V Praze se v pondělí uskutečnilo společné zasedání české a polské vlády. Když se na okraj jednání ptala reportérka České televize premiéra Sobotky, zda bude na programu i to, jak se postavit ke „spanilé jízdě“ putinovských Nočních vlků do Berlína, pan Sobotka odpověděl:

„Já si nemyslím, že tohle je pro nás důležité téma, pro debatu mezi českou vládou a polskou vládou. Máme tady řadu důležitějších témat. Jak už jsem zmínil, je to dopravní infrastruktura, energetická infrastruktura, je to otázka čistoty ovzduší ve Slezsku a v Moravskoslezském kraji a je to také otázka spolupráce v oblasti obrany. To jsou vážná a důležitá témata. Já pokládám tu jízdu ruských motorkářů za snahu určitým způsobem propagandisticky zareagovat na průjezd amerického konvoje, takže je to snaha to nějakým způsobem mediálně, propagandisticky vyvážit. V každém případě my asi nebudeme zemí, která by rozhodovala z hlediska udělování víz k jejich vstupu do schengenského prostoru.“

Turistický projekt Putinových jezdců je bezmezná drzost a vyjádření pana premiéra je prostě skandální. Prý souhlasí s názorem ministra zahraničí Zaorálka, že jde o provokaci. To, v jakém smyslu jde o provokaci, je ovšem třeba ještě upřesnit. Za prvé, je to cílená politická provokace - nejen propagandistické gesto, ale mocenský tah, který by nebylo dobré podceňovat. Za druhé, nejde o soukromou provokaci nějakých výstředních příznivců motoristického sportu: Skupina Noční vlci je úzce napojena na ruského prezidenta a lidi kolem něho a určitě to nejsou jen popletové, kteří se mu neobratně snaží vyjít vstříc, aniž by se ho pěkně předem zeptali, co mají udělat a jak to mají udělat. A za třetí, zcela zjevným cílem té provokace je destabilizace politické situace v zemích, jimiž Putinovi jezdci potáhnou na Berlín. Státy, v nichž existuje rusko- i českojazyčná Putinova pátá kolona (a Česká republika je v tomto směru exemplárním příkladem), jsou pro ni mimořádně vhodným terénem.

To všechno jsou dostatečné důvody, proč průjezd Putinových jezdců do Berlína v žádném případě neumožnit. Omezit v určité chvíli tak či onak svobodu cestování je jistě věc, která se musí vždycky důkladně zvážit. Ale není to věc nemožná, pokud je kryta legitimními důvody a ohledy. Což je právě tento případ. Zakázat putinovcům vstup na území států EU je navíc z bezpečnostního hlediska daleko vhodnější a praktičtější, než jim ho svobodomyslně umožnit a pak čelit veřejným protestům nespokojených občanů, jimž se nedá zabránit, a organizovaným ruským provokacím, které se s protesty nutně svezou a zabránit se jim dá ještě méně.

K tomu je ovšem nezbytné, aby se země EU, které jsou spektakulárním ruským tažením zeměmi „blízkého zahraničí“ na Berlín dotčeny, spojily ke společnému postupu nebo se o to aspoň pokusily. To se bohužel zatím nestalo, věc se na společné jednání české a polské vlády zjevně vůbec nedostala. Přitom Česká republika, Slovenská republika a Polsko jako bývalé ruské kolonie, které se v potu tváře a s většími či menšími regresy pokoušejí dohnat to, co kvůli více než čtyřicetiletému pobytu v komunistickém Rusku zmeškaly, mají dvojnásobný důvod cítit se podobnými vykutálenými ruskými iniciativami ohroženy a postavit se jim. Pan Sobotka ovšem příležitost učinit tuto otázku jedním z důležitých bodů pondělního jednání prostě zahodil.

20. dubna 2015, psáno pro Echo24