ODS má ovšem drtivou většinu a funkci hejtmana). Paroubek přijel zjevně spor přikrmit, ale zpozdil se a jeho možnosti jsou teď, jak se zdá, omezené. Premiér Topolánek uvažoval o možnosti nasadit v krizové situaci armádní autobusy a řidiče, Paroubek ho obvinil, že hodlá nasadit „armádu místo pracujících“ (vida, jak se vracíme k starým osvědčeným bolševickým termínům), a vůbec, ČSSD a spřízněná média (Právo) se snaží vyvolat dojem, jako by chtěl nasadit proti „pracujícím“ tanky.

Paroubek se vyjádřil proti velké koalici (má to těžké, kdysi ji ve společném článku s Milošem Zemanem proklel). Mluví o tom, že předčasné volby jsou možné, ale napřed by se měly vyčerpat všechny tři ústavní možnosti. Jsem přesvědčen, že pokud podzimní volby nedopadnou pro ČSSD dobře a pokud bude Paroubek pověřen sestavit vládu a nepovede se mu to, byl by už po druhém pokuse podstatně komunikativnější než teď. Pak by ovšem trval na „odbornické vládě“ (politicky neutrální vláda na dobu přemostění do předčasných voleb by byla žádoucí, jenže jak ji u nás sestavit?) a na tom, aby tato vláda zůstala ve funkci rok až dva, což je požadavek zcela absurdní.

Úřadující předseda KDU-ČSL Kasal by také byl pro mimořádné volby až po vyčerpání všech třech pokusů o vytvoření vlády. Lidovci by jednali i s Paroubkem, ovšem s ohledem na usnesení celostátní konference, která podle Kasala rozhodla, že KDU-ČSL nevstoupí do vlády opírající se o hlasy komunistů ani nebude podobnou vládu podporovat nebo tolerovat. (To je jakási extenze toho, jak bylo usnesení v tisku dosud představováno; Kasalem citované znění odpovídá tomu, co bylo zveřejněno na internetových stránkách strany). Na třech pokusech trvají i komunisté (čekají až na chvíli, kdy se jednoznačně prokáže, že menšinová vláda ČSSD s jejich podporou je nerealizovatelná; řekl bych, že i jim by stačit jeden Paroubkův neúspěšný pokus; pak bude mít Paroubek problém a oni šanci utrhnout si v předčasných volbách zpátky voličské hlasy, které jim odlákal).

Předseda nejvlivnější jihomoravské organizace KDU-ČSL a jihomoravský hejtman Juránek požaduje změny ve složení poslaneckého klubu strany. Ke změně by mělo dojít už v případě předčasných voleb. Jmenovitě žádal i výměnu poslanců Šimonovského, Ambrozka a Šustra, zvolených za jihomoravský kraj. Mluví o „většině“ z 13 poslanců (zajímavé by tedy bylo spíš se dozvědět, koho by toleroval). Problém je, že Juránek taky předem věděl o Kalouskově plánu a držitelé poslaneckých křesel mu to vyčítají. Existuje ve vedení strany vůbec někdo, kdo do toho Kalouskova plánu nebyl zasvěcen a předem ho tak fakticky nepožehnal? V Právu se těší na to, že Juránkova iniciativa přiměje aspoň jednoho nebo dva nejvíc namočené poslance, aby se přidali k Paroubkovi. Ta otázka se klade, i kdyby Juránkovy iniciativy nebylo. Najde se mezi těmi třinácti aspoň jeden aspirant na plojharovskou roli? Číslo třináct je z hlediska tradice a zkušenosti, k níž se hlásí KDU-ČSL, dostatečné: už mezi dvanácti apoštoly se našel jeden Jidáš.

V rozhovoru pro Právo se lesní muž Miloš Zeman vyjadřoval k otázce protiraketové základny v ČR. Podle něj nemají Američané a vůbec stoupenci základny obavu z Íránu nebo ze Severní Koreje, nýbrž z Ruska. On ovšem tvrdí, že je naopak třeba se s Ruskem dohodnout, a je zastáncem přijetí Ruska do EU (i když ne hned). Rusko se musí stát součástí jednotné fronty proti islámskému terorismu a nechtěl by, aby tu pod záminkou obrany proti íránským a severokorejským raketám vznikla nová železná opona. Tato ambice se nápadně podobá ctižádosti prezidenta Beneše budovat československou demokracii pod Stalinovými ochrannými křídly a učinit Stalinovo Rusko součástí rodiny evropských demokracií. Ve skutečnosti v Rusku sice už není Brežněv, jak omílají Zeman s Paroubkem už dlouhou dobu, ale to nic nemění na skutečnosti, že se ztrátou středoevropského záboru se nikdy nesmířilo a bude ho chtít při nejbližší možné příležitosti získat celý nebo aspoň zčásti zpátky. Že to bude pro zabrané znamenat nesvobodu, je zjevné, i když ta nesvoboda bude jistě vypadat jinak než ta komunistická – společné s ní bude mít jen to, že je to ruská nesvoboda, a jak praví pěkné bulharské přísloví, turecké jho je dřevěné, ale ruské železné. Rusko je pro nás nejhorším představitelným spojencem proti terorismu. Raketový útok z jeho strany ovšem nehrozí, jako agresoři jsou ruští politici už tradičně dost velcí poserové. Počká si, věrno své supí tradici (viz podzim 1939), až teroristé Evropu rozloží a poničí, a pak si nabere, co bude možné. Proto taky potřebuje, aby tu žádná protiraketová obrana nebyla. Rakety nepotřebujeme proti Rusku, ale proti teroristickým režimům a jejich výsadkům, a ovšem taky proto, aby nás po jejich útoku, oslabené a neschopné obrany, Rusko zase neschramstlo. Miloš Zeman je přinejmenším nezodpovědný a vyšinutý avanturista. Kromě toho je zajímavé, jak se jeho názory shodují s tím, co prý řekl náčelník ruského generálního štábu Balujevskij včera polským novinářům: Americké ujišťování, že systém by měl chránit před íránskými a korejskými raketami a že by neměl být zaměřen proti Rusku, je „silně zavádějící“, protože ani Teherán, ani Pchjongjang nejsou s to vyvinout střely dalekého doletu. Americký systém je zaměřen spíše proti Rusku či Číně, které naopak těmito vojenskými schopnostmi reálně disponují. Nepotkali se oba pánové (nebo Zeman s nějakým pověřeným agentem ruského genštábu) náhodou někde v lese u Milovů?

Jakkoli nejsem příznivcem premiéra Fica, tentokrát mi je ho upřímně líto. Srazil se totiž čelně s českým Hulvátovem. Fotbalového střetnutí české a slovenské reprezentace se chtěli zúčastnit premiér Topolánek i „stínový premiér“ Paroubek. Topolánkova návštěva Bratislavy byla zcela soukromá. Fico, nic zlého netuše, je oba pozval do vládní lóže na bratislavském stadionu a s Paroubkem, s nímž má nadstandardní vztahy, se hodlal před utkáním sejít osobně. Topolánek se urazil a prohlásil, že se na utkání bude dívat jako normální návštěvník z tribuny. Ficovi se pak podařilo konflikt urovnat tím, že se s Topolánkem setkal zvlášť a dřív než s Paroubkem a v lóži si pak sedl doprostřed mezi oba pány, aby se nemohli poprat. Bylo by nespravedlivé neříci, že hlavní podíl na „podstandardních vztazích“ mezi skutečným a stínovým premiérem ČR má v tuto chvíli Paroubek (viz včerejší Co týden dal), jenže co je do toho slovenskému předsedovi vlády? Paroubek prý následně prohlásil: „Pan Topolánek je ostudou České republiky.“ To prosím není pravda: nýbrž je pravda, že pan Paroubek je ostudou České republiky a že je v zájmu české společnosti se ho – samozřejmě legálními prostředky, které nabízí politický boj – co nejrychleji zbavit.

Polská vládnoucí strana PiS navrhne předlohu zákona „o ochraně mladistvých před škodlivým obsahem prezentovaným v prostředcích masové komunikace“. Půjde o filmy, novinové články, počítačové hry atp., které jsou „neslušné“ nebo „nadměrně drastické“. Budou stanoveny věkové hranice (tři, sedm, dvanáct, patnáct a osmnáct let) a stanoveno, které pořady jsou vhodné od jaké hranice výš. Pořady vhodné pouze pro diváky nad patnáct let se smějí vysílat jen v noci. Blbnutím tohoto typu se vždycky ohlašuje svévolné omezování svobody slova. Kdo a jak stanoví, co je „neslušné“ (neslušné může být např. kritizovat oba „kačery“) nebo „nadměrně drastické? Nynější polský režim se zrovna v tomhle nijak neliší od toho, co by nám připravil pan Paroubek, pokud by se prokopal a proboxoval k moci. Reglementování tohoto typu končí vždycky tím, že celé veřejnosti jsou servírovány výlučně pořady, články atp. vhodné pro věkovou hranici nula až tři léta.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz, dodatečná rekonstrukce rubriky Co týden dal v době redakčních prázdnin na stránce Dohánění ztraceného času
Publikováno s laskavým svolením autora.