Koalice Spolu zatím ke spolupráci odsouzena

Tíha aktuálních krizí nedovoluje českým politickým stranám se příliš samostatně projevovat. Platí to hlavně pro strany vládní, ale i opozice ubrala na útočnosti, i když v poslední době se jí apetit navrací. Pandemie, ekonomické problémy, a hlavně válka na Ukrajině nedovolují nějak bohatou profilaci.

Nedávný kongres nejsilnější vládní ODS se nesl spíše v triumfálním duchu, jako by oprášil někdejší stranické heslo: Dokázali jsme, že to dokážeme. Totiž ukončit vládu pragmatického uskupení ANO Andreje Babiše, levicové ČSSD a ještě levicovější KSČM. Stalo se tak hlavně díky dvěma koalicím demokratických stran a především papírovému vítězi voleb – koalici Spolu.

Nebýt jí, politická mapa vypadala úplně jinak. ODS se pohybovala v průzkumech kolem 15 procent, dvě další strany, KDU-ČSL a TOP 09, kolem pěti procent, s nebezpečím se propadnout pod hranici volitelnosti. Konečný výsledek znamenal sice jen součet těchto čísel, ale zachránil všechny hlasy. Na rozdíl od také papírově vítězného hnutí ANO, kterému partneři nepostoupili.

Koalice Spolu byla také pragmatickým, ale velmi účinným řešením, díky kterému je dnes premiérem předseda ODS Petr Fiala a tato strana prosadila další své politiky do významných funkcí. O jiné se sice musí dělit, ale se svým samostatným výsledkem by na ně stejně nedosáhla.

Proto je až s podivem, jak málo se o budoucnosti koalice vlastně mluví. Její strany jsou dále samostatné, pořádají vlastní sjezdy a hlavní myšlenkou jejich politiků je, že není rozumné nyní rozpouštět něco, co tak triumfálně zafungovalo. Jen velmi okrajově se objevují hlasy, že strany koalice nyní poněkud potlačily svou hlavní stranickou identitu a že dlouhodobě se bude nutné k tomu nějak vrátit.

Druhou stranou mince je totiž otázka, co se stane, až koalice zase tak triumfálně nezafunguje. A její obhájci by ustaraně měli hledět k nejbližším volbám. Ty budou senátní a komunální. A do nich se pomalu šikují jednotlivé strany zase zřejmě pod hlavičkou Spolu. Je nasnadě, že právě v senátních volbách by jim to velmi prospělo, samostatně mohou mít zejména menší strany zase fatální problémy ve většinovém systému a ubraly by tak jen hlasy nejsilnější ODS.

Vzpomeňme v historii velmi úspěšnou takzvanou čtyřkoalici začátkem první dekády. Také ona obsahovala strany, které byly relevantní, a ty, o jejichž faktické samostatné existenci bylo možno pochybovat, přesto když byly nakonec eliminovány, výsledek byl znatelně horší pro všechny.

Můžeme tedy konstatovat dva protichůdné trendy. Na jedné straně koalice Spolu funguje, na straně druhé ale nezaručuje stranám vlastní ideovou existenci a v případě, že zaznamená nějaký otřes, mohou mít strany zájem zviditelňovat se samostatně. To ostatně hrozí v každém případě, pokud by se krize přece jen zmírnily a došlo konečně i na běžná témata politického života.

Následovat budou také volby prezidentské a i v nich může koalice Spolu osvědčit svůj úspěšný recept. A stejně tak, pokud by v nich uspěla, asi by měla vystaránu existenci do dalších voleb. Ale pokud ne, kdo ví.

Shrnout je to možné tak, že koalice Spolu je nyní sama na sobě závislá a její součásti jsou odsouzeny ke spolupráci. Ale volby budou zkouškou, po nich se spojenectví nejen sjednávají, ale ty stávající se také často rozpadají.

Autor je komentátor Českého rozhlasu