Volby se blíží a katolický slon už zase řádí v předvolebním porcelánu. Rada Iustitia et pax při České biskupské konferenci vydala prohlášení nadepsané poněkud přímočaře „Koho volit“. Podepsán pod ním je předseda rady, pomocný biskup pražský Václav Malý.

Tentokrát ovšem nejde o explicitní podporu jedné straně. Text je jakousi analýzou politické situace před blížícími se volbami. Varuje před populisty, kteří „slibují nesplnitelné“, a s lítostí konstatuje, že jen zřídka vyhrává tým, který po churchillovsku nabízí jen “pot, krev a slzy“. Problém je v tom, že i z toho druhého se u nás už stala pouhá fráze: naše veřejnost byla zase jinými populisty udržována dlouho v přesvědčení, že prolévá pot, krev a slzy. Bylo to docela příjemné, protože se to dělo jen hubou, a z Churchillova výroku se tedy mohlo stát stejně prázdné heslo jako z nesplnitelných slibů – ostatně, není to náhodou taky nesplnitelný slib?

Prohlášení kritizuje ČSSD za to, že vyčůraně odkládá formulaci úsporných opatření na dobu po volbách, zatímco nyní řádí předvolební slibovací smršť. Kritizuje rovněž ODS za poněkud nejapný nápad s hmotnou zainteresovaností politiků na snižování dluhů. Prý se její poslanci v minulosti nezřídka dopouštěli rozhazovačného jednání. Možná, že tady by bylo dobré být konkrétnější, aby nevznikl dojem, že ODS je tam jen do party.

Následuje něco kazatelského patosu ve stylu Abrahama a Santa Clara („Je nejvyšší čas, aby politici vzali na vědomí, že bezostyšnou hrou o moc snižují důvěru obyvatel ve smysl voleb“), zavánějícího kolektivní vinou, otázka „Koho v takové situaci volit“, a vzápětí něco, co se tváří ne jako odpověď, ale jako prorocké tušení: „Dá se předpokládat, že víc než jindy bude pozornost voličů zaměřena na menší politické subjekty.“ Nepřímo se tedy „větším subjektům“ říká: děkujeme, odejděte.

To je ve společnosti, kde po evropském vzoru (a v křesťanské tradici!) existuje sekulární stát, od katolické církve malý, ale výrazný přešlap. Okamžitě toho zneužil Jiří Paroubek, který ji obvinil, že jí jde jen o církevní restituce. Že katolické církvi jde o církevní restituce, je úplně v pořádku. Že se tímto způsobem plete do politiky, už zdaleka ne. Otvírá tak dokořán dveře politickým demagogům.

Návod je ale taky politicky problematický. Malé strany (Věci veřejné, KDU-ČSL, zelení) předvedly už v PS jako součást „předvolební koalice“ a v případě VV v předvolební kampani pravé orgie populismu. Malé strany nejsou vůči populismu imunní. Navíc pokud nemá být politická scéna nefunkčním cirkusem, musí jí dominovat silné strany. Zničit je s tím, že těm malým pak nezbude než zesílit, je nezodpovědné. Silné strany (i ČSSD!) jsou reformovatelné, je třeba je reformovat, je třeba, aby se zbavily vlivu nezodpovědných demagogů. Že takové úsilí potřebuje křesťanský background, si myslím stejně jako autoři prohlášení, jenže ten je věcí osobního vkladu aktivního jedince. Pokud se na politickou scénu s opatrností dospělého hrocha vtlačí církevní instituce, nadělá víc škody než užitku.

Lidovky.cz 28. dubna 2010

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.