Začátek tohoto týdne sociální demokracii mnoho nových sympatizantů asi nepřinese. Zatímco na celostátní úrovni se chystá předvést, že dokáže vládnout odpovědněji a citlivěji než pravice, na regionální a komunální úrovni, jež je občanům nejbližší, se svojí pověstí hazarduje.

V Plzeňském kraji v oranžovém dresu vystoupal do hejtmanského křesla bývalý aktivní komunista a profesionální příslušník předlistopadové lidové armády. V Ostravě naopak ČSSD ze svých řad vyloučila stávajícího primátora s minulostí signatáře Charty 77. Věci jsou sice složitější, než jak se zdají na první pohled, ovšem výsledný dojem povrchního mediálního konzumenta je jednoznačný: sociální demokraté se zbavují charakterních jedinců a do popředí se derou staré kádry.

Václav Šlajs je inventářem plzeňské sociální demokracie. Vyzkoušel si stranické funkcionaření, poslancování i lokální politickou dráhu. Žádný skandál na triku nemá. Jen tu minulost. Jakkoliv je Šlajs ochotný o ní hovořit a vysvětlovat, že nesloužil jako politruk, jak je mu podsouváno, je mu to málo platné. Odpůrci v něm vidí symbol minulosti – a nelze jim to vyčítat. Stejně tak je pochopitelné, že na hejtmana jsou kladeny vysoké nároky, zejména morální. I když argument Šlajsových kritiků, že chtějí, aby voliče oslovovala moderní a důvěryhodná sociální demokracie, úplně vážně brát nemusíme. Nezdá se, že by protesty proti hejtmanovi pořádali stejní lidé, takříkajíc "insideři", jací se třeba v rušných povolebních hodinách postavili za Bohuslava Sobotku. Ostatně i Václav Šlajs byl k Sobotkovi vždy loajální.

Plzeňského hejtmana nejlépe obhájí jeho práce. Vysoké posty zpravidla prohlubují a v plné parádě nasvětlují nejtypičtější vlastnosti svých vykonavatelů – v dobrém i zlém.

To Petru Kajnarovi, primátorovi Ostravy, už mnoho času na práci ve významné funkci nezbývá. Nejpozději na podzim po komunálních volbách skončí. Sociální demokraté z městské části Poruba jej vyloučili ze svých řad a představa, že by Kajnar vyhrál volby s nějakou novou stranou, je naivní. Jedná se o osobnost charismatickou a populární, ovšem na severní Moravě má větší váhu značka ČSSD. Petr Kajnar tvrdí, že právě ona značka je ušpiněná. Vedení ostravské sociální demokracie primátor obviňuje z velrybářských praktik a z vylučování nepohodlných členů. Poté, co na podzim nebyl umístěn na kandidátní listinu pro sněmovní volby, se dokonce obrátil na soud a přitížil tak i pražskému ústředí, jakkoliv s Bohuslavem Sobotkou či Lubomírem Zaorálkem má tradičně dobré vztahy.

Ostravská ČSSD působí jako magnet na problémy. Když si na ni posvítíme, uzříme vnitřní spory různých frakcí nebo černé ovce, kterých se musila zbavit v reakci na jejich selhání v samosprávě. Městský předseda Adam Rykala zase patřil k těm, co v říjnu mydlili schody Sobotkovi. Jenže ani Kajnar není svatý. Říká se o něm, že je sólový hráč a funguje na baterky. Se spolustraníky pramálo komunikoval a prosazoval i projekty, jež by v sociálně citlivém a podfinancovaném regionu mohly počkat – například tučnou dotaci fotbalovému Baníku. Navíc ke změně poměrů měl Kajnar dost příležitostí – zasedal ve stínové vládě i předsednictvu ČSSD, vedl krajskou organizaci strany. Pozdě teď pláče nad rozlitým mlékem.

I tak je ale Petra Kajnara škoda. Osobností jeho kalibru nemá sociální demokracie nazbyt. Někdy je s nimi sice těžká řeč a ještě těžší spolupráce, ale voliči k nim často cítí větší důvěru než ke konfekčním tesilovým pantátům. ČSSD by se nad svojí kádrovou politikou rozhodně měla zamyslet.