Doslova lavina komentářů k odchodu Velké Británie dává vinu na tomto vývoji „evropským politikům“. Podle Miloše Zemana to „nejsou osobnosti“. Kdyby byli, Británie by zůstala?

Alespoň pár komentářů k brexitu jsem již stačil přečíst a zdá se mi, že jednoznačně převažuje pojetí „jak to ti Angláni Bruselu vytmavili“. Viníci odchodu Británie z EU jsou také známi. I náš „nevinný“ Lubomír Zaorálek „statečně“ požaduje demisi předsedy EK Jeana-Clauda Junckera. Někdo přeci za odchod Británie musí „nést odpovědnost“.

A jsou i další viníci - podle řady komentátorů na prvním místě „soudružka Merkelová“, také „soudruh Schulz“ (předseda Evropského parlamentu). Juncker, Schulz a Merkelová jsou suverénně v čele těch, co to zavinili, a měli by v lepším případě podat demisi nebo nejraději zmizet v „propadlišti dějin“.

Tato jednoduchá matematika mi však ne zcela sedí. Zejména se ptám, jaké „osobnosti“ má na mysli náš prezident Miloš Zeman. Je-li vina za odchod Britů na „evropských politicích, kteří nejsou osobnostmi“, kam zařadit našeho prezidenta? On je buď osobnost, a přesto neuspěl ve snaze udržet Británii v EU, nebo žádnou osobností není, a proto neuspěl. Nemá význam ani námitka, že Česko je přeci malé a ve hře byly hlavně velké státy EU. Není to tak dávno, co se zasedání NATO na nejvyšší úrovni konalo ve Velké Británii a Miloš Zeman tam měl docela problémy vysvětlovat, jak to myslel s jeho výroky k rusko-ukrajinské válce. Independent z 27. 12. 2015 si zase všiml Zemanovy teze, že uprchlíci přicházející do Evropy jsou „organizovanou invazí“. Vzhledem k tomu, že se na „migraci“ nakonec „lámal chleba“, bylo by možné považovat Zemana za jednoho z těch evropských politiků, kteří podpořili strach Britů z přívalu migrantů. I když, a na to se opravdu nesmí zapomínat, nejvíce Britům vadí migranti z východu EU.

Samostatnou kapitolou je ostatně i náš nynější ministr zahraničí Lubomír Zaorálek. Ten se pustil s vervou do předsedy EK Junckera a označil ho za „viníka brexitu“. Jean-Claude Juncker je ostatně klasickým produktem evropské politiky. V té se do Bruselu odchází „za zásluhy“, nebo když je potřeba někoho „vykopnout směrem vzhůru“. Česko s tím má ostatně velmi dobré zkušenosti, když se našla bruselská trafika pro neúspěšného premiéra Vladimíra Špidlu. Tento systém tedy nakonec zplodí vždy a jenom to, že do vedoucích funkcí v EU se dostávají ti, které už doma v jejich zemi nikdo nechce. Jak by bylo vůbec možné za této situace ve vrcholných orgánech EU očekávat osobnosti?!

Pokud bychom však zabrousili do ne tak dávné minulosti, do časů, v nichž ČSSD byla v opozici, Zaorálek byl do slova a do písmene „hlásnou troubou Bruselu“. České pravicové vlády byly pod vlivem „euroskeptiků“, ODS se paktovala s britskými konzervativci „proti zájmům integrace“.

Prezident Václav Klaus podepsal Lisabonskou smlouvu až po vyjádření Ústavního soudu. Podle Klause Lisabonská smlouva povede k omezení suverenity Česka. Podepsal ji až poté, co Ústavní soud neshledal na této smlouvě žádný rozpor s českou ústavou. Psal se rok 2009. A co na to Zaorálek?

„Tak trochu mi spadl kámen ze srdce, protože jsem v německých médiích četl, že EU trpí reformní zácpou. Nyní můžeme konečně přejít k jiným tématům, reforma institucí je téma, které se snad nebude delší dobu řešit. Zkrátka pryč od ústavní a Lisabonské smlouvy k důležitým lidským věcem, Evropa potřebuje opravit reputaci a ukázat, že je tu pro lidi.“

Takto „moudře“ mluvil Zaorálek před sedmi lety. Jeho nynější unijní prozření proto považuji za naprosto účelové a má mimo jiné zachránit ČSSD před volební porážkou. Připomeňme, že právě Sobotkova vláda s ministrem zahraničí Zaorálkem byla díky Lisabonské smlouvě přehlasována ve věci imigračních kvót.

Závěrem - dnes skutečně nejde jenom o hlavy pánů Junckera či Schulze. Řada „osobností“ stejného typu je již za nimi ve frontě. Jde o změnu systému rozhodování a pravidel. A pro takovou práci považuji současnou vládu se Sobotkou a Zaorálkem za naprosto nekompetentní.