Nominovaná eurokomisařka Jourová doporučila Andreji Babišovi za sebe jako (zatím jediného) místopředsedu hnutí ANO Babišova fámula Jaroslava Faltýnka. Náhrada je nutná, jinak by se hnutí stalo vedle Okamurova Úsvitu další raritou: má sice členy, ale nemělo by vůbec žádného místopředsedu. (Myslím, že takové zvláštnosti jsou pro naše Nové pořádky velmi příznačné.) Pana Faltýnka chtěl Babiš za místopředsedu už při minulé volbě, jenže mu ho dosud neuvědomělí členové nezvolili. Teď se to vyřídí tak říkajíc samospádem. A paní Jourová má mimořádnou šanci: může se ve své nové funkci emancipovat zároveň od ANO (Babiše už nepotřebuje) i od vlády (tu taky ne). Bude úplně samostatná a svébytná - jako naše budoucí státní správa.

V ČSSD panuje předvolební panika: chtějí vrhnout do kampaně 60 milionů Kč. Strana je ve velmi nezáviděníhodné situaci: vzhledem k tomu, že obhajuje 23 křesel (nově se přitom volí třetina Senátu, tj. 27 senátorů), v senátních volbách dost dobře nemůže být úspěšná. Předseda Sobotka by za úspěch považoval 8 mandátů, to se jako úspěch dá hájit jen stěží - a navíc ještě kdoví jestli. Pan Babiš zatím nakladl do větších městských sídel svá vetřelecká vejce, líhnou se tam jako houby po dešti nové podezřelé iniciativy (viz dále) a nedá se vyloučit, že ČSSD dopadne tentokrát stejně jako zrádná pravice loni v říjnu. Tím by byl nástup Nových pořádků dovršen, pak už zbývá jen upravit volební systém do PS na většinový jednokolový a je na dalších x let vymalováno.

Jiří Pehe píše v Právu (středeční Právo má mj. velmi pěkně vyvinutý ruský koutek) o služebním zákoně: české vlády napravo i nalevo od politického středu se jeho přijetí usilovně vyhýbaly. „Důvod byl jednoduchý: před politickými tlaky chráněná státní správa by politiky nemusela tolik poslouchat.“ Jistě, to by nemusela, nemusela by poslouchat vůbec nikoho. Politika je odjakživa forma sebeobrany občanů před zbytnělými institucemi, které je neposlouchají, protože si mohou dělat, co je napadne.

Vlna rozhořčení v Evropě, nabuzená sestřelením malajsijského letadla a následným výronem ruského buranství, už opadla. Radikálnější státy (Nizozemsko, Británie, Polsko a Pobaltí) se octly v izolaci, tón udává SRN a Francie. Nejsou se schopny dohodnout na zastavení dodávek do Ruska (Hollande tam pošle první z objednaných vrtulníkových lodí a druhou, pokud budou Rusové hodní, posléze taky). (Jak jsme tady informovali, ČR odmítla už před časem poslat na Ukrajinu v rámci humanitární pomoci potravinové dávky a boty, protože obojího lze prý vojensky zneužít.)

V Lidových novinách se vyjadřuje Zbyněk Petráček k sestřelení malajsijského letadla. Připomíná mu sarajevský atentát, který zavdal příčinu k světové válce. Je prý třeba uvažovat, jak se vyhnout cestě za bod, z něhož není návratu. To je typické „bránění nedozírným následkům“, jímž se u nás, a asi nejen u nás, vždycky dodatečně zdůvodňuje kapitulantství. Jestli si dají Rusové na něčem mimořádně záležet, tak na tom, aby je náhodou někdo nedopatřením nezatáhl do války. Nic podobného nehrozilo ostatně ani v padesátých letech minulého století (válečnická Stalinova rétorika měla jediný smysl: poskytnout ideologické krytí ukrutnému domácímu teroru), a tím méně to hrozí dnes.

Lidové noviny přinesly pozoruhodný rozhovor se zakladatelem hnutí PRO Ústí Martinem Hausenblasem. Je to typické Babišovo dračí vejce pro komunální volby. Představuje harmonickou syntézu babišismu a ideologie Velké protikorupční revoluce. „Věřím v jeho (tj. Babišovo, bd) rozhořčení nad poměry a snaze o změnu... Jednoznačně fandím projektu Rekonstrukce státu... Příkladem budiž třeba iniciativa Vraťte nám stát.“ Představme si například následující úpravu vize Václava Havla: vládu „občanské společnosti“, která překonává prohnilé politické strany, jen jejím lídrem a veleknězem nebude nezávislý intelektuál a kýčovitá parodie na světce, ale echt normalizační buran.

Rovněž v Lidových novinách se Martin Zvěřina zaobírá představou, že kultovní otec zakladatel strany či hnutí může nakonec zjistit, že všechno v politice není tak jednoduché, jak si to představoval, že i tenhle obor má své zákonitosti a bude znuděn, zabalí to a ujede třeba zachraňovat Velký bariérový útes. Prý proto „stranické principy čeká v Česku renesance, ale nebude to zítra“. To by bylo velmi pohodlné, kdyby se takhle dalo všechno vyřešit samospádem a bez nás a my si na to jen mohli počkat někde v babišovském závětří. Pan Babiš samozřejmě nepojede zachraňovat žádné útesy, musí především zachránit celou Českou republiku a spasit nás všechny (sebe samozřejmě taky), to je cíl, který si vytkl a k jehož dosažení mu pomáhají nejrůznější více či méně vyčůraní užiteční dejme tomu idealisté.