Švec by se měl držet svého kopyta. Jinak hrozí, že bude k smíchu

Do prekérní situace se dostali čeští senátoři. Žijeme sice v parlamentní demokracii, v níž zákonodárné těleso má dvě komory, ovšem vláda se z ústavy zpovídá Poslanecké sněmovně. Ta jí dává důvěru či nedůvěru, interpeluje, ale může i vyšetřovat.

V jednacím řádu Sněmovny čteme, že „k objasnění důležitých skutečností může vyšetřovací komise opatřovat potřebné podklady, vyžadovat nezbytná vysvětlení a vyslýchat svědky a podle povahy věci přibrat znalce a tlumočníka.

Vyšetřovací komise může pro provedení jednotlivých úkonů a pro dokumentaci své činnosti přibrat potřebný počet odborných pracovníků, zejména vyšetřovatelů a administrativně technických pracovníků.“ Sněmovní komise v minulosti nic moc nevyšetřily, ovšem těšily se autoritě dané zákonem.

Na rozdíl od Sněmovny jednací řád Senátu o vyšetřovacích komisích nic nepíše. Stojí v něm jen, že „orgány Senátu jsou oprávněny požadovat od členů vlády, vedoucích správních úřadů a orgánů územní samosprávy informace a vysvětlení potřebné pro svou činnost.“

Dělba rolí mezi Sněmovnou a Senátem je jasná. Dolní komora hlídá hlavně exekutivu, horní komora zase kvalitu legislativy. Může se též věnovat nadčasové agendě, na níž ve sněmovním mraveništi nezbývá čas. Toto základní vymezení však naráží na politickou realitu. Ve většinově voleném Senátu má na rozdíl od Sněmovny převahu opozice. Využívá toho nejen při vracení zákonů poslancům, ale i při deklarování politických postojů.

Na minulé schůzi Senát zřídil dvanáctičlennou komisi, která se má do ledna příštího roku zabývat předběžnými záměry bruselských dotačních auditů poukazujících na možný střet zájmů premiéra Babiše.

Stěžejním úkolem komise je shromažďovat informace o auditech, ale chce se také věnovat stanovisku českých úřadů a porovnat současné auditní návrhy s dříve řešenými dotačními případy. Předseda komise Zdeněk Nytra z ODS žádá také statut svěřenských fondů, do nichž Babiš zaparkoval svoje firmy, poněvadž hodlá identifikovat skutečného majitele Agrofertu.

Vedle senátorů opakujících, že jim jde jenom o informace, jsme ale už od některých jejich kolegů slyšeli, že komise by ve finále měla říci svůj názor či rovnou vypracovat nějaký posudek. Ten by si však senátoři mohli leda vyvěsit ve svých pracovnách. Na vládu ani justiční orgány žádný vliv mít nebude.

Není náhoda, že od státních orgánů nejsou s to získat ani oficiální znění první verze auditů. Teď tlačí na ministerstva, pak zkusí české zastoupení při Evropské komisi – a do té doby budou pracovat s neoficiálními verzemi staženými z internetu. Bude rovněž na dobré vůli pozvaných hostů, jestli se před komisi dostaví.

Silácky se tvářící premiér se nechal slyšet, že dorazí. Nevíme ale, zda bude trpělivě odpovídat, anebo pouze postaví senátory do latě, či si popláče, že i oni jsou součástí kampaně proti němu.

Na jedné straně je přirozené, když senátoři využívají všech prostředků, aby poukázali na svoji nespokojenost s kumulací politické, ekonomické a mediální moci v rukách jednoho člověka. Zároveň ale musejí počítat s tím, že bojují s větrnými mlýny – vládou budou odkázáni do patřičných mezí a Babiš jim ještě předhodí mizivou popularitu a slabou legitimitu danou nízkou účastí u senátních voleb.

Je právem senátorů pídit se po informacích. Leč víc než zakládání speciálních komisí k jednotlivým kauzám mu sluší bdění nad pravidly a otevírání obecných témat, na jejichž pozadí mohou dbát i o uchování morálního rozměru politiky. Ovšem krach bezzubého pátrání po Babišově střetu zájmů může autoritu Senátu citelně snížit.

Autor působí na Masarykově demokratické akademii (blízké ČSSD)