Klopotná pouť protikuřácké normy parlamentem nekončí. Ale v nějaké podobě platit bude

Jsou dva zákony, které vybudí Poslaneckou sněmovnu k ruchu připomínajícímu včelí úl v době rojení; jsou to dopravní předpisy a protikuřácký zákon. To proto, že se obě zákonné normy týkají prakticky každého a každý má pocit, že věci rozumí a má k ní co říct. Nicméně protikuřácký zákon budí více vášní, protože v něm nejde o regulaci, nýbrž zákaz. Prezident Zeman se k zákonu opakovaně vyjádřil v tom smyslu, že s ním nesouhlasí, ale pokud projde, podepíše ho, protože jakožto silný kuřák by byl ve střetu zájmů.

Historie schvalování protikuřáckého zákona v Česku je dlouhá, barvitá a bohatá na invenci. Už před deseti lety bylo zakázáno kouření na mnoha veřejných místech a o tři roky později náznak restrikce dolehl i na restaurace. Anabáze zákona ještě neskončila, neboť návrh putuje do Senátu. Těžko předjímat, co se tam s ním bude dít. Nejméně pravděpodobná je varianta, že hladce projde a pak ho naservírují prezidentovi. Naopak se zdá, že je v něm zaklíčován onen slavný bílý pudl, tedy pasáž nápadná a předem určená k útokům. To je ta pasáž nařizující hostinským, aby zakročili proti osobám se známkami opilosti – pod hrozbou likvidačních sankcí. To je zřejmě střed záměrného kříže, na který se spustí kanonáda, k tomu se přidají cíle vedlejší. Pak se ukáže, zdali radost jedněch a žalost druhých byla nebo nebyla předčasná.

Dlouhodobý trend

Bez ohledu na to, co se dělo, děje a bude se zákonem dít, je zřejmé, že jde o dlouhodobý trend. Kouření zmizelo ve vlacích, autobusech a samozřejmě v letadlech. Nikoho by dnes nenapadlo si zapálit v kině – a marně by tam hledal kuřárnu, ty byly v kinech za mého mládí běžně dostupné. Restrikce kouření se aplikuje celosvětově. Země bez protikuřáckých zákonů najdeme hlavně v rovníkové Africe. Žádný národní protikuřácký zákon nemají v Číně, ale také ve Spojených státech. Tam se to ovšem řeší na úrovni jednotlivých států, a to mnohdy s tvrdostí u nás nepředstavitelnou – v Arizoně jsem viděl v restauracích nejen zákaz, ale i veřejně vystavené telefonní číslo, kam volat, pokud by si v místnosti někdo zapálil. Statistiky ukazují, že spotřeba cigaret celosvětově stoupá. Za posledních třicet let počet kuřáků na světě vzrostl ze 721 milionů v roce 1980 na 967 milionů a počet vykouřených cigaret z pěti na šest a čtvrt bilionu kusů. Přitom ale v USA v roce 1964 kouřilo 42 procent dospělých, zatímco v současnosti jen 18 procent. Naopak v rozvojovém světě počty kuřáků stoupají.

Není to ale důkaz kulturní převahy a pokles tabakismu ve vyspělých zemích není jenom výsledek změny myšlení a zdravotnické osvěty. Vyspělý svět je totiž svět restrikcí a státní šikany. Stále silněji se v něm projevuje koncept, podle něhož dobro zvítězí, až bude všechno zlé zakázané, takže o naše světlé zítřky se postará stát. I to je jedna z poloh debaty o kouření, jde o spor nejen estetický, hygienický a zdravotní, ale o spor výrazně ideologický. Stát zakáže cigarety, kdy začne zakazovat pojídání tučného bůčku?

Hra o svobodu

Při hlasování o protikuřáckém zákonu se v jeho prospěch jednoznačně vyslovila sociální demokracie a podpořilo ji ANO, kdežto zcela jednoznačně proti byla ODS. V tomto bodu se střetl etatismus s libertinismem. Občanští demokraté jsou principiálně proti tomu, aby stát řídil hygienické praktiky občanů, protože ti přestávají být občany a stávají se poddanými, taková je tresť toho postoje. Ale ani tato hranice není jednoznačně vymezená. Dá se pochopit, že Svobodní prohlásí protikuřácký zákon jako další metu na cestě k fašismu. Nicméně groteskně působí Miroslav Sládek jako obhájce občanské svobody a jemu po boku stojí islamožrout Martin Konvička. A aby protimluvů nebylo dost, za racionální přístup přes informovanost a rozumnou regulaci se zasazují Piráti, kdežto zelení se radují, že se přidáváme k civilizovaným zemím.

Je v tom opravdu těžké se vyznat a na mysl se vtírá vize, co by nastalo, kdyby se protikuřácký zákon měl stát předmětem referenda. To u nás nepřichází v úvahu z mnoha důvodů, nicméně principiálně je to mimořádně vhodná kauza: týká se každého a každý o ní má dostatek informací. Pak by ovšem musel být brutálně osekán na otázku, zdali ano, nebo ne, a nesmysly o známkách opilosti a kuřácké koutky v zoo by v něm neměly místa.

On se ten zákon prokodrcá i peřejemi Senátu a prezident ho podepíše a nějak vstoupí v takové či onaké podobě v platnost. Podstatné je, že už dnes se v restauracích kouří mnohem míň než kdykoli předtím, že nejeden podnik je deklarován jako zásadně nekuřácký. I ta debata má svoji osvětovou a přesvědčovací funkci v tom smyslu, jaký se líbí Pirátům. Nakonec i ten skalní zastánce svobody si musí položit otázku, zda je správné svobodou kouřit omezovat svobodu čistého vzduchu.

Koneckonců, co jiného než omezování svobody řidičů jsou dopravní předpisy?

LN, 13.12.2016