Před několika dny přinesla média (pro někoho možná překvapující) informaci o tom, že „veřejnost“ by si přála za budoucího premiéra lídra strany „Věci veřejné“ Radka Johna. Více než 43% dotázaných mu dalo přednost před Karlem Schwarzenbergem a Milošem Zemanem. Inu, je to seznam doopravdy z říše snů… Proč?

Jednoduše řečeno: Radek John je šéfem strany, která nemá účast v budoucí Poslanecké sněmovně zdaleka jistou, Miloš Zeman má zenit politické kariéry dávno za sebou a Karel Schwarzenberg by – podle mého – byl tak ideálním premiérem, že se to téhle zemi prostě nemůže pošťastnit.

Zajímavé by bylo trochu se pošťourat v tom, jaká agentura to médiím poskytla výsledky onoho průzkumu o hypotetickém a nejlepším budoucím premiérovi. Na webových stránkách společnosti SANEP, která ten žebříček údajně nejlepších možných příštích premiérů do světa pustila, je kolonka, kde si můžete (asi kdokoli) zadat jakýkoli průzkum…

O tom, že na předních místech kýmkoli prováděného výzkumu veřejného mínění se ocitne kníže Schwarzenberg (neohrožený rytíř, zemitý glosátor politické scény a člověk, který nemá zapotřebí v politice krást) či Miloš Zeman (zemitý glosátor, pijan a důchodce) není pochyb. Jsou to nezaměnitelné figury, které mohou vyhovovat vkusu příslušné části dotázaných – buď z politicko-romantických důvodů (Karel Schwarzenberg, za premiéra by ho chtělo 39% dotázaných) nebo ze sentimentu (Miloš Zeman, za premiéra by si přálo 29%).

Kde se tam ale bere Radek John, který zároveň vede žebříček nejpopulárnějších politiků (ač jím vlastně není) je trošku záhada, vysvětlitelná ovšem neodolatelnou přitažlivostí mediální magie.

Předseda strany „Věci veřejné“ si dlouhá léta budoval image neohroženého bojovníka za práva všech občanů v televizním pořadu soukromé televize, kde „Na vlastní oči“ tepal do pečlivě vybraných nešvarů. Dotepal ve chvíli, kdy byl z televize odejit, shodou okolností v době, kdy se ukázalo, že firma poměrně úspěšně dojila veřejné finance ze Všeobecné zdravotní pojišťovny prostřednictvím vydávání notně předraženého firemního časopisu.

Nic to však nemění na tom, že je to jistě pro část publika přitažlivý muž s monotónním hlasem (to prý najmě u žen boduje). Navíc - v politice, do níž dosud nepatří, nemohl nic pokazit a je tudíž (jakkoli iracionálním) příslibem, že snad možná asi by to s ním mohlo být v budoucnosti lepší než dnes.

Popravdě řečeno, dnešní obraz politické krajiny je natolik příšerný, že i zjev typu pana Johna v ní může působit osvěživým dojmem. Vzhledem k tomu, že veřejnost mnoho nedá na jednotlivé volební programy, které stejně mnoho neznamenají, neboť budou po volbách libovolně porušeny, je osobní „image“ hlavní předvolební devizou.

V tom má Radek John jednoznačně navrch před celou další konkurencí. Drobné kosmetické vady na kráse toho „image“, jako již zmíněný výcuc financí z VZP, či nepatrnost v podobě nemanželského dítěte, jsou zanedbatelné ve srovnání s machistickými výkony lídrů dvou nejsilnějších stran.

Strana „Věci veřejné“ je na tom v těchto chvílích podobně jako „Strana zelených“ krátce před minulými volbami. Tehdy jako kometa (nechce se mi říkat „rachejtle“) zazářila vynuceně zmlácená Kateřina Jacques, aby se díky mediální bouři kolem ní nakonec i ta její partaj dorvala do sněmovny. Co tam poté dokázala už – bohužel – víme. Nic. V příští sněmovně a nejspíš právě díky věru matnému výkonu se už nejspíš „zelení“ neobjeví.

„Věci veřejné“ mají nyní rachejtlový nárůst zájmu, který je ovšem podložen jen konkrétní prací na nižší úrovní komunální politiky. Mohlo by se i přihodit, že se s podobným leknutím jako minule „zelení“ do sněmovny dostanou. Ale co tam pak zmohou? Totéž, co „zelení“, plus to, že pan John a pár jeho kolegů budou mít tu vysněnou doživotní poslaneckou imunitu…

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6