Tak trochu kůl v plotě začíná připomínat David Rath. Jeho nepostradatelného drába Drymla vyvrhla ČSSD na politické smetiště. Nejde jen o fízlování stranické přítelkyně. Především kšeft s prodáním soukromé krachující vrchlabské nemocnice eráru za třikrát nadsazenou cenu nejenže neprojde, ale navíc dává Rathovým hláškám o podivné privatizaci středočeských nemocnic poměrně zajímavou konotaci na téma loupení z veřejných peněz určených na zdravotnictví.

Kromě toho Rathův věrný předseda České lékařské komory Milan Kubek provedl trojitý axel a už neříká, že vybírat třicet korun od pacientů je ponižující a nesmyslné, protože tolik vybírá toaletářka na pařížském nádraží. Nyní konstatuje, že je třeba poplatky zachovat, jen je změnit tak, aby byly sociálně únosné. Zřejmě aby je unesli i občané, kteří si nemohou dovolit v Paříži na nádraží skočit na toaletu.

A zdá se, že ani kolegové hejtmani ve svém pomerančovém expresu nějak nechvátají se slíbeným zrušením poplatků v krajských zdravotnických zařízeních. Zřejmě mají větší úctu k právníkům, kteří je od takto flagrantního porušování zákonnosti odrazují. Rathovy střední Čechy jsou tak stále unikátní a navíc nádherně dokumentují hloubku téhle předvolební pitomosti ČSSD.

Obrovská část Rathových voličů již zjistila, že zrušení poplatků se jich netýká, protože nemají v dosahu žádné krajem vlastněné zdravotnické zařízení a cesta do Kladna či do Příbrami a zpět je o dost dražší než těch třicet korun poplatku. Investiční skupina Penta vlastnící síť lékáren již také přestala vybírat poplatky, dokumentuje výdej léků, při němž přichází o to, co jí podle zákona patří, a žaluje kraj o náhradu škody. Čím déle bude tento stav trvat, tím více daňový poplatník zaplatí. Největší radost z toho bude mít jistě ten, kdo nemá v dosahu kromě Rathova špitálu ani lékárnu Penty. Tomu říkám volební kampaň!

Ostatní lékárníci budou od Středočeského kraje požadovat rovněž třicetikorunové dary pro své zákazníky, což je asi těžko realizovatelné, protože osmdesátimilionový rozpočet na poplatky by najednou byl pěti- až šestinásobný - a z čeho by se pak platily nejen školní autobusy, ale třeba i sůl na namrzlé silnice?

Se stížností kvůli nerovným podmínkám hospodářské soutěže se na antimonopolní úřad jménem ČLK již obrátilo také zmíněné Rathovo alter ego, Milan Kubek. Soukromé členy komory totiž tenhle přesun pacientů do krajem dotovaných nemocnic dramaticky poškozuje.

V některých lokalitách už existenčně - a to již ani přítel nejvěrnější nedokáže ustát. Navíc krajským nemocnicím velmi pravděpodobně porostou výkony nad rámec dohod, které mají uzavřeny s pojišťovnami - a ty nemusí zdaleka všechno zaplatit. A tak je odpouštění poplatků může přijít draho a propadnou se ve svém hospodaření nebo budou muset pacienty odmítat. Jinak nebudou mít na splátky investičních úvěrů, které si nabraly na svou modernizaci, a mohou přicházet i o majetek. Samozřejmě, pokud se z krajských akciových nemocnic stanou, jak socialisté plánují, krajské neziskové nemocnice, o majetek nepřijdou. Věřitel bude moci uplatňovat exekuci na majetek vlastníka, tedy kraje. Třeba na nějakou atraktivní nemovitost, v níž sídlí škola či domov důchodců.

Proto Jiří Paroubek tlačí na to, aby celkové zrušení poplatků, které prošlo Sněmovnou, prošlo i Senátem - a je schopen za to slíbit Topolánkovi cokoli. Jen aby se neukázalo, že v krajích opravdu nelze řešit financování zdravotnictví, protože to patří na úroveň vlády a parlamentu. A že předvolební sliby se slibují a blázni se radují.

MfD, 12.1.2009