Úterý 27. června
Premiér Paroubek označil koaliční dohodu ODS, KDU-ČSL a zelených se svým obvyklým šarmem za „pokleslou žurnalistiku na úrovni modrofrontovních klišé a politických frází". Neumí si představit, že by ČSSD takto koncipované programové prohlášení přijala. Pan Paroubek nastavil ve volební kampani takové mantinely, že teď, jak se zdá, nemůže přijmout nic jiného než pokornou kapitulaci protivníka. Protivník ovšem nemá proč kapitulovat (ani pan Paroubek nemá proč kapitulovat, když mluvčí ČSSD Orgoníková říká, že sociální demokracie nevyhrála, ale nebyla také poražena, má v podstatě pravdu). Nejpřirozenějším řešením takto vymezené situace bývá občanská válka. Nebo, ve společnosti bytostně mírumilovné, nové volby. Do těch se ale nikomu moc nechce, znovu se ponořit do moře sprostoty a vzájemných podrazů vyžaduje skoro stejnou otrlost jako to první řešení.

Senátor Mejstřík někde vyšťáral písemný závazek nynějšího předsedy KSČM o spolupráci se Státní bezpečností. Předseda je rozhořčen: „pan Mejstřík nerespektuje rozhodnutí soudu"! Soud rozhodl, že pan předseda nespolupracoval, a tím se to rozhodnutí stalo skutečností skutečnější než nějaké zažloutlé papíry. Důležité není, co se snad stalo, ale co Úřad rozhodne. Přece nebudeme padat na kolena před fakty! (Slavný výrok Filipova předchůdce Antonína Novotného) Z komunistického hlediska je to důsledné: když jednou soud rozhodl, že Heliodor Píka nebo Milada Horáková jsou vlastizrádci, tak to platí. Přece nebudeme přepisovat historii. Pan Filip se rozhořčeně ohrazuje: „rozvědčíkem jsem nikdy nebyl!“ Proboha, z toho ho přece nikdo nepodezírá.

Předseda ODS Topolánek nesouhlasí s tím, aby se o případné existenci americké základny na našem území rozhodovalo v referendu. „Je to pokus o trik a o vyvolávání resentimentu za sovětskými základnami.“ Vyvolávání resentimentu má u nás v posledních letech jistou tradici. Jestlipak se ještě pamatujete, milí čtenáři, kdo v červnu 2003 u nás vyvolával resentimenty těmito slovy: "Po celou dobu od roku 1989 až po dnešek toto téma nehrálo žádnou roli. Nikdo o něm veřejně nediskutoval. Nikoho v mém rodinném ani přátelském kruhu nenapadlo na toto téma mluvit. Toto téma je pro nás absolutně nové. Na základě naší historie jsme velmi citliví na příchod cizích vojenských jednotek na naše teritorium. Myslím si, že znovuumístění cizích vojenských jednotek by nebylo vítáno. A skutečně nerozumím tomu, jaký vojenský smysl by tyto základny měly mít."

Medvěd Bruno byl zastřelen. Zadávil několik ovcí, vybral úl medu, zlikvidoval králíkárnu, roztrhal blíže neurčené množství slepic a bez následků pro sebe i pro druhé se srazil s autem. Jsem přesvědčen, že natropil o mnoho méně škody než způsobil a ještě způsobí např. dr. Rath. Neměl náležitý respekt před lidmi, ale ten dr. Rath nemá taky. Tím srovnáním samozřejmě nechci říci, že by s dr. Rathem měli naložit jako s ubohým medvědem. Právě naopak: že snad toho medvěda mohli taky nechat žít.

Středa 28. června
Premiér Paroubek oznámil jako vstřícný krok, že jeho vláda podá v pondělí demisi. Formálně tak vyhověl žádosti prezidenta Klause. Tím se otevře prezidentovi cesta ke jmenování Topolánka. Paroubek očekává, že ODS zareaguje tím, že umožní zvolení sociálního demokrata do čela sněmovny (sociální demokracie bude svého kandidáta nominovat až v druhém kole, zítra je na pořadu dne pouze hlasování o kandidátce ODS Němcové). ODS to sice odmítá, ale od ČSSD to není zase až tak nešikovné – je otázka, jak se pak při volbě zachovají např. zelení, kteří jsou myšlence, že by předsedou PS měl být sociální demokrat, velmi nakloněni. ODS se jí obává hlavně proto, že by pak Paroubek ve třetím koke určitě dostal příležitost vytvořit vládu. Jenže je otázka, zda je z formálního hlediska korektní, aby Paroubek tuto příležitost vůbec nedostal. Když chce současná trojkoalice prokázat pevnost, měla by umět obstát i v téhle zkoušce. Jinak to zavání fixlováním.

Lídr Smeru Fico se rozhodl pro koalici s nacionalisty a Mečiarem (optimističtí komentátoři se domnívali, že touto hrozbou pouze tlačí na další politické partnery, aby je přiměl k větší povolnosti). Je to pro něj výhodné, oba vybraní souputníci jsou skromní (vydělají i na té nejskromnější verzi koalice, která Ficovi zajistí naprostou dominanci) a Mečiar navíc bojuje o politické přežití. Kontroverzní předsedové obou stran netouží po vládních postech, přesto je Ficovo rozhodnutí velmi výrazný krok k jakési polonizaci Slovenska (spojenectví se suspektními politickými subjekty), nepříliš dobrým signálem do ČR (jaký je rozdíl mezi Mečiarem, Slotou a Filipem?) a příznakem toho, že Postčeskoslovensko (Česká republika a Slovensko) má problémy s politickou stabilitou, které se od problémů zemí bývalé Jugoslávie liší sice velmi výrazně, ale obávám se, že jen mírou intenzity.


Čtvrtek 29. června
Kandidátka ODS na funkci předsedy Poslanecké sněmovny Němcová, jak se dalo čekat, neprošla. Pozoruhodné je, že pro ni nehlasovali (v tajné volbě) po dvakrát dva poslanci trojkoalice. To je jakýsi signál: poslankyně Němcová je poněkud kontroverzní kandidát a někteří poslanci (zelení to řekli dost jasně) si navíc nejspíš myslí, že místo předsedy Sněmovny patří ČSSD. Něco jiného je samozřejmě tajné a anonymní hlasování o předsedovi PS a něco jiného je veřejné hlasování po jménech pro důvěru vládě. Nicméně trojkoalice má jakýsi problém a Paroubek, který si hlasování svého klubu po způsobu panského šafáře ohlídal, má (pochopitelně) radost.

V debatě po volbě prohlásil dr. Rath: „V čele Poslanecké sněmovny by tedy měl stát člověk, který je nepochybně do jisté míry vzorem určitého nadhledu, určité velkorysosti, a neměl by tam být člověk charakteru toho, a teď mi dovolte ten příměr, který krade v samoobsluze rohlíky. Bohužel, paní Němcová dokázala v minulosti, že spíš má blíž k tomu vzorci druhému… Prostě jsem řekl, že si myslím, že na takovou pozici je potřeba člověka trošku jiného formátu než formátu drobného kleptomana ze samoobsluhy." Jakkoli ani náhodou nepatřím k fanklubu paní Němcové, dělá se mi z téhle sprosťárny nanic. A vůbec mne nepřekvapuje, že místopředseda KSČM Dolejš v tom vidí standardní prohlášení, které se pohybuje v mezích parlamentní kultury (Urválek se přece taky pohyboval v standardních mezích soudní kultury).

Prezident Putin reagoval na zavraždění ruských rukojmí islámskými teroristy siláckým prohlášením, že „včera nařídil tajným službám vypátrat, dopadnout a zlikvidovat“ jejich vrahy. Upřímně řečeno, netroufl bych si ruským tajným službám vyčítat, kdyby to udělaly, připadá mi jen naprosto nepřípustné takové akce takhle předem na vládní úrovni legalizovat. Protože v budoucnu se může podobný postup hodit nejen proti brutálním masovým vrahům, ale třeba proti ideovým odpůrcům, stačí jen mezi obě skupiny položit rovnítko, v čemž zrovna Rusko má bohatou tradici.

Paroubek požaduje, aby o obsazení funkcí ve sněmovně jednali předsedové všech pěti politických stran včetně komunistů, Topolánek přišel s návrhem ve skutečnosti kompromisním, aby jednali předsedové poslaneckých klubů. S komunisty se na parlamentní úrovni o takových formálních věcech samozřejmě jednat musí jednat, úroveň předsedů klubů je přiměřená.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.