Zbývá jen pár doušků a kalich hořkosti Jiřího Bessera bude vypit do dna. Ještě několik dnů bude poslouchat narážky na svoji profesi stomatologa, na zálibu ve skupině Kabát a na záhadu, proč mu ani vlastní žena, někdejší mluvčí elitního policejního útvaru, nedokázala vysvětlit, že člen vlády, jež si do štítu vetkla boj s korupcí, se prostě s recidivistou a úplatkářem paktovat nesmí. Potom se ale nad Besserem definitivně zavře voda. Umělcům k srdci nepřirostl a památkáři, kteří od bývalého starosty malebného Berouna čekali zastání, mu po tristních zážitcích z Prahy rovnou s úlevou zamávají.

Hluboké vydechnutí je ostatně slyšet také z hnutí Starostů a nezávislých, jejichž měl být Besser v Nečasově kabinetu výkladní skříní. Druhý pokus jim možná vyjde lépe. I když komentátoři a kulturní znalci jsou skeptičtí. S letitou zkušeností připomínají, že politické strany na ministerstvu kultury tradičně zajímá jen první část názvu. Na kulturu přichází řeč pouze v okamžiku, kdy od politiků slýcháme plamenné projevy na téma vlastenectví a národní hrdosti. Tím je jejich porce nadšení pro vše ušlechtilé vyčerpána. Dokonce ani rozhodování, zda na ministerský stolec usadit neznámého manažera, nebo autoritu v daném oboru, není nikterak důležité. Technokraté jsou skrblíky ze zásady, zatímco nepraktické osobnosti podléhají nátlaku mazanějších vládních kolegů. Vzpomeňme, kolik policistů tleskalo, když starý profík Jan Kubice přišel na vnitro. Potřeby a zájmy svých oveček ale neprosadil.

Proto si ani od nástupce či nástupkyně Jiřího Bessera nic moc neslibujme. Ve vší skromnosti jen doufejme, že nebude mít šibalské kamarády, že dokáže moudře usměrňovat finanční toky v resortu, že ve věcech, v nichž bude laik, zvládne naslouchat odborníkům a že nebude kulturní obec provokovat svou nekulturností. Sociální sítě napříč planetou v těchto dnech baví kandidát na prezidentský post v Mexiku Enrique Peňa Nieto, jehož při besedě na největším knižním veletrhu v zemi dostihla otázka, které tři knihy jej nejvíce ovlivnily. Čtyři minuty se potil, ale konkrétně uvedl toliko Bibli. Ovšem i z ní prý četl pouze některé pasáže. Češi snad už mají svých patnáct minut internetové slávy vybraných chilskou scénkou Václava Klause. Přesto bych příští hlavě ministerstva kultury pro jistotu doporučoval šetřit slovy a veřejnými debatami. Třeba by prozradily, že u nás nefrčí ani ta Bible. Soudě tedy alespoň podle vztahu většiny zdejší politické reprezentace k dodržování křesťanského Desatera.

Psáno pro ČRo1