Donedávna říkali jen komentátoři, že vládní změny v daních a sociálním systému by se ani neměly nazývat reformou. Včera už to v České televizi tvrdil i Mirek Topolánek: "Když říkáte reforma, tak úplně tuhnu."

Název změn se scvrkává jak Vančurova pohádková Barbucha: nejdřív reforma, pak "batoh" a teď - "balík stabilizačních opatření".

Vláda s ním přitom slíbila spojit hlasování o důvěře. Projde? Pokud správně čteme výroky premiéra a jeho poradce Marka Dalíka z posledních dnů, pak ještě stále nesehnali v zákulisí dost hlasů.

Nehoří, proto nezapalují

"Reformní étos ve společnosti není," posteskl si včera premiér. To není. Ale ve vládě jaksi také ne. A sám Topolánek nehoří dost na to, aby zapaloval ostatní.

Proti změnám se skutečně zvedá rozmrzelé mručení. Stačí číst průzkumy, čtenářské dopisy a internetové ankety a debaty: proč zvyšovat DPH, proč rušit daňové zvýhodnění stravenek a režijek, proč ulevovat bohatým a firmám... A vůbec - proč něco měnit, když ekonomika roste. Odbory se budou v sobotu radit o velké demonstraci.

Nejde o nic, s čím by si argumentačně schopná a jen trochu nadšená vláda neporadila. Jenže Topolánkovi reformátoři jako by to vzdali předem. Však proč přesvědčovat deset milionů lidí, když stačí získat Melčáka a Pohanku. A ještě někoho, kdyby se opravdu vzbouřil Vlastimil Tlustý a strhl i pár lidí z ODS. A jak to dopadne?

Zatím hlasy nemá, ale...

V posledních dnech premiér těká, jezdí od čerta k ďáblu (respektive od Tlustého k Zemanovi) a ujišťuje, že "reforma, na níž vydělá každý", nebude nikoho bolet.

Ministerský předseda je přímočará duše: co se v něm děje uvnitř, hned musí ven. Pokud je takto nervózní, pak zatím hlasy nemá. Ale pokud zatím nenapadá novináře, zdá se mu vývoj na dobré cestě.

Tento zápas by opravdu ještě mohl vyhrát. ČSSD zatím předčasné volby nechce, jak připouští sám Jiří Paroubek. (To by musel vývoj preferencí nabrat větší obrátky, ČSSD se potřebuje dostat do vedení a zatlačit lidovce či zelené na okraj volitelnosti). Přeběhlíkům dnes nezbývá než se držet Topolánka a svých křesel. A shodit tak brzy vlastní vládu, to koaliční rebelové neudělají.

Takže autor sní tento článek, pokud Topolánkův "batoh" neprojde.

Mirek Špidla

A potom? Premiér se tomu srovnání brání, ale v lecčems připomíná Vladimíra Špidlu. Topolánkovu bodrost a Špidlovu askezi teď nechme stranou: jde spíš o schopnost vyjít s koaličními partnery lépe než s vlastní stranou, o nedostatek vůdcovského charizmatu či o chabou "komunikační a personální politiku".

Svůj daňový balík Špidla přes koaliční rebely také nakonec protlačil. Ale víc už pak nic.

HN, 17.5.2007