PRÁVO: Zeď nás již nerozdělí...
O co se vlastně v této úpravě jedná? Předně byla v původním návrhu zákona pro provozovatele povinnost vybudovat „stavební příčky“, které by oddělovaly nekuřáky od kuřáků. Na první pohled je zřejmé, že pro mnoho majitelů restaurací by to bylo již jen po technické stránce těžko proveditelné a pro spoustu z nich by to mohlo mít až likvidační účinky. Jako východisko, k němuž se s plnou odpovědností hlásím, se stal návrh, který počítá s povinností označit restaurační zařízení, a to tak, aby bylo zřejmé, zda-li se jedná o zařízení kuřácké, nekuřácké či pro obě skupiny. Tento návrh byl nakonec jasnou převahou schválen. Na majiteli tedy bude volba, jaké zařízení se rozhodne provozovat. Zákazník by pak měl být dopředu a dostatečně zřejmým způsobem informován o tom, jestli se jedná o kuřácké či nekuřácké prostředí. Sám se pak může rozhodnout, zdali takové zařízení navštíví či nikoliv.
Po schválení novely vyvstala mezi poslanci diskuse, co tento návrh přinese a zda nejde proti trendům Evropské unie. Je třeba zdůraznit, že zde především zvítězil zdravý selský rozum. Vzpomeňme si například na „také unijní“ povinnost zavádění bezdotykových baterií! Kolika podnikatelům byl tímto „výmyslem“ způsoben neřešitelný problém, a to v takové míře, že bylo nezbytné od tohoto nápadu nakonec upustit. Co jsou však takové baterie proti stavebním příčkám! V mnoha případech by se jednalo již i o zásahy do projektů staveb a památkáři by se museli chytat za hlavu…
Jistě postačí viditelné označení například kuřáckého baru, které bude varovat, že kouření škodí zdraví. Kdo se pak vydává cestou zdravějšího způsobu života, určitě upřednostní restauraci bez kouření, kterých bude nepochybně přibývat.
Je dobré si připomenout, že namísto zákazů a vnucování „kolektivní vůle“ existují i jiné nástroje k dosažení cíle – jsou to pozitivní motivace... Řešit všechno jenom zákazy a systémem státních direktiv není možné a již vůbec nejsou všelékem na nejrůznější neduhy naší společnosti.
Možná by toto mohla být i jakási „ukázková lekce“ pro Unii, a to ve smyslu, že nemusíme hned všechna její nařízení za každou cenu akceptovat a překotně plnit… Zkrátka, kéž by se dalo častěji na selský rozum, hned by nám bylo lépe…
11. června 2009
poslanec PS PČR za ODS
