Výsledek arbitráže v Londýně mezi Nomurou a Českou republikou označil premiér Paroubek za plichtu. No, nejsem si tak úplně jist, zda se dá plichtou nazvat Londýnem přiřčený úspěch Nomuře, která požaduje po Česku 40 miliard. Co ovšem považuji za přehnaně optimistické, je vidina úspěchu v opačné arbitráži, kde Česko požaduje od Nomury 111 miliard. Tato arbitráž se bude konat v Paříži a podle optimistů je hlavní důvod k možnému úspěchu v tom, že londýnská arbitráž je založena na mezinárodním právu, kdežto arbitráž v Paříži se bude posuzovat podle českého práva. Pokud ale budou čeští zástupci v Paříži bojovat se stejnými argumenty jako v Londýně, což se předpokládá a potvrdili to jak premiér, tak ministr financí, tak se obávám, že moc úspěchů nelze očekávat. Mimochodem, už víte, kolik vychází na každého z nás oněch 40 miliard? Napovím: Vydělte si tuto částku 10 miliony.

Poslanci parlamentu zvolili v tajné volbě do rady České tiskové kanceláře aktivní komunistku a bývalou šéfredaktorku rudých Haló novin Miroslavu Moučkovou. Ta podle Hospodářských novin zastává názor, že „komunisté nemusejí zakrývat své skutečné cíle, protože jejich politika je opravdu poctivá“. Jestliže člověk s takovým názorem má dohlížet na „poskytování objektivních a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů“, jak se charakterizuje sama ČTK, tak se už opravdu není čemu divit. Osobně to považuji za další varovně zdvižený prst k fungování skrytě-otevřené koalice-nekoalice ČSSD a KSČM, která s největší pravděpodobností tuto paní do rady prosadila. Myslím si, že nám tato ukázka zřejmě dobře fungující spolupráce mezi těmito stranami naznačila, kam bychom mohli, v případě jejich volebního úspěchu, směřovat. Z jejího výroku si odnáším ještě jeden poznatek. Jestli „porevoluční“ komunisté doteď zakrývali své skutečné cíle, tak se můžeme jen děsit doby, až své cíle odtajní a začnou je opravdu naplňovat. Bohužel to nemalé části populace, jak je vidět na předvolebních preferencích, vůbec nevadí.

Senátor Julínek vyzval premiéra Paroubka, aby do voleb převzal zodpovědnost za zdravotnictví v Česku a zároveň jej vyzval k věcné diskusi k tomuto tématu. Premiér jej dle očekávání odmítl mimo jiné tím, že ministr Rath „je plně kvalifikovaný, je kvalifikovanější než pan Julínek“. Vůbec bych se nedivil, kdyby svého ministra obhájil slovy „je plně kvalifikovaný, je kvalifikovanější nejkvalifikovanější!“ Bohužel premiér svým odmítnutím k diskusi pouze jasně demonstroval, že mu asi nejde o věcné řešení problémů ve zdravotnictví a pragmatickému a racionálnímu nastolení jedněch i druhých argumentů. Chápu, pouze ta jeho cesta je ta správná. Ztráta času, debatovat nad jinou možností jak řešit problém, že?

Populární ministr kultury Jandák k rozsáhlým personálním změnám na svém ministerstvu prohlásil, že když přišel na úřad a rozhlédl se kolem sebe, tak jej to rozhodně nadšením nenaplnilo a že on prostě musí pracovat s lidmi kompetentními. Jestli tím chtěl říct, že ministr Dostál pracoval s lidmi nekompetentními, jak je možné, že ministerstvo pod jeho vedením vůbec fungovalo? Myslím si, že by znělo věrohodněji, kdyby své personální obměny obhájil s tím, že na ministerstvu potřeboval lidi více nakloněné ČSSD či více mu blízké. Ale to se určitě mýlím a tak to asi nebylo.

Netušil jsem, že se reformou nazývá stav, kdy se o třicet miliard zvednou sociální výdaje, aniž by se druhým dechem dodalo, kde se tato částka ušetří, o deset miliard poklesne příjem do státního rozpočtu a ještě se prohlásí, že příští vláda nebude moci snižovat daně, protože to by už rozpočet neutáhl. S tím vším nás seznámil ministr financí Sobotka v Hospodářských novinách. Tisícikorunu pastelkovného pro každého prvňáčka označil za zanedbatelný výdaj oproti částce za navýšení rodičovského příspěvku. Chtěl bych jen připomenout, že i milión se skládá z jednotlivých korun a jak na ostatní navýšené výdaje, i na to pastelkovné budou muset všichni přispět ze svých daní. Jinými slovy, či asi slovy ČSSD řečeno, čím více se přerozděluje, čím více peněz projde úřednickým aparátem, tím lépe. Bohužel, každá koruna, která do této přerozdělovací mašinky padne, vypadne v podstatně nižší hodnotě, neboť i ta mašinka musí z něčeho fungovat. Co takhle už konečně dát lidem důvěru, aby si se svými penězi začali více hospodařit sami?

Do důchodu až ve 100 letech odešel Arthur Winston z Los Angeles, který 72 let pracoval na stejném místě u dopravního podniku, a to bez jediného dne zameškaného pro nemoc. Předpokládám, že do důchodu mohl asi klidně odejít dříve. V této souvislosti se ale s nadsázkou obávám jedné věci. Pokud se toto premiér Paroubek dozví, pouze ho to utvrdí v jeho názoru, že důchodová reforma u nás opravdu není na pořadu dne. No a při jeho volebním úspěchu se možná budeme těšit na dovršení jednoho století, abychom si mohli po právu v klidu užít zaslouženého odpočinku.

www.michalkadlec.com