Když jsem se v květnu 1977 připravoval v klidu krušnohorských luk na maturitní zkoušku, narodila se nějakých patnáct kilometrů od oněch míst dívka, která dostala jméno Karla. Dnes ji známe jako Karlu Šlechtovou, novou ministryni pro místní rozvoj.

Pochází-li někdo z okolí, v němž jsme prožili část života, obvykle takový člověk, stane-li se z něj VIP (případně pseudoVIP), nás zajímá o trochu víc. Namátkou (v mém případě): Štefan Füle, dosluhující eurokomisař, rodák ze Sokolova, Jana Nagyová Nečasová, představovat jistě netřeba, působila v Chodově u Karlových Varů, Jaroslava Jermanová, nyní první místopředsedkyně dolní parlamentní komory, karlovarská rodačka.

A nejnověji Karla Šlechtová.

Při ministerské premiéře v TV pořadu Události, komentáře

Není to kritérium pro posuzování kvalit člověka nikterak podstatné, ba zcela nepodstatné, neboť jestli za něco opravdu nemůžeme, pak za to, kde a komu jsme se narodili. Přesto máme sklon chovat se poněkud iracionálně.

Ale k věci. Zajímalo mě, jak se nová ministryně uvede při první větším mediálním duelu s moderátorem. Předpokládal jsem, že bude hostem středečního (8/10) televizního pořadu Události, komentáře (Uk) – a předpoklad to byl správný.

Výsledek?

Pokud na pana prezidenta zapůsobila kladně, na mě taktéž. Nejsem ovšem Miloš Zeman, abych hovořil o idiotech a géniích („Idiota poznáte za půl hodiny, génia za několik let. ... zda to je, nebo není génius, se uvidí až při výkonu její práce.“), jak se pan prezident s vkusem sobě vlastním vyjádřil toto úterý.

K tomu poznámka: člověk s takovým dosavadním profesním životopisem, jakým disponuje Karla Šlechtová, sotva může být idiotem, proč se tedy uchylovat k tak nepatřičným výrazům? (Ale to by musel stát v čele státu skutečný gentleman ducha s příslušnou mírou úcty vůči dámě – a ne „bonmotář“ za každou cenu.) A nejde ovšem ani o to, aby nová ministryně dosáhla úrovně génia, to po ní nikdo rozumný nemůže chtít – a opět se musíme ptát, jaký mělo ono prezidentovo zmíněné úterní vyjádření vlastně smysl, kromě toho, že znělo libě jeho uchu?

Ani idiot, ani génius, ale seběvědomá a dostatečně asertivní profesionálka – takový je můj první dojem z vystoupení ministryně Šlechtové v pořadu Uk). V komunikaci s moderátorem si počínala skvěle, bylo zřejmé, že ví o čem mluví, nenechala se zatlačit do kouta, z něhož není argumentačního úniku – zkrátka a dobře, měla svůj den a politické entrée zvládla na výbornou.

Je to samozřejmě pouze první krok z tisíců dalších – a ten se jí povedl.

Samozřejmě že bude na počátku čelit tomu, že „ji nikdo nezná“, jak v televizi neopomněl zdůraznit Tomio Okamura: za patnáct let, co je v souvislosti s cestovním ruchem v kontaktu s MMR, její jméno nikdy neslyšel.

Co na to říci?

Karla Šlechtová: „To vůbec nevadí, že pan Okamura neslyšel moje jméno. … možná mě pozná.“

Pak se v rozhovoru objevil názor, že nová ministryně, která není členem žádné strany (a tedy ani hnutí ANO), by nemusela mít ve sněmovně dostatečné „politické krytí“. Jak se s tím hodlá vypořádat? Ani v tomto případě se nenechala zaskočit. Volná citace: „Jsem-li prezentována jako odborník, pak mi nezbývá než přesvědčit ostatní, že to, co chci prosadit je správné, odbornými argumenty.“

Jasné, srozumitelné, logické.

Karla Šlechtová vstoupila na tenký led politiky. Sama říká, že to vnímá především jako „výzvu a čest“. Člověka přitom mimoděk napadne, není právě ona čímsi jako prototypem nepolitického politika? Možná ano, možná ne.

Jak se osvědčí žena, o níž ani Tomio Okamura „v životě neslyšel“? Co zbývá jiného než říci: nechme se překvapit.

Anebo by byl lepší možná ne takový odborník, ale člověk, který si vysloužil politické ostruhy v hnutí ANO?