Platí v této zemi ústava? Je načase ověřit tuto otázku. Příležitost k tomu může dostat Petr Fiala poté, co mu Miloš Zeman odmítne jmenovat ministra zahraničí. A tedy celou vládu.

Miloš Zeman se chystá jmenovat Petra Fialu premiérem. V kalendáři má tento ceremoniál naplánovaný na pátek 26. listopadu. Brzkému vzniku nové vlády by tak nemělo nic stát v cestě – koalice upečena, na obsazení vládních křesel se koalice shodla.

Jenže v Česku si Miloš Zeman zvykl dělat premiérům a vládním stranám personální politiku a schvalovat, anebo vetovat ministry. Tentokrát se zasekl na pirátovi Janu Lipavském a vzkázal, že přes jeho rozhodnutí „nepojede vlak“.

Na bývalém poslanci mu vadí zejména jeho tvrdý postoj vůči Rusku a Číně. Anebo jeho odmítavý postoj ke stěhování české ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma.

Nechme však stranou Lipavského názory. Věc má principiální jádro: žijeme v parlamentní demokracii, ve které se vláda uchází o důvěru sněmovny, ne prezidenta. A zahraniční politika je v její kompetenci, nikoli v kompetenci prezidenta.

Ústava je přitom v této věci jasná: prezident na návrh premiéra jmenuje členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.

Tato věta musí být gramotnému a příčetnému jedinci srozumitelná. Zeman jí zjevně rozumí, vždyť se sám jako premiér v roce 1998 dožadoval, aby Václav Havel schválil jeho nominace na ministry bez odkladu a diskuzí a odvolával se přitom na ústavu.

Dnes však zmíněnou větu respektovat nechce. Příští premiér by ho k tomu měl dotlačit.

Prohrál centrální banku, prohrál by i vládu

Petr Fiala (zatím) dává najevo, že nemíní přistoupit na to, aby měl Zeman nepsané právo spolurozhodovat o složení vlády. Pokud prezident neustoupí, neměl by tedy váhat s kompetenční žalobou k Ústavnímu soudu. Jednou provždy by se mohlo vyjasnit, nakolik může prezident zasahovat do sestavy vládního týmu, zda může odmítnou jmenovat ministra pro jeho politické názory.

Obsah žaloby by se dal obecně formulovat takto: Ctěný soude, platí v této republice ústava?

Nebylo by to poprvé, co by Ústavní soud řešil konflikt mezi premiérem a prezidentem. Na přelomu let 2000 a 2001 se zabýval sporem o vedení České národní banky.

Zeman se tehdy postavil proti jmenování Zdeňka Tůmy guvernérem a Luďka Niedermayera viceguvernérem banky. Oba do funkce dosadil Václav Havel. Zeman je odmítl podepsat, a tak podal kompetenční žalobu. Soud dal za pravdu prezidentovi a jejich jmenování uznal.

Na Zemana-prezidenta se zase chystal v roce 2017 podat žalobu někdejší premiér Bohuslav Sobotka za to, že se zdráhal odvolat ministra financí Andreje Babiše. Nakonec ale Zeman couvl a Babiše odvolal.

Neustoupil ale sociálním demokratům, kteří na ministerstvo zahraničí nominovali Miroslava Pocheho (také jemu Zeman kromě jiného vyčítal postoj k Izraeli) a na kulturu Michala Šmardu. V těchto případech si však prezident mohl být jistý, že jeho chráněnec Babiš na něj kompetenční žalobu podávat nebude.

Do kdy bude ve Strakovce chromá kachna?

Teď je situace jiná. Petr Fiala vede koalici, která má ve sněmovně většinu, což nebyl případ Babišovy vlády. Kabinet anoistů a sociálních demokratů byl závislý na podpoře komunistů, potažmo Miloše Zemana, který udržoval s třešničkáři dobré vztahy.

Fiala nemusí Zemanovi aportovat. A nemusí se obávat ani jeho pomstychtivosti, která se může projevit třeba tím, že bude vetovat zákony, které vláda prosazuje. Koalice může případná veta snadno přehlasovat. Stačí k tomu většina poslanců sněmovny – a tu pětice stran má.

Po usnesení Ústavního soudu by prezident už nemohl tvrdit, že je možné ústavu vykládat dvojím způsobem. Soud by ji vyložil.

A pokud by se tím Miloš Zeman neřídil? Pak by „hrubým způsobem porušoval“ ústavu a kvalifikoval by se na ústavní žalobu.

Pravda, k žalobě je nutná ústavní (třípětinová) většina a tu koalice nemá. Dá se však počítat s tím, že by prezident nerespektoval Ústavní soud? To by bylo dost za hranou.

Potíž je samosebou s tím, že ústavní soudci nepracují expresně, nevyřizují věci ze dne na den. Zmíněný kompetenční spor o jmenování guvernéra centrální banky jim zabral dva měsíce.

Ani tentokrát by to nejspíš nebylo o nic kratší. Fialu přitom tlačí čas. Veto vůči Lipavskému znamená blokovat vznik vlády, která chce měnit rozpočet a řešit covidovou krizi. A nechat řídit stát chromou kachnu s menšinou ve sněmovně – Andreje Babiše.

Pokud ale Zeman bude umíněně trvat na svém – na tom, že přes jeho postoj nejede vlak, měl by ho Fiala nechat přejet vlakem vypraveným z Brna – z Ústavního soudu.

V opačném případě by byl za slabocha a popřel by to, co o své vládě říkal. Co víc, poztrácel by spoustu autority i důvěry u koaličních partnerů.