Byly doby, kdy měl zákon o zemědělství (zemědělský zákon) čtyři paragrafy a jeho znění se vešlo na jednu stránku Sbírky zákonů. To však bylo ještě za ministra zemědělství Josefa Luxe. Od té doby prošel tento zákon desítkami novelizací, takže jeho současná podoba si nezadá svým rozsahem s leckterým historickým románem. Nebo s neustále bující skládkou.

Skladovat všelijaké zemědělské předpisy v obecně oborovém dokumentu se bohužel stalo zavedeným zlozvykem, byť je řada ustanovení na první pohled docela správná. Třeba taková evidence krajinných prvků. Bohužel ale často chybí vazba na obecně platné předpisy, jakoby bylo zemědělství vytrženo z běžného života s právy a povinnostmi „zbytku“ populace. Problém ale také je, že speciální ustanovení mají obvykle svá místa ve speciálních zákonech, a jejich přítomnost ještě navíc v zákonu o zemědělství přináší legislativní dualismus. To je případ i dosud poslední novely tohoto zákona, zakotvující v něm roli kontrolních orgánů, které mají bdít nad dodržováním správného zemědělského hospodaření v krajině.

Zatímco mantinely pro správné zemědělské podnikání do oborového zákona snad i patří (když už nám nestačí selský rozum, pravidla pro čerpání dotací a pravidla cross-compliance a GAEC v samostatných dokumentech), kontrolní veterinární, rostlinolékařské, ochranářské, plemenářské, potravinářské či zdravotnické organizace jsou ale v uvedeném zákonu naprostým omylem. Jednak má každá z nich své vlastní legislativní předpisy, jednak – a to je podstatné, je generálním kontrolním orgánem pro dodržování podmínek pro příjem zemědělských dotací Státní zemědělský intervenční fond. Právě v tom je zmiňovaný dualismus, který se, jak je v kraji zvykem, stane z moci úřední zcela určitě nástrojem na šikanu zejména různých vzpurných zemědělců. Nebo bude sloužit jako vhodné alibi. SZIF bude odkazovat na své kontrolní kompetence dané samotným jeho posláním, ostatní budou odkazovat na kompetence v zemědělském zákonu – a podnikatel ať se snaží. Buď poruší jedno nebo druhé, aniž by z podstaty fakticky něco porušoval - to jen výklad jeho povinností bude podle různých zákonů různý. A že máme s různými výklady téhož v naší zemi své bohaté zkušenosti. Jen pro zajímavost - za 15 let existence zemědělského zákona se do něj například nepodařilo vtělit základní podnikatelské pojmy, jako je vlastník, nájemce či pronájemce. Zemědělský zákon operuje jen s pojmem uživatel, čímž je v naprostém nesouladu s teoreticky nejvyšší právní normou (kromě Ústavy), totiž s Občanským zákoníkem. Taková drobnost, že. Jenže s fatálními důsledky například na legitimní práva vlastníků.

Past novely zemědělského zákona je ale nalíčena i na samotné kontrolní orgány. V nyní již zákonem legitimizovaném systému budou totiž muset podle odborníků investovat významný objem peněz do nového software, jehož existence bude nezbytná pro hlášení o prohřešcích zemědělských podnikatelů. Jinými slovy, novela přináší dobrý byznys pro poskytovatele informačních technologií a různých softwarových aplikací na specifické projekty.

Především ale navzdory proklamacím o snižování byrokratické zátěže zemědělců přináší hospodářům celou řadu nových evidenčních povinností. To je ale zcela v rozporu se slogany, kterými hýří všechny politické strany napříč celým názorovým spektrem. Takhle se konkurenceschopnost podnikání v oboru opravdu nepodporuje. Aby ale byla kritika korektní – za aktuální znění zemědělského zákona nemůže současné vedení ministerstva zemědělství. Poslední úprava a mnohé úpravy předešlé mají na svědomí především jeho předchůdci.

Převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem autora.