Ještě včera se mohlo naivnímu pozorovateli naší politické scény zdát: demokracie v Česku funguje. Obratný prezident si s tichým odvoláním na své pravomoci (může jmenovat premiérem kohokoli a nechat ho v úřadě libovolně dlouhou dobu) zadupal a donutil zúčastněné „politiky“ (toto označení je pro českého člověka takřka nadávka; prezident ovšem není žádný politik), aby se honem koukali dohodnout. A vida: během dvou dnů tu je rámcová dohoda o termínu předčasných voleb i o vládě, která k nim má zemi dovést. Zbytek bude, jak se říkalo za nebožtíka Novotného, vbrzku.

V posledních hodinách dostává idyla trhliny. Prezidentovi se nelíbí termín „letní překlenovací vláda“, s nímž přišel premiér Topolánek. Jmenuje jen plnohodnotnou vládu, jak se sluší a patří. Premiér na svém názvu trvá a stěžuje si, že ho Paroubek vydírá, že vrší a další a další požadavky a že v souvislosti s vládou medializuje další a další jména.

Topolánkovy stížnosti na Paroubka jsou velmi pravdě podobné. Ten člověk nedokáže s nikým jednat jako rovný s rovným. Slovo kompromis sice zná, ale vykládá si ho velmi po svém. Politický protivník je tu od toho, aby byl zašlapán do země. A navíc: nemá se proč bát Klause, aspoň ne tolik jako Topolánek. Ví, že s ním má něco společného: totiž úhlavního nepřítele, Topolánka. Na této věci se nakonec oba vždycky dokážou domluvit jako na prioritě (své problémy si vyřídí potom). Od té doby, co vstoupil Paroubek na politickou předscénu, se mu nikdy žádná významnější dohoda s Topolánkem nepovedla. Není důvod předpokládat, proč by se měla povést zrovna tato.

Proto je třeba krotit optimistická očekávání. Nad dohodou o vládě bude možné jásat, až bude vláda hotová, a v závislosti na tom, jak bude vypadat její složení. A hlavně, jakým způsobem bude vybrán a jmenován její předseda. Z toho, co píše dnešní Právo, lze usoudit, že podle Paroubka „jsme schopni“ (není jasné, kdo je to „my“) do konce týdne předložit prezidentovi dvě – tři osobnosti, aby si mohl vybrat. Pozdrav Pánbůh.

Je taky velmi problematické, jak by v této vypjaté situaci mohla vzniknout politicky neutrální vláda, odolávající v předvolebním období pokušení poškodit podle okolností jednu či druhou stranu. V očích prostého člověka jsou záchranou „odborníci“: lidé, kteří na rozdíl od politiků opravdu něco umí (stavět domy, léčit lidi, předpovídat počasí) a je na ně z toho důvodu větší spoleh. Problém je v tom, že pokud za nimi nestojí politická strana vymezená programem, disponující aparátem a odborným servisem ve věcech, v nichž odborník odborníkem není, a pokud nemají politickou praxi, stávají se velmi snadno buď neřízenými střelami neschopných rozumné domluvy, nebo bezmocnou hříčkou v rukou politických šíbrů a tlaků, nebo obojím. Mohlo by se docela snadno stát, že pak budeme mít vládu složenou ze samých Hovorků, Schwippelů, Jakubkových, Zubových, Tlustých a Raninců. Její funkčnost není těžké odhadnout.

Z toho, co víme teď (středa, 16. hodin 2 minuty), plyne: vůbec nic není dohodnuto. Vůbec není jasné, zda vláda vznikne dohodou koalice – ČSSD. Může vzniknout rozhodnutím prezidenta, které, jak se vzápětí ukáže, není panu Paroubkovi až tak proti mysli.

Premiér Topolánek dnes odjíždí do Londýna na schůzi G20. Zažijeme tentokrát pro změnu Londýnský atentát?

lidovky.cz 1. dubna 2009

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.