ČSSD při jednání o vládě má i nemá přemrštěné požadavky. V politice prostě platí: co si vyjednáš, to máš

Jak známo, Babišovo hnutí ANO nabídlo sociální demokracii v potenciální společné vládní koalici pět ministerstev, a to včetně relativně zásadního resortu vnitra.

Leckdy čteme názory o „oranžových vyděračích“, za všechny například mediální vyjádření člena Rady seniorů ČR Václava Jelínka: „Myslím, že na dosažený volební výsledek si zástupci sociální demokracie moc dovolují vůči vítězné straně, a naopak nezasvěcený čtenář by se mohl domnívat, že vítězný volební výsledek měla ČSSD. To již není snaha o dohodu, to je absolutní vydírání.“

Obdobný názor jako seniorský předák, že ČSSD má velice přemrštěné požadavky, tedy že pět ministerstev je při jejich loňském hubeném výsledku nehoráznost, má nemalá část lidí, proto bych ji rád glosoval!

Přemrštěnost to je i není. V politice odjakživa platí: co si vyjednáš, to zkrátka a dobře máš. Sedávej politická figurko v koutě, funkce najdou si tě, to v politice rozhodně neplatí a vlastně ani nikdy neplatilo.

Nicméně podíváme-li se do historie českých vlád, tak požadavek Lidového domu není nijak mimořádně přemrštěný a zrcadlově nabídka z dílny hnutí ANO je sice relativně solidní, nicméně není nijak mimořádně oslnivá.

Komparace historická

Vraťme se do léta roku 2006, ODS získala přes třicet pět procent hlasů, a tím pádem 81 mandátů. Což je mimochodem lepší rezultát, než jakým se opakovaně kasá Babišovo hnutí ANO. Možná si ještě vzpomínáte, skoro půl roku vládla tzv. první Topolánkova vláda bez důvěry, následoval v souladu s ústavou druhý pokus, a tak byla 9. ledna 2007 jmenována tzv. druhá Topolánkova vláda, pro korektnost doplňme, že důvěru jí tehdejší sněmovna odhlasovala 19. ledna 2007.

Proč to zde autor komentáře připomíná? Topolánkova ODS měla 81 mandátů, koaliční partneři ve druhé vládě KDU-ČSL 13 mandátůa Bursíkovi Zelení měli pouhých šest poslaneckých křesílek. Avšak ve vládě byl poměr devět ministrů občanskodemokratických versus devět ministrů z KDU a SZ. Tedy remíza. Je jasné, že devět ministerstev za 19 křesel pro KDU a SZ od premiéra Topolánka bylo mnohem velkorysejší gesto než dnešních pět ministerstev pro ČSSD za jejich současných 15 poslaneckých křesel. Ostatně jak by asi citovaný glosátor pan Jelínek označil tehdejší požadavek lidovců a Zelených, když pět křesel pro ČSSD aktuálně označuje za vydírání?

Nalejme si čistého piva, hnutí ANO potřebuje ČSSD jako určitou stafáž sui generis pro Brusel a EU. Matematicky by jí to sice s okamurovci (SPD) fungovalo při sestavování vlády lépe, avšak koalice s extremisty (tak je SPD většinou Evropy vnímána) by trestně stíhanému premiérovi přibouchla dveře do evropských struktur.

Proto Babiš preferuje koalici s ČSSD, byť navenek mnohdy mluví jinak a obratně mlží a kličkuje.

Dále stručně upozorněme, že minule se oranžoví a ANOisté neshodli ne kvůli programovým, ale zejména personálním záležitostem. Na věci mne zaujalo, že ČSSD za ústupek, že vstoupí do vlády trestně stíhaného premiéra Andreje Babiše, žádala mj. ministerstvo vnitra, to v minulém vyjednávacím kole ještě nedostala, nyní již ano.

In medias res: Proč nejstarší česká politická strana tolik trvá a trvala na citovaném ministerstvu vnitra?

Proč vzhledem ke svým dlouhodobým programovým prioritám ČSSD primárně neusilovala zejména o ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) a ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV)?

Smysl ještě dává boj o ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo financí, ale pro 1878 ran do Lidového domu, proč tolik oranžoví usilují o MVČR?

Proč vlastně chtějí politici tolik ovládat silová ministerstva? Nevěří v nezávislost Policie ČR? Anebo si nevěří vzájemně?

V podtextu možno číst velice smutné poselství, bezpečnostní složky v ČR nejsou zatím stále naprosto nezávislé, proto musí strany a hnutí ovládat vnitro. A jestliže ho nebudeme ovládat my, tak ať to vnitro alespoň nemají naši političtí konkurenti, aby ho nezneužili proti nám – říkají si na stranických sekretariátech unisono.

Politici sice mají neustále plná ústa nezávislosti policie, státních zastupitelství, BIS, GIBS a všech dalších ozbrojených složek, nicméně jejich obrovská bázeň ze skutečnosti, aby MV ČR neovládli jejich političtí soupeři, je de facto důkazem, že to s tou nezávislostí prozatím asi nebude tak žhavé.

LN, 3.5.2018

Autor je právník a VŠ pedagog