O současné policejní razii, jejích důsledcích pro vnitřní politiku a dopadech na politickou scénu již bylo napsáno mnoho. Zdá se, že však není dostatečně reflektována právní stránka věci.

Ostravský soud převzal právní názor olomouckého Vrchního státního zastupitelství a policie, že u téměř všech obviněných jsou dány důvody tzv. vazby koluzní, tedy je odůvodněná obava, že obviněný bude vyšetřování mařit, a to zejména ovlivňováním svědků, ale i jinak.

Zde je zřejmě jeden z úhelných kamenů, nikoliv jediný, celé právní stránky věci. Skutečnost, že dva bývalí poslanci, třetí (Tluchoř) nikoliv, byli po své rezignaci na místa poslanců jmenováni na místa ve statutárních organech státních podniků, je notoricky známa stejně jako to, že jejich rezignace umožnila přežití Nečasovy vlády při parlamentním hlasování o vyslovení nedůvěry vládě. Potud tedy nic nového, co by policie a státní zastupitelství, ale i občané nevěděli. Je tedy zřejmé a patrně mimo jakoukoliv pochybnost, že se stal skutek, pro který je trestní stíhání vedeno. Otázkou zůstává, zda je tento skutek trestným činem, pomineme-li míru jeho mravnosti. To ale v řízení o uvalení vazby přezkoumává soudce jen potud, zda skutek vykazuje znaky trestného činu. Budiž. Právní názor, že tento skutek tyto znaky vykazuje, může soudce mít. Tento jeho právní názor mu nelze brát. Je legitimní. Jiná je však otázka, co se soudce domnívá, jakým že způsobem by obvinění relevantně mohli vyšetřování mařit. Skutečnost, že se obvinění stali funkcionáři oněch státních podniků, a to dokonce v souvislosti se svojí rezignací na funkce poslanců zákonodárného sboru, není popírána ani obviněnými, ani těmi, kdo je do těchto statutárních orgánů jmenovali, tj. dr. Nečasem a Ing. Kalouskem. Známy jsou i okolnosti tohoto jmenování.

Důvody koluzní vazby podle § 67, lit. b. trestního řádu patří k velmi spekulativním a byly zhusta v minulosti zneužívány. Lze si jen obtížně představit, jak by bylo možno existenci takovéhoto skutku popřít nebo jeho okolnosti jinak zmanipulovat. Jak by bylo možno mařit vyšetřování takovéhoto skutku, jehož relevantní okolnosti jsou a dávno byly dostatečně známy.

Jiná je otázka, zda je tento skutek trestným činem. Zde lze dostatečnou mírou jistoty předjímat, že to nebude žádný z okresních soudů, kdo takovýto konečný verdikt vynese, ale s určitostí k tomu bude povolán Ústavní soud. Je totiž zřejmé, že prvotním úmyslem obviněných exposlanců nebylo získat místa ve statutárních orgánech státních podniků, ale naplnit mantru pravicových politiků nezvyšovat daně nebo s tím alespoň nemít nic společného, a přitom nepoložit vládu při zachování tváře.

Policie a státní zastupitelství se však při zastávání svého právního názoru vmanévrovaly do jisté, určité pozice. Korupční jednání má vždy dvě strany aktérů. Podpláceného, ale také podplácejícího. Státní zástupce je povinen stíhat všechny trestné činy, o kterých se dozvěděl. A teď dojde na lámání chleba. Žalobci, mají-li být věrohodní, musí požádat sněmovnu o vydání poslanců Nečase a Kalouska. To už bude jiná káva. Doposud se celá záležitost odehrávala uvnitř moci výkonné. Žádostí o vydání dostane kauza, resp. tři kauzy, rozměry střetu moci výkonné a zákonodárné. Nepožádají-li, bude to katastrofa. Žalobcům nebude co věřit.

Už nyní je zřejmé, že občany nezajímají ložnicové problémy premiéra, ba ani ne tolik problémy poltických trafik. Na podobné kuhandly jsou už od politiků zvyklí. Lze dokonce říci, že je nezajímají ani tolik krádeže v rozměrech miliónů. Co je zajímá především, je tepenné krvácení státních financí v řádech stamilionů a miliard. A zde, zdá se zatím, zdůrazňuji – zatím, nepředvedla ani policie ani státní zastupitelství, při jinak velmi spektakulárním zásahu nic moc, pokud vůbec něco.

Autor je právník