Politici z tradičních politických stran s přehnanou teatrálností skandalizují a následně vyzývají premiéra k rezignaci na základě polohrané reportáže, v níž jistá novinářská dvojice mezi dveřmi utajeně vyslýchá člověka v evidentně nedobrém psychickém stavu. Je toto vážně obraz demokratického právního státu? Dle mého naopak jasná ukázka totálního úpadku naší politické scény, v níž opět bují virus havlismu.

Když jsem před pár dny publikoval svůj text Kdy nastane konec Babiše? (Neviditelný pes, 8.11.2018), bral jsem to jako výčet několika postřehů potřebných pro rehabilitaci tradičních politických stran, které jsou nyní v oparu vlastního sebeklamu. Nevyhnutelná kocovina těchto partají ale bude zřejmě ještě tvrdší, než jsem očekával. Situace je totiž po týdnu od vydání mého textu ještě horší, neboť ony tradiční strany stále intenzivněji zabořují své nohy do stále hlubšího bahna. Místo tolik potřebného pokání naopak tito političtí pseudomoralisté raději podporují mediální kauzu vzešlou ze stylizované investigativní novinářské „reality show“, kde je divákovi předem předhozen zřejmý padouch, jehož vinu pro dokreslení atmosféry podbarvuje tíživá hudba. Je pak už tedy zcela jedno, že z reportáže nevychází žádná zřejmá a věrohodná intepretace události, neb autoři mají už o finále dávno jasnou představu. Hlavní je, že sociální sítě nafukují tuto bublinu takřka k prasknutí, Česká televize vysílá speciály a političtí reprezentanti tradičních stran omdlévají pohoršením nad zkažeností našeho předsedy vlády. Další hon na Babiše začal.

Rád bych emoce trochu přibrzdil. Předem vyjasňuji, že v žádném případě se nezastávám Andreje Babiše. Nicméně na nás není, abychom si hráli na spravedlnost a brali ji do svých rukou. Rozčiluje mě, že dnes již evidentně není třeba nechat tyto záležitosti na orgánech činných v trestním řízení. Dnešní mediokraté si plnými hrstmi uzurpují pravomoc být soudcem i katem. Nepochybuji, že je to jen další snaha Babiše zničit. Je to důkaz čirého zoufalství poukazující na totální nekompetentnost současných politiků, kteří nejsou schopni se Babišovi postavit a porazit jej na politickém bojišti. Připomíná to odkaz politiky Václava Havla, která čpí svou slabostí a zbabělostí, neboť její jedinou strategií nebylo nic jiného než laciné moralizovaní a mediální pomlouvačné výkřiky ve snaze destabilizovat naši parlamentní demokracii. Do očí tak opět bije zákeřnost, zoufalost a neschopnost férově se utkat se svým politickým soupeřem.

Uvědomují si pánové z tradičních stran, že naši občané mohou takto definitivně ztratit víru v parlamentní demokracii? Jaký signál si myslí, že dávají tímto počínáním voličům, když 30 % z nich (cca výsledek hnutí ANO v parlamentních volbách) uvidí, jak jejich kandidát byl sesazen na základě 30minutového pořadu „Zvláštní vyšetřování“ na internetovém webu Seznam Zprávy? Jak chtějí, aby pak občané respektovali další budoucí výsledky voleb, v nichž třeba vyhrají oni? To vážně dnes stačí k pádu šéfa vlády jen kamera, herecky přesvědčivá dvojice reportérů a partička neúspěšných politiků, kteří pak ony emoce z vyumělkovaných záběrů přenesou do poslanecké sněmovny? Jako člověk věřící na férová pravidla boje mezi politickými stranami mě toto podlé chování tradičních stran velice pobuřuje.