Jde vlastně o dvě kauzy, tematicky související. Koalice zreformovala svou důchodovou reformu ve věci nikoli zásadní, ale velmi citlivé: totiž z čeho uhradí zavedení a provoz upraveného systému. Původní představa byla: jedinou sazbou DPH 20%, s výjimkami pro několik základních potravin.

Proti původnímu koaličnímu návrhu se vyslovil zásadně prezident Klaus a opozice. Nakonec znejistěly Věci veřejné, které vládní návrh původně schválily. Takže koalice projekt upravila na dvou-, vlastně třístupňový: letos se nebude měnit nic, příští rok se zvýší dolní sazba DPH na 14%, přespříští se zavede jednotná sazba 17,5% bez výjimek. Výpadek ve státním rozpočtu bude částečně kompenzován tím, že nedojde k plánovanému snížení sociálního pojištění, které platí za zaměstnance zaměstnavatel. I tak klesne přínos pro rozpočet na méně než polovinu původně plánovaného.

Koalice vysílá další signál své nestability: buď byl první návrh zbytečně přeexponovaný, nebo je druhý návrh ústupkem pod politickým tlakem. Nebo taky obojí.

Je tu jakási útěcha: premiér Nečas snad konečně začíná chápat, že představy o idylickém soužití s Václavem Klausem jsou čirá utopie. Jeho pojetí důchodové reformy nazval ideologicky zajímavým, leč politicky neprůchodným. Za tu útěchu však byla zaplacena příliš velká cena.

Jedním z vážných problémů zvyšování DPH je sazba za periodický tisk. 20% vyvolalo značnou nespokojenost v řídícím managementu redakcí velkých periodik. Ministr Kalousek se rozhodl čelit mu něčím, co on sám nazývá mystifikací, jeho novinářští protivníci lží: sdělil po telefonu šéfredaktorovi MfD, že má k dispozici videozáznam ze schůzky šéfredaktorů, kteří se radili o společném postupu a o dopisu vládě, poslancům a senátorům. Prý hodlá sestřih z něho zveřejnit v ČT. Včera obrátil, žádný videozáznam nemá.

Za otázkou o slušnosti a funkčnosti takového postupu se řadí mnoho otazníků. Ministr rozlítil napadená média do běla, technika, kterou zvolil, bylo blafování. Ve včerejším dementi navíc obvinil vedení redakcí, že zastupují parciální zájmy vydavatelů, které se nemusejí krýt se zájmy vlády (rozuměj se zájmy ČR).

Ministr vysvětluje, proč vedení redakcí postupuje tak, jak postupuje. To je nevěcné obvinění. Dnes byl zveřejněn dopis šéfredaktorů, kde jsou shrnuty výhrady k plánu reformy. Základní je, že vysoké zdanění periodik posílí roli médií pod přímým či licenčním vlivem státu (tedy elektronických) jako základního zdroje informací. Jde o to, zda je to pravda (nejsem o tom přesvědčen), a z toho hlediska jsou případné motivy těch, co pravdu buď mají, nebo ne, nezajímavé.

Problematické je na celé aféře, proč šéfredaktor MfD tak snadno uvěřil ministrovu blafování. Zveřejňování nejrůznějších pokoutně pořízených záznamů je u nás totiž naprosto obvyklé. Je samozřejmě něco jiného, když to dělají noviny a když to dělá člen vlády. Proč ale šéfredaktor ministrovi neřekl prostě fajn, máte nějaký videozáznam, tak ho zveřejněte a pak se budeme bavit. Problém s vydíráním, o němž pak novináři mluvili, by vůbec nebyl vznikl, protože cesta ke spekulacím (mají co tajit?) se otevřela právě tím, že místo toho vypukla mezi postiženými jakási hysterie.

Situace je teď nepřehledná. Na jedné straně ministr, na druhé největší česká tištěná periodika. Jsou účastníky konfliktu: lze jejich informace o něm (a jiné vlastně nemáme) považovat za objektivní, nebo ne? Že si za tu situaci může Kalousek sám, je trochu alibistické vysvětlení.

Lidovky.cz, 11.3.2011

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.