POLITIKA: Škárka a vzpomínka na strýčka Vika
Na oficiálních stránkách Jaroslava Škárky se čtenář dozví mimo jiné:
Jaroslav Škára je zakladatelem a předsedou politické strany Věci Veřejné
Odbornost - Bezpečnost, Imigrační politika, EU-postavení ČR, Byrokracie EU
Životopis - Vystudoval Filosofickou fakultu MU, obor pedagogika. Pracoval jako učitel, posléze osm let jako redaktor a šéfredaktor ve významných nakladatelstvích Computer Press a Grada. Nyní se už několik let věnuje politice ve straně Věci veřejné. Patří mezi dlouholeté členy této strany. Ve volném čase se věnuje sportu, literatuře, filmu a svému psu Agbaře.
Škárka tedy není osobou jen tak ledajakou. V diskusi na výše uvedených stránkách se tak vedou spory o tom, zda je jeho chování „ubohé“ či zda je to jeho protest proti kandidatuře Bárty na předsedu VV a pokus Bártu politicky zničit. V této souvislosti lze jen (ve shodě s Václavem Klausem) významně zvednout obočí. Za zmínku také stojí, že Škárka byl kdysi podle ČT24 členem ODS a to je zřejmě důvodem k tomu, aby se hledala ona „plzeňská stopa k ODS“. Komicky pak působí, když do studia ČT24 přijde diskutovat o posledních výrocích Škárky a Bárty poslanec VV Petr Skokan, rovněž bývalý člen ODS! Tento poslanec pak naznačuje, že za kauzou Škárka stojí „velké stavební firmy“, protože si tak vyřizují účty s Bártou, který je odstřihl od lukrativních zakázek.
Ve světle kauzy Škárka pak zcela jinak vypadá i nedávná tisková konference Víta Bárty, na které uváděl výši svých příjmů za poslední roky. Jeho nadstandardní jednání, jak bylo mediálně označené v době svého vzniku, dnes vypadá jako pokus předejít kauze Škárka otevřeností.
Nicméně počínání poslance Škárky nemá vůbec žádnou logiku. Pokud snad chtěl skutečně upozornit na praktiky uvnitř VV, neustálým měněním svých tvrzení se stal osobou krajně nedůvěryhodnou. Zařadil jsem ho proto logicky k další smutné postavě české politiky, a to k neslavně proslulému Stanislavu Grossovi. I ten se „proslavil“ tím, že žongloval s penězi, které jednou dostal, jednou nedostal, půjčil či nepůjčil od „strýce Víka“. I Škárkova výpověď o tom, že peníze přijal jako „držhubné“, či pozdější tvrzení, že je měl na všemožné „výdaje“, jsou jen variací někdejších výmyslů Grosse.
V souvislosti s poslední kauzou poslance Škárky se mi jeví další mediální kauzy kolem členů vlády, zejména prefabrikovaná kauza ProMoPro proti Alexandru Vondrovi, jako minimálně neprozíravé. V případě VV je zřejmé, že tito nováčkové ve vrcholové politice Česka si svůj debut odskáčou. Není tedy vůbec prozíravé vnitrokoaliční soupeření o voliče vydávat za bůhvíjaké hrdinství, jak o to usiluje Kalousek. VV totiž zřejmě v příštích dnech vyrobí ještě celou plejádu průšvihů, které bude nutné hasit a vysvětlovat. Opozice si ostatně na posledním vývoji ve VV také přihřeje ráda svou polívčičku. Koalice bude tedy mít plno starostí, jak tento mediální skandál nejmenší koaliční strany ustát. Vzájemné okopávání kotníků je proto v této situaci pro koalici krajně nebezpečné.
Pokud bych snad měl skandál kolem poslance Škárky vidět přeci jenom i z „druhé strany“, jeho jediným „kladem“ je snad to, že v jeho záři více méně zanikla zpráva o „malé zdravotnické reformě“, totiž zvýšení poplatku za pobyt v nemocnici. Doufám jen, že se to nestane trvalou praxí naší koalice. Zatím stále má mou důvěru pro to, co plánuje a co už udělala. Takže, pánové z koalice, brzděte a zklidněte hormony!