Brusel sepsal doporučení, které si politici ani nepřečetli

Dával jsi jim výstrahu, abys je přivedl zpět ke svému zákonu. Oni se však zpupně vyvyšovali, neposlouchali tvé příkazy a prohřešovali se proti tvým řádům. Ne, to není suplika, kterou za pár let někdo napíše do Bruselu na adresu této vlády. Kritiku do vlastních řad nasměroval před 2500 lety jeden ze starozákonních proroků. Docela dobře by se ale jeho varování hodilo na přípis z Evropské komise, který minulý týden v sedmi bodech vytkl Česku, co na poli spravování věcí veřejných dělá špatně nebo nedostatečně. Dlouho očekávané rekomando, které tvoří základní pilíř takzvaného evropského semestru, nikoho překvapit nemohlo, a to ani po formální, ani po obsahové stránce. Oficiálně jde o "doporučení pro doporučení Rady", čili dokument opravdu nezávazný. Byť zpětně musí Česko reportovat, v čem pokročilo.

Na rozdíl od jiných analýz nejde o princip "o nás bez nás". Podkladem pro bruselské úředníky byl devadesátistránkový elaborát s názvem Národní program reforem, v němž si česká vláda hlavu popelem posypala tak trochu sama. Přesto je rekomando od Evropské unie smutné čtení. Zvláště v porovnání s loňským hodnocením si člověk připadá, jako by po roce pauzy zapnul nekonečnou telenovelu a zjistil, že mu nic podstatného neuniklo.

Stejně jako loni nemáme jako jediný stát EU "očekávaný prioritní právní předpis", tedy služební zákon. Ten starý byl popáté odložen a na novém se ne a ne dohodnout. Nic významného se neudálo ani v oblasti předškolního vzdělávání. Vláda sice v době, kdy bruselští úředníci finišovali report, předložila návrh zákona o dětských skupinách, což jsou takové lepší hlídárny umožňující daňové úlevy pro rodiče, ve věci klasických školek se ale neděje nic. Místa leckde nejsou ani pro čtyřleté děti. Abychom byli spravedliví: volání Evropské komise po "zvýšení kapacity veřejných zařízení" zavání dojmem, že v Bruselu nikdo typickou pražskou školku o 28 dětech ve třídě nikdy neviděl.

Na druhou stranu v sídle EU na dálku dobře rozpoznají to, co se Česku může za pár let vymstít. Třeba sázka na víceletá gymnázia, která "vysají" ze základních škol žáky s lepšími studijními výsledky a ze zbytku původních tříd tak udělají "béčkové" týmy. V době, kdy jsou rodiče honěni k individuálním výkonům a dynamice v práci, je pojem integrace v českém školství opravdovou sci-fi. Tatam je rovněž chiméra, že se v tuzemsku dobře učí matematika a přírodní vědy.

Nic se nezměnilo ani na druhé straně spektra. Místo plánů, jak umožnit lidem před důchodem ještě důstojně pracovat, uplatňuje Česko princip "seber prachy a zmiz". Jinými slovy zavedlo předčasné důchody placené ze státem dotovaného třetího pilíře. Opět spravedlivě dodejme, že Praha to sice schytala za důchody, na rozdíl od Varšavy nebo Bratislavy ale alespoň nebyla pokárána za nezaměstnanost mladých.

Mnohem důležitější než konstatování starých známých pravd je ovšem fakt, co s doporučením Evropské komise Česko udělá.

Vzhledem k tomu, že podstatnou část do Bruselu v rámci sebekritiky vláda nahlásila sama, nikdo nečeká, že by šla do sebe a doporučení pečlivě prostudovala a okomentovala. Místo aspoň nějaké reflexe jsme se ale dočkali jen typické reakce – co nám kdo bude radit. Úřad vlády sepsul bruselské byrokraty, že neznají poslední verzi služebního zákona. O tom, že beztak půjde k ledu, se raději Strakova akademie taktně nezmiňuje. Ministerstvo financí vzkázalo, že do voleb se žádné daně již měnit nebudou. Čili v Bruselu si mohou ušetřit práci a report za rok 2014 udělat oblíbenou metodou "copy-paste". A resort školství? Ten si zamnul ruce, neboť Brusel prý říká přesně to, co už dávno víme, takže jaképak komentáře. Stručně řečeno, rekomando z Bruselu putovalo rovnou do koše. Asi jako otravný dopis s exkluzivní nabídkou pochybné firmy, který raději ani neotevřeme.

Žijeme v době parlamentní demokracie, za tuto zemi zodpovídají námi volení politici, a tak nás jistě nemusí nikdo k pochybování nad sebou samými motivovat bitím a taháním za vousy, jak to činil shora citovaný starozákonní prorok. Vzhledem k dlouhotrvající alergii na všechna "postdemokratická" doporučení z Bruselu, která s posměškem přecházíme, by ale možná obnovení takové drsné šokové metody stálo za zamyšlení.