Zatímco Ústavní soud bývá stále častěji popisován coby třetí parlamentní komora, do níž se přenáší politický střet tu nad vládním reformním batohem, tu nad Ústavem pro studium totalitních režimů, tu nad Lisabonskou smlouvou EU, tak senátoři si naopak s chutí oblékají soudcovské taláry. Loni vedli bouřlivé debaty nad vydáním Jiřího Čunka k trestnímu stíhání, v minulém týdnu se vyřádili nad kauzou Liany Janáčkové.

Ostravská senátorka se v době, kdy byla starostkou Romy hojně obydlené ostravské městské části Mariánské Hory a Hulváky, veřejně – a v pořízeném audiozáznamu - označila za rasistku. Její náměstek Jiří Jezerský se odvázal ještě víc: „Vystavte mi potvrzení, že mohu mít střelnou zbraň a že i dáváte svolení, abych to vystřílel, a já to půjdu udělat.“

Rasismus je ohavný, ne však trestný. Ovšem výhrůžky násilným řešením již trestné být mohou. Zde je stěžejní rozdíl mezi Janáčkovou a Jezerským. Pravda, jenom v trestně-právní rovině, v morální jsou jeden za osmnáct a druhá bez dvou za dvacet.

Značnou nerovností pak je, že Jezerský nemá imunitu náležející ústavním činitelům, kdežto Janáčková jí disponuje. Nic na tom nemění spektákl, v jehož rámci si před senátory o vydání k trestnímu stíhání řekla. Jezerský před soudem s největší pravděpodobností skončí, senátorka Janáčková nikoliv.

Odhlédněme ale od dalšího z řady konkrétních případů a posviťme si na neomalené vrchnostenské manýry Senátu, v němž většinu mandátů drží ODS. Senátoři průběžně trousili tyto argumenty: Za slovní projevy se imunita neodebírá. Senátorka je obětí politického boje na své radnici. Nedopusťme, aby Janáčková byla uštvána jako Čunek. Korunu všemu nasadil předseda Senátu Přemysl Sobotka: „Podle právního výkladu, který mám, by záznam nebyl u soudu relevantním důkazem.“

Do očí bijící je tendence zaskakovat za soudce a vynášet verdikty přímo na půdě horní komory. Čeho se senátoři bojí? Že by Janáčková byla perzekuována státní mocí – tedy státními zástupci řízenými vládou? Těmi, co jsou krotcí jak ovečky, a pokud zrovna ne, tak je do latě postaví tým Renaty Vesecké? Poněvadž levicová opozice v kauze Janáčkové hraje pouze roli statisty, musí jít o strach modrého senátu z modré vlády a z modrého zastupitelstva Mariánských Hor. Anebo převažují obavy z nezávislého soudu? Ani jedna z odpovědí nevěstí nic dobrého.

Nadešel čas poslaneckou a senátorskou imunitu konečně omezit. Jsme právním státem s demokratickou dělbou moci. Poslední instancí je prezident s právem udělovat milost. Úplně proto postačí tradiční imunita vztahující se k projevům v parlamentních prostorách. Pakliže opozice shromažďuje důvody pro středeční vyslovení nedůvěry Topolánkovu pravicovému kabinetu, může si do popředí připsat: ODS arogantně hazarduje nejen s politickou kulturou, ale i s dělbou moci a nezávislostí justičních orgánů. Kutilství Senátu v případu Janáčková budiž nejčerstvějším dokladem.

Právo 28.4.2008