Traduje se, že komunální politika je věcná, lidem bližší, průhledná, ba čistá, a nezáleží v ní tolik, kdo s kým vládne. Jeden omyl vedle druhého.

Oč je věcnější stavba vodovodu, než jaderné elektrárny? V čem se liší debata o rozpočtu obce od debaty o rozpočtu státu? Jaký je rozdíl mezi protipovodňovou politikou na ústřední a komunální úrovni?

Musí být někde chyba, když centrální politika uhne od „věcnosti“. Nicméně předpoklady k ní má stejné. Možná, že politické elity poněkud podléhají sebou samými malovaným bubákům a přeceňují proces politického jednání oproti dosahování hmatatelných výsledků. Asi se též ztrácí ve spletitých chodbách malostranských paláců. Bohužel, podobně končí druhdy starostové-pracanti, kterým jejich partaj hodila lano a vytáhla je do nejvyšších politických pater.

O čistotě a průhlednosti komunální politiky můžeme s úspěchem pochybovat. Stačí nahlédnout do zpráv Transparency International. Korupce v regionech vzkvétá, zejména když koaliční „ruka ruku myje“. S korupcí bývají spojována především některá statutární města. Není tajemstvím, jak výnosným kšeftem jsou veřejné zakázky. Leč pokud se zeptáte radniční opozice v Liberci, Brně či Praze, žádné konkrétní důkazy vám nepředloží a z obviňování konkurentů začne couvat. Kde je ona průhlednost?

Výhodou měst a krajů je také provázání tamních médií s místní samosprávou. Radnice pečlivě kontrolují (často cenzurují) své zpravodaje. Krajské redakce novin, v nichž investigativci zpravidla nevyrůstají, jsou odkázány na bezproblémové vztahy s komunálními lídry. O kabelových televizích s přímou majetkovou účastí měst ani nemluvě.

A pak je tu oblíbené tvrzení o tom, jak se v komunále nehledí na stranická trička. Nedopočítáme se vesnic spravovaných společně komunisty a lidovci. Týmiž lidovci, kteří předstírají vzpouru, když Miroslav Kalousek či Cyril Svoboda zašilhají po křeslech ve vládě tiše tolerované KSČM. Nahoře huj, dole fuj, zní známé české rčení. Týká se ale i dalších komunistožroutů.

Spolupracovat s komunisty na přípravě rozpočtu či reformě zdravotnictví je špatné, zatímco na přípravě kanalizace dobré? Volit je za starosty, pomáhat je stavět do středu obecní pozornosti je vhodné, ovšem žádat o jejich důvěru ve Sněmovně nevhodné? Jak je to tedy? Jsou více rizikem v parlamentní menšině, nebo v radách řady obcí? Proč je to, co v parlamentu považujeme za ohavné, v komunální dimenzi vnímáno jako přirozené?

Obdobně se lze podivovat nad interpretací velkých koalic ČSSD a ODS. Komunální politika je jiná, pěli dosud unisono pražští zastupitelé obou stran. Když však kandidují do Sněmovny, z partnerů se stávají nelítostní protivníci. Nezměnili se lidé, ale prostředí. Jenže opravdu? Vždyť pražský magistrát je významnější než kdejaké ministerstvo. Rozhoduje o astronomických částkách a spoluurčuje nejen život Pražanů a turistů, ale i mimopražských obyvatel republiky. Ovlivňuje pracovní trh, stejně jako olympijskou budoucnost země. Proč nejde zopakovat (někdy až příliš) konstruktivní spolupráci pravice a levice z pražské radnice v Poslanecké sněmovně?

Rozdíl není v okolnostech, ale v pravidlech hry. Politici násilně implantovali do vládní a parlamentní roviny ideologii, bez níž se v městech a obcích obejdou. Ve Zlámané Lhotě by se urputným verbálním přestřelkám, Paroubek říká „slovní pyrotechnice“, smáli. V pražských salónech jsou brány bez mrknutí oka jako standard. Od „úspěšného“ starosty chceme, aby nepolitikařil, ale „makal“. I za tu cenu, že si něco přihraje do vlastní kapsy. Zajeďte si do Budišova a uslyšíte, jak je Ladislav Péťa populární, bez ohledu na čachry se Zdeňkem Doleželem. Ve Sněmovně, Senátu a Strakově akademii zbývá na korupci času málo. Více jej politici věnují teatrálním kouskům typu „S komunisty se nemluví“.

Obojí je špatně. Krást se nemá tam ani tam, planá ideologie nepatří do politiky vůbec. Dohodneme-li se, že komunisté jsou zlo a velké koalice nefér, budiž. Dodržujme to ale pak vždy a všude, i když třeba kvůli tomu nesestavíme v malé obci kandidátní listinu, natož zastupitelstvo. Jen ze sebe nedělejme pokrytce.

ve zkrácené podobě vyšlo 31.10. v Hospodářských novinách

ředitel Masarykovy dělnické akademie, think-tanku blízkého ČSSD