Sjezd ČSSD sám o sobě nepřinesl nic převratného. Za zmínku snad stojí jen, že se Paroubkovi a vedení strany nepodařilo prosadit změny stanov, které by posílily jejich pozici, a že se nepodařilo zvolit místopředsedkyni strany (volba ovšem byla jen přesunuta na Ústřední výkonný výbor, takže se zase nic tak hrozného nestalo). Podstatně významnější byly signály, které při své návštěvě sjezdu vyslal prezident Klaus. Vyzval všechny naše významné politické síly, aby demonstrovaly svou odpovědnost vůči zájmům naší země, a zároveň dal velmi zřetelně najevo, že mu dnešní koaliční vláda není po chuti. Poslanec Tlustý už citlivě zareagoval: naznačil v Otázkách Václava Moravce dosti zřetelně, že je ochoten vyslovit vládě nedůvěru.

Zároveň dostaly jasnější obrysy i představy ČSSD o dalším vývoji situace: po úterním svržení vlády by ji nechali dovládnout v demisi nejspíš až do té doby, než vyprší její předsednický mandát v EU. Poté by se na základě dohody politických stran zastoupených v parlamentu měl stanovit termín předčasných parlamentních voleb (podle sociálních demokratů by se měly konat někdy na podzim) a zároveň ustavit „úřednická vláda“, která bude do voleb spravovat zemi.

Toleranci vlády v demisi ovšem sociální demokraté podmiňují tím, že by měl být vystřídán ministr vnitra - a případně i ministr spravedlnosti, pokud neodvolá nejvyšší státní zástupkyni Veseckou. Zároveň ČSSD požaduje výměnu předsedy ODS. Oba tyto požadavky by bylo možné označit za poměrně velkou drzost, nebýt toho, že změna předsedy ODS je zároveň životním zájmem klausovské frakce strany a že po odvolání Vesecké, potažmo Pospíšila, volá i fragment Strany zelených, který dosud podporuje vládu. Zejména ministr Pospíšil je ve svízelné situaci: pokud si nechce nechat diktovat od zelených a od opozice, hrozí mu, že bude odvolán (pokud tomu nepředejde demisí).

Vypadá to tedy, že Klaus s Paroubkem sladili noty. Vláda nejspíš v úterý padne, pokud se neuchýlí k nějakým mimořádně ponižujícím ústupkům, které by jí stejně zachránily život nanejvýš na pár týdnů. Ve společném scénáři ČSSD-klausovci ovšem tahá „posttopolánkovská“ ODS za kratší konec: jednak musí bezpodmínečně a dosti rychle obnovit jednotu a akceschopnost strany, to znamená donutit Topolánka a jeho přívržence k úplné kapitulaci, a jednak musí začít pracovat na tom, aby se její preference do podzimu dotáhly na preference ČSSD. Řekl bych, že při tomto typu politiky a při ideové vyprahlosti klausovského doktrinářství se jí to druhé hned tak nepovede.

lidovky.cz 22. března 2009

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.