„Nemelem nemelem, nemelem nemelem, sebrala nám voda mlejn.“ Dle titulku je zřejmé, že voda je v tom tentokrát nevině. Skutečnost, že často ani početná řada let nestačí na to, aby byly právoplatně rozhodnuty soudní či správní spory, svědčí o tom, že je „něco shnilého v právním státě českém“. A „boží mlýny“ – ty jsou na tom ještě mnohem hůř. Ty už snad nemelou vůbec.

Vést dlouholeté právní spory je extrémně náročné. Jak po stránce finanční, tak psychické. Nebohatý člověk se například v obchodním sporu spravedlnosti prakticky nedomůže, pokud se těžce nezadluží. Zejména v případě, že strana žalovaná disponuje chytře nakradenými milióny.

O tom, že právo je v této zemi téměř výhradně pro lidi bohaté a prominenty, vědí prakticky všichni občané. Ale nemá se to říkat nahlas. Především to však nesmí vyslovit politik. V tomto případě se proti Soudcovské unii a Unii státních zástupců těžce „provinil“ představitel hnutí ANO, šéf poslanecké Sněmovny Radek Vondráček, který v přeneseném slova smyslu zvolal ono Andersenovsky proslavené „Král je nahý!“

V části diskusního pořadu DVTV věnované požadavku Policie ČR o vydání Andreje Babiše k trestnímu stíhání v kauze „Čapí hnízdo“ totiž jako ostřílený právník vyhodnotil situaci a vyslovil následující názor:

„Musíme si zkrátka ještě počkat, až nám uzraje ta situace do té míry, že budeme mít jasně pracující nezávislou policii, jasně pracující nezávislé státní zastupitelství.“

Výsledkem byl samozřejmě intenzivní, silně nepřátelský bzukot dotčených osob srovnatelný se situací těsně po úderu dubovou palicí do včelího úlu.

Ale ne vždy se soudci a státní zástupci vůči právně nestandardním krokům politiků a celých politických stran vymezují tak výrazně. Například po nesplnění podmínek pravomocného roz­sudku nařizujícímu České straně sociálně demokratické zaplatit dědicům advokáta Zdeňka Alt­nera 337 miliónů korun smluvně dohodnutou odměnu za získání sídla ČSSD - Lidového domu – do vlastnictví.

Tato částka však již zahrnuje obrovské penále, které díky dlouholetým obstrukcím předsta­vitelů ČSSD vydatně narostlo. Základem tohoto pro ČSSD svým způsobem tragického příběhu se stala smlouva, kterou uzavřel Zdeněk Altner s jejími představiteli, kterým měl pomoci vysou­dit jejich sídlo - Lidový dům. To se mu nakonec v roce 2010 skutečně podařilo a jako odměnu měl dostat 18,5 miliónu korun – tedy několik procent z hodnoty získaného majetku.

Jenomže „sociálním straníkům“ se tehdy platit nechtělo, čehož důsledkem je nyní dluh stamilió­nový. Ale představitelé ČSSD nerespektovali ani pravomocný rozsudek soudu, což jedno­značně ukazuje, že pro ně náš právní řád není závazný. Jsou prostě nad zákonem.

Každému jinému právnímu subjektu by byl jeho majetek již dávno prodán v exekuci, sociální demokraté však údajně stále čekají na rozhodnutí Nejvyššího soudu, ale ten už velmi dlouho rovněž „nemele“. A tak si říkám, kdo může stále volit politickou stranu, která se nedokáže odpo­vědně postarat ani o svůj majetek, ale v politice by se chtěla „starat“ o majetek a peníze ve­řejné.

P.S. Mezitím jsem se dověděl, že nějaký OLAF vydal zatím poměrně utajené doporučení oh­ledně kauzy Andreje Babiše známé pod názvem „Čapí hnízdo“. Co přesně je v něm uvedeno, ještě ne­víme, ale myslet si, že v tomto případě takzvané boží mlýny „zamelou“, by bylo značně naivní.