Romantický první máj patří k nejoblíbenějším dnům v roce, marketingoví experti ho především rádi využívají jako svátek zamilovaných. Tím ale možnosti prvního máje nekončí. Den rozkvetlých šeříků uvozuje týden, kdy si Evropa připomíná konec poslední velké války, k tomu patří i Svátek práce, Valpuržina noc, dalo by se pokračovat.

Přelom dubna a května je rozhodujícím obdobím roku ještě z jiného důvodu, který byl sice stanoven v kancelářích státních úřadů, není však o nic méně významný a z pohledu veřejného života je nejdůležitější. Poslední den v dubnu je také hlavním dnem bilancování státního rozpočtu.

Vláda do té doby musí předložit do sněmovny státní závěrečný účet za minulý rok. Zákon přikazuje i to, že musí být stanoveny závazné parametry rozpočtu na rok příští. Dubnové vyúčtování příjmů a výdajů rozpočtu je navíc prvním věrohodným odhadem, jak dopadne rozpočet na letošní rok. Nejde tedy o nic povznášejícího jako je láska, mír či oslava práce, zato se však rozhoduje o chodu státu. Konec dubna se svou bilancí dává tedy i běžným občanům vhled do soukolí, které pohybuje státním mechanismem a významně ovlivňuje život všech, kdo ve zmíněném státě žijí.

Málokdy to může být příjemný pohled, i kdyby bylo s rozpočtem všechno v pořádku. Na finančních tocích se zobrazují všechny problémy veřejného života, zároveň ovšem zachycují pokusy o jejich řešení. Rozpočtové přehledy tedy shrnují většinu problémů současnosti a to, jak si s nimi vláda ví či neví rady.

Letošní pohled je ovšem nepříjemný spíše nadstandardně. Minulá vláda Petra Nečase mohla být neoblíbená, její rozpočty však zachycovaly jasný příběh o tom, že je třeba bojovat proti dluhům. Také proto patří český rozpočet k těm nejlepším v Evropě, protože jeho dluhy nejsou nijak astronomické. Přehledy o rozpočtech z loňska, letoška a příštího roku však žádný takový příběh nenabízejí.

Státní závěrečný účet za rok 2014 potvrzuje, že rozpočtový schodek opět vyrostl. Nejde přitom o stav státní poklady, který zůstal zhruba stejný, ale o bilanci mimorozpočtových fondů, která se významně zhoršila. Jako by se oslabila centrální kontrola a nedosáhla úplně všude.

Ani průběžné výsledky letošního rozpočtu nedávají žádný důvod k optimismu. Daně se přes utěšený ekonomický růst nedaří vybírat a nikdo ani neví, proč se to vlastně nedaří.

Problém je někde u daně z přidané hodnoty, ministr financí tvrdí, že to v příštím roce vyřeší zavedením elektronických registračních pokladen, ovšem Nejvyšší kontrolní úřad oponuje s tím, že hlavní úniky jsou mimo akční rádius budoucích pokladen.

O rozpočet na příští rok se hlavní vládní strany pohádaly. Ministr financí Babiš přišel s nepříliš ambiciózním plánem na schodek ve výši 70 miliard, bývalý ministr financí Bohuslav Sobotka však žádá zvýšit výdaje o 15 miliard, aby bylo na vyšší platy státních zaměstnanců a vyšší důchody.

Došlo se ke kompromisu, podle kterého se 15 miliard na platy a důchody uvolní, schodek však zůstane 70 miliard. Spor se zkrátka odložil na pozdější dobu.

Z toho si může občan odnést jen dojem, že je něco shnilého ve státě dánském a že nad financemi vybranými od občanů chybí kontrola. Nezbývá než vyzvat politiky, tedy naše zaměstnance, ať ve veřejných diskusích vysvětlí, co se vlastně s rozpočtem děje. Neradi bychom byli za pár měsíců překvapeni ohlášením další rozpočtové katastrofy.