Rada pro televizní vysílání hrozí dalšími masivními pokutami TV Nova a Prima za reality show. Nejde náhodou o plíživý proces postátnění obou televizí pod záminkou prosazování všeobecné mravnosti? Nova i Prima jsou proti tomuto finančnímu teroru úplně bezbranné, z komerčních důvodů si nemohou dovolit ty stupidní pořady nedávat, a tak budou postupně panem Pospíchalem a spol. upokutovány k smrti.

V Česku se šíří publikace zpochybňující holocaust a noviny jsou toho plné. Společenská nebezpečnost podobných debilit je podobná, jako kdyby někdo dnes vystupoval s tím, že Rukopis královédvorský a zelenohorský jsou pravé nebo že Slunce obíhá kolem země. Autorům těchto idiotských teorií se poskytuje publicita, které by se jinak, podporováni nanejvýš několika stovkami holých lebek, nedopracovali. Verbální činy se nemají trestat, nadělá se víc škody než užitku.

Paní Chytilová se v Lidových novinách holedbá tím, jak bojovala film od filmu s normalizačním režimem. Zatímco lidé jako pan Menzel a paní Chytilová bojovali, až se z nich kouřilo, jiní si ani neškrtli. Z veřejného vystupování paní Chytilové po převratu mám dojem, že jí ta doba vyhovovala mnohem líp než ta dnešní: tenkrát byla opravdu šťastná. Pozoruhodná anomálie.

Vláda jmenovala dr. Veseckou nejvyšší státní zástupkyní. Paní Vesecká navrhuje mj. vytvoření specialistů na zločiny minulosti, a to nejen z období komunismu, ale také na případy týkající se druhé světové války a následného odsunu Němců z Československa. To je ovšem záležitost, v níž je jí třeba držet palec.

Letní eurokomisař Telička odmítl Paroubkovu nabídku na lídrovství na kandidátce ČSSD v Praze. Má svou jistou vybudovanou pozici v Bruselu, proč by před ní upřednostňoval nejisté politické dobrodružství v zemi, která dnes spěje bůhvíkam! Má tentokrát recht.

Ministr Zgarba odstoupil, formálně na vlastní žádost, ale je zjevné, že mu nic jiného nezbylo. Premiér Paroubek vyjádřil už před pár dny nespokojenost s malým rozsahem personálních změn v Pozemkovém fondu, přestože se ministr snažil zachránit svou kůži poměrně horlivě (podle Paroubka by nejspíš musel celý Fond srovnat se zemí). Zdá se, že si premiér nutně potřeboval uvolnit ruce pro jiné akce, které momentálně považuje za důležitější. Pro ministra Zgarbu rozhodně nikdo ronit slzy nebude a na jeho místě zasedne Paroubkův oddaný spolupracovník Mládek.

Takovou důležitější akcí může být to, se nyní děje kolem VZP. Ministr Rath na ni uvalil nucenou správu a premiér Paroubek vyzval ředitelku Musílkovou k odstoupení. Rath prý předtím Musílkové nabídl, aby si vybrala mezi odchodem se ctí a s jakousi výslužkou na jedné straně a nucenou správou na straně druhé. Musílková rezignovat odmítla. Nuceným správcem se stal bývalý vrchní ředitel VZP Pečenka: musel odejít z pojišťovny po sérii konfliktů s Musílkovou (a to k 8. listopadu t.r.!!!), je sice „řadovým členem ODS“, alem v ODS (plzeňské) proslul řadou konfliktů, při nichž přišel o pozici. Rath vytýká Musílkové, že pojišťovna investovala do „mramorového paláce“ (bývalý hotel Flora na Vinohradech), zatímco nemocnice jsou ve špatném stavu a pacienti trpí (lehce bolševický argument). Občané se nemají čeho bát (zapomněl jen říci „poctiví občané“, totéž nám v roce 1969 sliboval dr. Husák). Zároveň vychází najevo, že se prý – podle Rathových slov – Musílková mohla dopustit trestných činů, nechce to blíž specifikovat, protože platí presumpce neviny, a že člověk takto zatížený by neměl vykonávat vysokou manažerskou funkci. (Rath podle Práva předal novinářům i dvě policejní zprávy, z letošního roku, zabývající se VZP a její ředitelkou.) Kromě toho Rath i Paroubek vyjádřili podezření, že VZP je obchodními smlouvami propojena s ODS (má jít např. o europoslance a místopředsedu EP Ouzkého a stínového ministra zdravotnictví ODS Julínka). Podrobněji se Rath odmítl vyjádřit, protože je zavázán mlčenlivostí, probíhá totiž kontrola. Ozval se (ze své cesty po Indii) prezident Klaus, mluví o demonstraci síly, která ohrožuje pacienty, a o tom, že jde o projev mocenských ambic vlády (pan prezident má ovšem vlastní mocenské ambice, což jeho rozhořčení poněkud devalvuje). Problém je v tom, že „nucený správce“ může činnost VZP úplně ochromit, ale nemůže odvolat Musílkovou. Navrhovat jmenování a odvolání ředitele pojišťovny smí navrhnout jen správní rada pojišťovny, o návrhu pak rozhoduje Poslanecká sněmovna (omlouvám se za nepřesnou informaci v Událostech z minulých dnů). ČSSD a komunisté usilují o to, aby právo navrhovat a odvolávat ředitele měla vláda. Vše je tedy v rukou tiché sociálně demokraticko – komunistické koalice. Musílková teď usiluje svolat správní radu, Rath jí vyhrožuje policií (nucený správce se svoláním Rady nesouhlasí). KDU-ČSL nevidí důvod pro odvolání Musílkové, jenže na KDU-ČSL vůbec nezáleží, všechny trumfy má v rukou stojedenáctka. Propojení věcného problému s politikou a úsilí ho kriminalizovat připomíná nikoli náhodou předlistopadové praktiky. Jde o velmi závažnou věc, která přesahuje oblast zdravotnictví.

Ministr Rath obvinil VZP, že prý financovala sepsání a vydání programu ODS pro oblast zdravotnictví. Akce měla proběhnout takto: VZP uzavřela mimořádně výhodnou smlouvu o spolupráci s Pavlem Hraboněm, který je hlavním tvůrcem zmíněného programu, a z peněz, které obdržel, pak ODS program financovala. Rath vyzval stínového ministra zdravotnictví ODS Julínka, aby dokázal, že to není pravda. Že to není pravda, se samozřejmě nedá dokázat (obvinění má poněkud podobnou strukturu a morální úroveň, jako kdyby mne pan ministr nebo někdo jiný z ČSSD obvinil, že ze své tučné penze hradím náklady na své internetové stránky, podporující sudetoněmecké revanšisty, což není v zájmu státu, který mi penzi proplácí), ale hlavní problém je v tom, že je na panu ministrovi, aby prokázal, že to pravda je, a to se rovněž prokázat nedá. Dále pan ministr obvinil VZP, že platí Hraboňovi za práci, kterou by měla dělat sama (to se dá říci o jakékoli poradenské činnosti) a prezidenta Klause, že se „nechal vtáhnout do politického boje a zasahuje do něho víc, než by se hlavě státu slušelo“ (zdá se, že pan ministr přejal via facti a jaksi v předstihu některé funkce Ústavního soudu). A nepřímo potvrdil, že nabízel Musílkové za odstoupení kompenzaci (prý „nižší post“). Dr. Rath taky do budoucna nevyloučil zvýšení spoluúčasti pacientů na evropský průměr (20-25%). Že něco podobného bude nutné, je dnes zjevné každému. Rámec, v němž to chce pan ministr uskutečnit, je ovšem krajně problematický. K věci se vrátíme.

Kandidát na ministra zemědělství Mládek oznámil, že je několika činnostmi zřejmě ve střetu zájmů a že je tedy ukončí. Právo se ptá, zda bude Klaus postupovat stejně jako v případě dr. Ratha a jmenuje Mládka ministrem teprve poté, co tak učiní. Jenže hradní legislativa dodatečně oznámila, že prezident Ratha odmítl jmenovat proto, že jeho ministrování a zároveň předsednictví v ČLK by znamenalo konflikt s ústavou.

Místopředsedkyně ČSSD Vaňhová prý podle agentury Nová Čína prohlásila při setkání s čínským vicepremiérem Chuej Lien-kjuem, že zkušenost komunistické Číny „mohou být pro Česko příkladem“, že věří v „posilování družby“ mezi ČSSD a Komunistickou stranou Číny a v „prosazování přátelské spolupráce mezi oběma národy“. Je pravděpodobné, že paní místopředsedkyně, která po našem socialistickém zvyku ze světových jazyků nepochybně ovládá jen pasivně slovenštinu, je v tom aspoň částečně nevinně. To neznamená, že by si ona a ti, co ji budou následovat, neměli před lstivými čínskými komunisty dávat pořádný pozor na jazyk a tu a tam decentně zmínit, co české socialisty od čínských komunistů pořád ještě dělí, pokud ještě něco takového existuje (čínští komunisté se totiž dají snadno subsumovat pod souborný pojem „Marťané“, který před časem tak pěkně použil premiér Paroubek). Do Číny dnes jezdí od nás kdekdo, představuje dosud nebývalý fenomén, hospodářsky úspěšný komunistický stát. Spolupráce s ním je nutná, ale odsud až pocud. Jak docela trefně napsal v Lidových novinách Petr Pešek: „S rudým čínským drakem můžeme vycházet v dobrém. Ale sladkosti mu cpát do chřtánu nemusíme.“

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.