Přírodní zákony představují pracovní ekonomii přírody, jsou jakousi kosmickou geometrií. Ale existuje i morální geometrie. Pravdy jsou vždy jednodušší, přímočařejší než omyly a lži. Ctnosti jsou méně složité a geometričtější než hříchy. A proto Karel Čapek tvrdil, že i bůh sám je přímočařejší než démon či ďábel. Otázka geometrické jednoduchosti není jen otázkou vkusu, nýbrž i morálky.

Že tato stará moudrost platí dodnes, nám předvedla v těchto dnech vláda a někteří poslanci, když zdůvodňují, proč si sami sobě v době krize musí přidat, když všem, včetně důchodců, se snižují příjmy a veškeré další výhody a když naopak třeba ve Francii snižují platy prezidentovi i ministrům. Současně předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, na výrok jehož soudu se politici odvolávají, prohlásil zcela jasně, že nález jeho soudu nebyl pokynem ke zvyšování platů ústavních činitelů a týkal se výlučně soudců a dodal: "My jsme nerozhodovali ani o svých platech, ani o platech jiných ústavních činitelů."

Takové chování politiků, které překrucuje výklad nálezu Ústavního soudu v době, kdy vládě a parlamentu už důvěřuje jen 16 procent občanů, je projevem zpupnosti, arogance a zároveň i absolutní izolovanosti, v které žijí. Potvrzuje to i průzkum agentury CVVM při Akademii věd ze soboty 21. července 2012: uklizečky mají vyšší prestiž ve společnosti než poslanci a ministři na tom nejsou o moc lépe. Pravda je přece jednoduchá jako úsečka: v době krize si nemají politici zvyšovat platy.

Někteří sociologové v této souvislosti hovoří o efektu akvária. Všichni živočichové, kteří žijí uzavřeni v malém prostoru, si odvyknou na nebezpečí volné přírody a ztratí obranné instinkty. A naopak v nich vzroste pocit instantní důležitosti, o které nejprve přesvědčí sami sebe a pak se v tom navzájem utvrzují. I když jejich proroctví zažije krach: úspory ekonomice nepomohly, naopak zažijeme pokles, skupina je i tímto zjištěním posílena. Politici jako opičky si navzájem vybírají z kožichů blechy a nemají strach, že by se k nim mohl přiblížit cizí alfa samec, protože se opevnili za zdmi svých úřadů a aut s temnými skly.

Všechny konstrukce, které pak tito politici vypouštějí do veřejného prostoru, jež mají zdůvodnit jejich zvýšení platů, jako například, že není možné, aby soudci brali víc než politici, protože tím by byla porušena rovnováha moci, což by podle Marka Bendy z ODS znamenalo, že soudcovská moc je vyšší než moc politická. Nebo že jak zase říká ministr financí Miroslav Kalousek z TOP 09, vláda je nešťastná z toho, že si musí zvýšit platy. Takové argumenty znějí samozřejmě příliš složitě, vykonstruovaně a komicky, než aby se jim dalo věřit. Postrádají totiž geometrickou jednoduchost morálních rozhodnutí, a proto jsou naprosto neobhajitelné.

A navíc ukazují na hlavní nebezpečí, v kterém se naši politici ocitli: oslněni svou vírou nezpozorovali, že za poslední dva roky se situace ve společnosti zásadně změnila. Politické akvárium je proměnilo v machiavelisty, kterým jsou občané zcela lhostejní a je jedno, jakou ideologii zastávají. A protože jim podobných prohřešků prošlo hodně, přesvědčili dokonce sami sebe, že na takové chování mají právo. Projevují se jako sobci a oportunisté. My občané pro ně jsme jen nástrojem pro sycení jejich vlastních potřeb. A o tom občany svými úvahami o zvyšování svých platů v době krize bezostyšně a transparentně přesvědčili.

Jenže zapomněli na to, že každá nenormalita, která je zdůvodněna krkolomnými konstrukcemi a odporuje čisté geometrii morálky, musí nutně jednou narazit na hranice, za kterou je existence takových jedinců pro společnost nebezpečná a občan si to nenechá líbit. K této hranici jsme se nebezpečně v posledních dnech přiblížili.

Zvyšování platů politiků je jen jedna z těch křiklavostí, jejichž četnost eskaluje v posledních dnech od bleskového odvolání ministra spravedlnosti Pospíšila, k jmenování na jeho místo pana Blažka, který se bojí jmenovat paní Bradáčovou do funkce vrchní státní zástupkyně, přes praktiky pana Kalouska, přes snahy zničit pilota Daňhela až po vyhrožování paní Peake.

Zvyšování platů v některých případech až o 29 tisíc měsíčně rozumí každý a není třeba to moc vysvětlovat. Bratři Wilsonové, kteří studovali léta sociální chování, v roce 2007 prohlásili asi toto: sobectví v každé skupině poráží altruismus, jenže vítězství sobců zase vyprovokovává vznik altruistických skupin, které nakonec vždy porážejí sobecké skupiny. Chování našich některých policistů, státních zástupců, soudců a občanských sdružení toto pravidlo potvrzuje.