Sdělení obvinění exšéfovi pražského Dopravního podniku Martinu Dvořákovi nemohlo překvapit snad ani jeho. Těch problematických zakázek na DPP bylo opravdu hodně a když si policie odnesla z firmy šanony s dokumenty, bylo by podivné, kdyby z nich alespoň něco nevytěžila. Přesto není vůbec zřejmé, že bude nakonec obžalován a hlavně odsouzen. K tomu je totiž třeba, aby byla vyčíslena škoda, která uzavřením oné smlouvy na prodej jízdenek vznikla. A auditorská společnost KPMG, jejíž experti smlouvy a účetnictví firmy prověřovali, odmítla výši škody vyčíslit.

Bitva o Prahu

Martin Dvořák dokonce ve svých prvních vyjádřeních po sdělení obvinění tvrdil, že KPMG potvrdila, že žádná škoda nevznikla, což podle dostupných informací není pravda. Auditoři jen odmítli účast v právní a politické bitvě, k níž se v Praze schyluje, a vyhnuli se sporům s Dvořákovými právníky.

A nelze se jim divit. Poté, co proti vůli primátora Bohuslava Svobody odvolali členové dozorčí rady v režii zástupců TOP 09 a hrdličkovského křídla ODS krizového manažera Vladimíra Liche, je celkem nejasné, kdo je vlastně novým pánem nad sedmnácti miliardami ročních výdajů největší pražské komunální firmy. O tom, že to tak úplně není skutečný současný generální ředitel, pochybuje málokdo. Každopádně vůle dořešit i trestněprávně to, co se ve firmě roky před volbami v roce 2010 dělo, je na nule. Primátor Svoboda je dnes ve svém křesle jen proto, že mocní loutkáři nechtějí zcela veřejně odhalovat svou identitu.

Prakticky je však ve svém řízení magistrátu do značné míry obklíčen a paralyzován.

Z toho, jak se vyvíjí situace v pražské ODS, je však zřejmé, že nějaké hry na novou, lepší a skandály neumazanou tvář strany definitivně skončily a do čelných pozic se s využitím velrybářských metod nekompromisně derou ti, kvůli nimž největší pravicová strana prohrála ve stínu kauzy Opencard v Praze volby.

Záhadní Šachta & Partners

Co se stalo v Dopravním podniku po odchodu Martina Dvořáka lze ale přes všechno možné, co se nyní děje, označit za pozitivní posun. Nejenže došlo k vypovězení řady smluv a další se přejednaly na lepší podmínky. Především začíná být firma řízena jako skutečná obchodní společnost. Když do ní nastoupil Vladimír Lich, stěžoval si na to, že neexistuje ani přes provedené masivní investice žádný model cash flow, tedy systém, který by dokázal s nějakou vysokou mírou pravděpodobnosti modelovat budoucí příjmy a výdaje. Nikdo nevěděl, zda firma vygeneruje peníze na splátky oněch dvou stovek moderních tramvají ze svých běžných příjmů, nebo bude potřebovat výpomoc z městského rozpočtu, nebo bude muset rozložit splátky prostřednictvím dalších instrumentů do delšího období. Pro podnik pracovala pověstná právní kancelář Šachta & Partners, jejíž lidé se v určitých chvílích za podivuhodných okolností ocitali i na straně obchodní transakce poněkud zavánějícím způsobem.

Beneficenty velmi ziskových kšeftů s DPP pak byly společnosti s neznámými, alespoň oficiálně, vlastníky v Karibiku. Dnes Martin Dvořák tvrdí, že vše bylo podle zákona, a má právo to tvrdit, stejně jako má komentátor právo o tom pochybovat. Konečné slovo musí říci soudce a věřme, že ho řekne dostatečně včas.

Je skutečností, že i právníci, kteří nemají starou pražskou gardu ODS ovládající roky Dopravní podnik zrovna v oblibě, soudí, že trestní oznámení Václava Lásky není zrovna dvakrát neprůstřelné a sám Láska byl v minulosti jistě lepším vyšetřovatelem, než je dnes advokátem.

Návrat ano, ale k čemu?

Každopádně, když dnes lidé jako Pavel Bém či Boris Šťastný, kteří nesou politickou odpovědnost za smlouvy zcela oprávněně zkoumané orgány činnými v trestním řízení, vyzývají v médiích svou rodnou ODS k změně kurzu a návratu k tradičním hodnotám, vyznívá to pro dříve největší pravicovou stranu v zemi poněkud nešťastně. Protože právě informace o tom, co se za jejich vlády nad Prahou dělo v Dopravním podniku, ale i v jiných městských firmách či přímo na magistrátu, je tím důvodem, proč se tahle partaj pomalu, ale jistě stává pro velkou část tradičních voličů pravice jen těžko přijatelnou. Hodnoty těchto pánů jsou velmi zřetelně dost daleko od hodnot, které by měl konzervativní politik hájit a které jsou voliči ochotni s nimi sdílet.

MfD, 1.3.2013

Autor je šéfredaktor týdeníku EURO