Máme novou ministryni spravedlnosti, od které by jeden čekal, že dá do pořádku naprosto zdivočelá státní zastupitelství. Namísto toho se rozhodla "jet na vlně", když vypustila z úst větu: "Politici se musí bát."

Helena Válková by měla vědět, že ti "zlí" politici se už pár let, co řádí takzvaný boj proti korupci, docela bojí. Bojí se rozhodovat. Protože v zemi, kde se už nebojuje demokratickými a politickými prostředky, ale prostředky trestního práva (dříve revoluční či socialistickou zákonností), je politické rozhodování a hlasování již dávno hodně riskantním podnikem.

Obvinění docenta Svobody a jeho kolegů z pražské radnice je typickým příkladem, kdy jsou politici stíhaní za pouhé hlasování o veřejné zakázce. Nová sněmovna předala exprimátora Svobodu bez mrknutí oka další šikaně policistů a státních zástupců, protože poslanci už dávno ztratili pojem o tom, na co vlastně ta poslanecká imunita je. Ne, nedělá ze sněmovny soud, který rozhoduje o vině či nevině poslance. Ale měla být, když ještě demokracie jakžtakž fungovala, ochranou zákonodárce před zvůlí moci výkonné.

Dovolím si tvrdit, že paní ministryně nevědomky přiznala možná nezamýšlený cíl své činnosti na ministerstvu. Do budoucna nás v první fázi nejspíše čeká politika jediného správného názoru. Vždyť jak by bylo pěkné, kdyby ustaly ty věčné hádky v parlamentu, v zastupitelstvech krajů a obcí a všichni jako jeden muž (či žena – pozor na rovnost!) táhli v jednom šiku pro jedinou svatou hodnotu – lepší život obyčejného občana naší milované vlasti. A jelikož má každý problém jediné správné řešení, všichni ti, kteří si v budoucnu dovolí pro takové řešení nehlasovat, jsou podezřelí a orgány činné v trestním řízení by se jim měly podívat na zoubek. Již ne volič ve volbách, ale státní zástupce rozhodne.

Problémem zůstává, jaké to správné řešení je. V tom dávají návod různí aktivisté, kteří již mnoho takových řešení nabídli. O takových názorech se diskutovat již nesmí, jsou správné samy o sobě. Kdo s nimi nesouhlasí, čelí trestnímu oznámení a následnému vyšetřování. Rád bych paní ministryni popřál, aby se do rozporu s takovými názory nikdy nedostala. Protože jako politička přece ví, že se má bát. Bát se cokoliv rozhodnout. Tak hodně štěstí.

Ve druhé fázi nás čeká vyšší stadium – společnost jediného správného názoru. Tu u nás ještě někteří pamatují. Už se nebude jmenovat socialistická. Bude mít nějaký hezčí "název". Třeba moderní, bezkorupční, proevropská. Uvidíme. A bude v ní opět naprosto nesnesitelné žít.

Autor je zástupce starosty MČ Praha 8 (ODS)