Zpráva šestnácti amerických tajných služeb otřásla věrohodností politiky USA vůči Íránu. V průběhu dvou let došlo k zásadní změně ve vyhodnocení íránské hrozby. Tehdy se říkalo, že Teherán tají svůj nukleární program a je odhodlán vyrobit jaderné zbraně. Dnes se konstatuje, že jaderný zbrojní program byl zastaven v roce 2003 a Teherán se chová docela pragmaticky.

To je neuvěřitelný veletoč po hysterii, které jsme okolo Íránu byli svědky v posledních měsících. Těžko se chápe, že americký prezident, který měl už od září mít informace o změnách v postojích zpravodajských služeb vůči Íránu, ještě v říjnu situaci vyhrotil, když mluvil o nebezpečí třetí světové války, kterou Írán rozpoutá. Lidé z prezidentova okolí psali, že íránský prezident Ahmadinežád je jako Hitler, republikánský kandidát na prezidenta Giuliani prohlašoval, že Írán je horší než komunistické země Sovětský svaz a Čína, protože ty se alespoň daly studenou válkou od jaderného střetu zastrašit. Ještě před šesti týdny náměstek ministra zahraničí USA Daniel Fried v centrále NATO prohlásil: „V současnosti je Írán hlavní hrozbou. Oni mají nukleární zbraně, soudíme, že mají jaderný zbrojní program a v tom se shodujeme s dalšími evropskými zeměmi.“

S Danielem Friedem i generálem Oberingem jsme měli možnost několikrát se setkat v ČR. Vždy zdůrazňovali, že hlavním a rozhodujícím důvodem pro budování protiraketového systému v České republice a Polsku je hrozba z Íránu.

Topolánkova vláda se nikdy nepokoušela do této debaty zapojit české odborníky. Premiér se spokojil s konstatováním, že americké tajné služby jsou přece lepší než naše. Charakteristické je prohlášení náčelníka generálního štábu Picka: „Oni mají své informace a já nemám důvod o nich pochybovat.“

Není tedy pravda, když dnes Mirek Topolánek a Alexandr Vondra říkají, že se nic neděje a jedeme dál. Padá hlavní pilíř argumentace, která byla používána pro zdůvodňování radarové základny jako části protiraketového systému v ČR. Zároveň se ukazuje, jak vážně jsme USA bráni jako partner. Stačí si vzpomenout na výraz premiéra Topolánka, když na pražské tiskové konferenci americký ministr obrany Gates začal mluvit o ruských vojácích na české základně. Jediné, na co se Topolánek zmohl, bylo: „Nemám k tomu co říci“.

Neuplynulo ani mnoho času a česká vláda má další důvod k velkému zklamání. Nejlépe to vyjádřila ředitelka bezpečnostního odboru na ministerstvu zahraničí Šmigolová: „Řekneme jim, že jsme spojenci na takové úrovni, že potřebujeme vědět spoustu věcí předem.“

Prostě nepodařilo se ani britskému premiérovi Blairovi korigovat tuto americkou administrativu, nezvládneme to ani my. Nebylo by lépe vzít vážně, co říká nová polská vláda Donalda Tuska? Ta navrhuje přesunout celou agendu protiraketového štítu na půdu NATO a EU a zároveň působí dojmem, že nehodlá - do příchodu nového amerického prezidenta - spěchat.

Může se stát, že náš významný spojenec má vadnou strategii nebo se chová nekompetentně. To ale neznamená, že si česká vláda musí počínat podle hesla: Raději se budu mýlit s Bushem než jít proti němu.