Především musím uvést, že číst Právo se vyplatí. Má bohaté a šikovně dělané zpravodajství. Ta šikovnost je ovšem šikovnost sui generis, vypěstovaná dlouhou revoluční tradicí listu. Vychází totiž (s výjimkou poměrně krátkého období nacistické okupace) kontinuálně, jen si někdy před deseti lety trochu upravil jméno (změna je poměrně snadno zvratitelná).

K transformaci zpráv z podoby dejme tomu virtuální do skutečné je tedy třeba určité zručnosti. Zvládnout ji není těžké. Získal jsem v tom směru jisté zkušenosti, protože list čtu v podstatě soustavně někdy od druhé poloviny padesátých let, a to ze dvou důvodů: za prvé, připadalo mi nepřiměřené brát to, co soustavně a obšírně přinášel, v přežvýkané a zestručněné podobě, jak tom činily různé mutace pro slabé nervy (Svobodné slovo, Lidová demokracie, Mladá fronta atp.). Proč chodit ke kováříčkovi, když člověk může jít přímo ke Kovaříkovi. A to tím spíš, protože, za druhé, se mi tu tehdy dostávalo informací skoro osobní povahy: totiž jak se mnou hodlají tehdejší vydavatelé listu zatočit: nemyslím to ovšem doslova, tak významný jsem jistě nebyl – takže přesněji řečeno s lidmi jako jsem já, a ovšem včetně mne.

Proto se napříště hodlám podělit o svou zkušenost se čtenáři, kterým se nedostalo tak důkladné průpravy mj. i proto, že se narodili později než já. Pokud možno na praktických příkladech.

Zde je první: ve čtvrtek přineslo Právo krátkou zprávu s názvem „Trojice bouři nevyvolala“. Zpráva zní:

„Odchod tří lidoveckých poslanců -Miroslava Kalouska, Libora Ambrozka a Ladislava Šustra - při hlasování o důvěře Topolánkově vládě žádnou velkou bouři v KDU-ČSL nevyvolal. Kritické hlasy zaznívají jen z jihu Moravy, východních a západních Čech.

„Rozumím argumentům té trojice. Chtěli naznačit, že by se vše mělo řešit rychleji a nemá smysl prodlužovat tuto dlouhotrvající agónii,“ řekl Právu Josef Janeček, šéf středočeské organizace KDU-ČSL.

Podle krajského šéfa lidovců na Liberecku Petra Šourka poslanci svým odchodem v podstatě naplnili usnesení liberecké KDU-ČSL, která vyzvala ke stejnému postoji celý klub. Kriticky se vyjádřil místopředseda zlínského krajského výboru Jiří Čunek: „Způsob hlasování měl v tomto případě politický význam. Neznám důvody, proč naši poslanci opustili jednací sál, ale myslím si, že to dobré nebylo.“ „Toto bylo gesto, které si každý může vyložit, jak chce, což není dobře,“ řekl šéf brněnské MO Jan Holík.

Jeden z představitelů protikalouskovské rebelie v KDU-ČSL, předseda jihomoravských lidovců hejtman Stanislav Juránek odchodem trojice překvapen nebyl. „Ti, kteří odešli, již předem deklarovali svůj názor,“ řekl Právu.“

K tomu je třeba podotknout: Za prvé, stojí tu, že „kritické hlasy zaznívají jen z jihu Moravy, východních a západních Čech“ a jako doklad se uvádějí slova místopředsedy zlínského krajského výboru a šéfa brněnské městské organizace. Naopak se ve zprávě píše, že souhlas s trojicí projevili liberecký a středočeský krajský předseda. Do politiky zevrubně nezasvěcený čtenář většinou neví, že středočeská a liberecká organizace jsou velmi slabé (např. ve volbách do PS se ani v jednom z těchto krajů KDU nepodařilo překročit pětiprocentní hranici). Naproti tomu pozice KDU-ČSL na Zlínsku je vůbec nejsilnější v ČR, v jihomoravském kraji jen o něco málo slabší. To ovlivňuje dosti podstatně sílu uváděných „kritických hlasů“.

A za druhé: předseda jihomoravské organizace nebyl rozhodnutím „trojice“ překvapen, dotyční podle něho deklarovali svůj názor. To, že někdo není překvapen, ještě neznamená, že s tím, co se stalo, souhlasí: překvapení je jedna věc, souhlas druhá.

Proto je titulek, jemně řečeno, poněkud zavádějící. A protože informace tohoto druhu mívají, jak praví přísloví, krátké nohy, mohl být čtenář, jemuž chybí zběhlost v čtení Práva (nebo obecně řečeno novin typu Práva), hned v příštích dvou dnech vývojem v KDU-ČSL poněkud zaskočen.

(pokračování následuje, jakmile se naskytne příležitost, to znamená brzy)

7. října 2006

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.