POLITIKA: Volič - vítěz, nebo oběť?
Ten nejsilnější do světa troubil, že předčasné volby jsou veřejným zájmem a že bránění těmto volbám je tahem proti vůli lidí znovu rozdat karty. Nejsem si tím tak jistý. O předčasných volbách nerozhodli občané, nýbrž politici. Občané by si stejně tak mohli nárokovat, aby politici nějak překlenuli čas do řádného volebního termínu v červnu příštího roku - třeba polopolitickou vládou či velkou koalicí, anebo prostě jen standardními třemi pokusy o sestavení čerstvé vlády, jak říká platná ústava.
Dá se předpokládat, že předčasné volby jsou vstřícným krokem k voliči coby suverénovi, od jehož verdiktu se odvíjí formování parlamentních i exekutivních orgánů. Oddálení voleb by byl krok vskutku protilidový. Ale jak je tomu opačně - tedy když se po lidech chce, aby volili dříve, než čekali?
Bylo by lépe silnými slovy šetřit. Případně rovnou přiznat, že předčasné volby jsou zejména zájmem politiků a stran neschopných či neochotných dospět k dohodě s výsledky předchozích voleb v zádech.
A ještě jednoho falešného tónu si všimněme. Mimořádné volby prý mají napomoci k řešení komplikované politické situace a přinést silnou vládu s plnohodnotným mandátem, jakou dvojnásob potřebujeme v zuřící hospodářské krizi. Výsledky předešlých voleb ale tuto tezi zpochybňují. Dočkáme-li se znovu patu nebo - nedej bože - čerstvých přeběhlíků, budeme spokojenější? A když ne, naplánujeme volby nové a nové, dokud nedopadnou nějak přesvědčivěji?
Občanská demokratická strana by těmto potížím ráda předešla změnou volebního systému, nejlépe z poměrného ve většinový. Takový zvrat by však byl námětem na několikaletou celospolečenskou debatu. Sotva jej jde uskutečnit ze dne na den, pod tlakem momentálních okolností. Ne snad, že by okolnosti úpravě volebního zákona či rovnou v ústavě stanoveného volebního systému nenasvědčovaly. Odpovědným přístupem by však bylo počkat, nakolik zanedlouho parlamentní spektrum pozmění ruka voliče v rámci systému poměrného. Pakliže se potvrdí tendence redukovat rozložení sil ve Sněmovně, propagátoři většinového systému posílí.
Lámat přes koleno volební pravidla je možná ještě skandálnější než obcházet ústavu. Když pomineme zajímavou partajní alianci, jež se prezentovala ve sporu s ústavním soudem, tak veškeré snahy o nové rozdání karet voliči nebo o úpravu volebního systému, potvrzují nesmiřitelnost tuzemských stran a neochotu hledat a nacházet společnou řeč při řešení všedního chodu státu. Averze stoupá, příkopy se prohlubují. Reakcí na krizi u nás není dostředivost politických subjektů, nýbrž odstředivost a vyhrocování konfliktů. Zatímco ještě před několika měsíci byla možná dohoda ODS a ČSSD na kompromisních parametrech ekonomického a sociálního protikrizového balíčku, nyní je všechno jinak - a například sociální demokracií prosazované kontroverzní šrotovné se po prezidentském vetu proklestilo Sněmovnou jen tak tak, za nezbytné výpomoci komunistů a několika lidovců. Prostor pro dohodu se evidentně zužuje. Za těchto okolností není od věci se ptát: Je ještě vůbec smysluplné trvat na řešení politické krize v rámci dnešního parlamentního rozdělení sil? Nečekaly by nás jen další neproduktivní, ba destruktivní souboje? Není pak rozumnější zkusit štěstí v čerstvém kole volební loterie?
Předčasné volby nejsou zákeřným zlem, nýbrž standardním právně-politickým aktem. Přesto by jimi nemělo být plýtváno. Politici by je měli iniciovat jen v řádných mantinelech ústavy. A rozhodně se nesluší, aby je prezentovali jako vítězství svoje a občanů. Naopak, přejme si, aby jednou některý z politiků prohlásil: O předčasný volební úkon vás, vážení voliči, prosíme, poněvadž my, straničtí reprezentanti, jsme selhali a nevíme, kudy dál.
Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6
