Mírné zvýšení daňové kvóty je v recesi něčím, co vítat nelze, ale vyvážení státního rozpočtu je něčím, co se odložit nedá

Život tropí hlouposti. Není to tak dávno, co byl Petr Tluchoř v očích Václava Klause pučistou, který s obskurní poslankyní Kristýnou Kočí z Věcí veřejných rozbíjel koalici a ohrožoval vládu Petra Nečase. Čas oponou trhnul a Tluchoř s Klausem si notují, jak je hloupé zvyšovat v současnosti daně, a řežou ruku v ruce větev, na níž současný premiér ne úplně pevně sedí. A ve stejné době premiér reagoval na jistá vystoupení svého ministra financí a místopředsedy TOP 09 Miroslava Kalouska větami o příznacích přepracování a nutnosti odpočinku, zatímco nyní Kalousek brání svého premiéra, co mu ruce stačí. A také v pohledu na odporné Věci veřejné se Kalousek s Tluchořem docela dobře shodovali, zatímco nyní s těmi daněmi je to dost jinak.

Lze bezpochyby chápat nespokojenost uvnitř ODS s daňovou politikou, kterou štrikuje do značné míry podle svého Miroslav Kalousek. Koncept rovné daně, který byl ještě nedávno nedotknutelnou ikonou naší nejsilnější pravicové strany, se potichu odebírá do věčných lovišť a není, kdo by nad tím zaplakal. Z ekonomického hlediska však je jasné, že Kalousek, pokud chce držet nastoupený kurz snižování deficitů, nemá příliš možností, jak situaci řešit v době, kdy je už více než zřejmé, že časy hojnosti se opravdu, ale opravdu v dohledné době nevrátí. Mírné zvýšení daňové kvóty je jistě pro ekonomiku v recesi něčím, co vítat nelze, ale rovnání vztahu mezi příjmy a výdaji státního rozpočtu je něčím, co se odložit na lepší časy nedá, byť mnozí naivové stále doufají a věří Keynesovi, stejně jako malé děti bratřím Grimmům.

To, že za sporem o daně je mnoho jiných, čistě politických důvodů, lze navíc těžko zpochybnit i proto, že Tluchořův "gang šesti" se takto razantně ozval až v okamžiku, kdy šlo o přehlasování senátního veta, k němuž bylo potřeba kritických sto jedna hlasů, zatímco při prvním hlasování o vládní předloze tito poslanci drželi koaliční basu.

Je celkem jasné, že jde o další díl nekonečného seriálu krize Nečasovy vlády. Jestli půjde o díl závěrečný, po němž má následovat nová série, je otázkou, na niž dosud neznají odpověď ani klíčové osoby. A dost možná zatím dost dobře neznají ani kořist, o kterou se tahle bitva vede.

Mediální spekulace na téma malérů ve Všeobecné zdravotní pojišťovně a případného stíhání některých politiků podílejících se na konání správní rady a zároveň figurujících ve zmíněném "gangu šesti" mohou mít nějaký reálný podtext, ale nepochybně nejde o impulz, který uvedl politickou scénu do pohybu, jenž se nyní bude evidentně dosti zrychlovat. Václav Klaus, který je v současnosti podle všeho docela významným hybatelem událostí, nemá na VZP žádný zájem, a už vůbec nechce být spojován s jakýmikoli pochybnostmi nad případným kriminálním děním v této instituci. Naopak je docela dobře možné, že prezident má zájem vrátit se do ODS na čelnou pozici, a těžko čekat, že by se spokojil s funkcí nějaké alegorické postavy bez vlivu na směřování strany. A to s Nečasem v čele je asi těžko představitelné.

A zde se situace za posledního půl roku poněkud změnila. Ti, co čekali oslabení současného premiéra po výprasku v krajských volbách, si nyní musejí tak trochu drbat vlasy, protože průzkumy veřejného mínění naznačují, že to s tím výpraskem nemusí být až tak katastrofální. A je úplně jedno, že mnohem víc než o politickou obratnost Petra Nečase jde v tomto případě o otřesný diletantismus Bohuslava Sobotky. Není asi moc soc. dem. lídrů, kteří by nedokázali ze současné ekonomické a sociální situace vytlouci alespoň čtyřicetiprocentní voličskou podporu. A svádět to na Ratha je sice možné, ale rozhodně ne úplně spravedlivé. A každý lepší volební výsledek než naprostá katastrofa pak Petra Nečase v pozici šéfa strany posílí. Proto je nutné začít mazat schody již s dostatečným předstihem. A to se nejspíše děje.

Nutno přiznat, že premiér si svou zarputilostí o tenhle útok řekl sám, když až příliš brzy začal prohlašovat, že bez daňového balíčku nemá další existence této vlády žádný smysl. Čistě věcně to totiž není pravda, protože jde o nižší deficit rozpočtu a vyšší daně jsou jen jednou z možných cest, byť podle všeho jedinou koaličně schůdnou. A poslanci ODS moc nechápou, proč za vyšší daně, které protlačili především koaliční partneři, mají zrovna oni nést politickou odpovědnost, když se Kalousek tak trochu schovává za Nečasova záda. Férovost svého předsedy, který se svým ministrem financí sice nemá nejlepší mezilidské vztahy, ale drží poctivě vládní basu, moc neocenili.

A jestliže prezident Klaus prohlásil, že Nečas dělá ekonomickou a politickou chybu, tak přinejmenším s tou politickou má pravdu.

Nyní bude muset premiér zaplatit nějakými koaličními ústupky v jiných oblastech, aby mohl svým vlastním odbojným poslancům ustoupit v daních. Bude to nějaký krvavý a ošklivý kompromis, ale asi se dá těžko čekat, že by nebyl dosažen a vláda skutečně padla. Nicméně s tímto kompromisem se napětí v ODS neuvolní. Příčin je mnoho a to, co se děje v policii a na státních zastupitelstvích, jak mimo jiné informujeme na jiných místech, je a bude pro dožití vlády do konce volebního období asi dost klíčové.

Týdeník EURO 37/2012, 10.9.2012