První Murphyho zákon říká "co se může pokazit, to se taky pokazí". Obávám se velice, že v případě ČR se to vztahuje na celý nepříliš povedený pokus vládnout si demokraticky.

Demokratická správa země předpokládá vzájemnou souhru nejrůznějších institucí. Klíčové je přitom odlišení politického a administrativního rozhodování. Ukažme si to na triviálním příkladu. Třídní učitel navrhne rodičům žáků, že škola uspořádá výlet do skanzenu na Veselém kopci. Proběhne demokratická diskuse, při níž mají rodičové možnost navrhovat alternativní destinace. Nakonec rozhodnou, že třída nepojede na Veselý kopec, ale na výstavu korunovačních klenotů do Prahy.

To byla ta demokratická část rozhodování. Bylo by ovšem tragédií, kdyby začali hlasovat, kdo z rodičů bude řídit autobus, který je do Prahy poveze, ačkoliv nikdo z nich nemá řidičské oprávnění. Řízení autobusu je odborná záležitost, kterou může dělat jen přezkoušený specialista s oprávněním, jinak by výlet skončil katastrofou. S řízením státu je to podobné: politicky se rozhoduje o cílech a hlavně o tom, kdo dostane peníze, které občané státu odevzdávají.

Vlastní řízení státu už je vysoce profesionální záležitostí, mnohem složitější než řízení autobusu. To mají dělat profesionálové.

Bohužel za celých 20 let se toto rozlišení u nás nepodařilo prosadit. Když politicky nominovaní diletanti usedli do státních křesel, velmi se jim v nich zalíbilo. Zakrátko pochopili, že kromě sladkého pocitu moci se jim otevírá cesta k netušeným finančním možnostem. Aby vedoucí sekretariátu předsedy vlády brala za měsíc patnáctinásobek průměrné mzdy, aby si náměstci ministrů odnášeli dvaceti, třicetinásobek průměrné mzdy jako prémie, to je možné jedině v systému, ve kterém vládne chaos, nejplodnější semeniště korupce.

Bez profesionalizace státní služby, bez toho, že se oddělí politické a administrativní vedení státu, neexistuje žádná naděje, že se děsivá korupce a ještě desivější plýtvání omezí. Vláda Miloše Zemana pod tlakem EU v roce 2002 přijala služební zákon, který mohl situaci změnit. Dopadlo to tak, že se zákon nikdy nestal účinným. Rukou společnou se o to postaraly jak levicové, tak pravicové vlády.

Když nastoupila vláda premiéra Nečase v roce 2010 s protikorupčním programem, vypadalo to, že se začíná blýskat na lepší časy. Bylo to ovšem zdání. Protože veřejnost po letech průtahů začala být na otázku státní služby citlivá, vláda ji už nemohla ignorovat. Ministerstvo vnitra dostalo za úkol připravit nový služební zákon, a tak se ve vládě rozhořel boj.

Představa, že by u nás začala fungovat standardní státní správa a stát přestal být kořistí momentální politické reprezentace, je pro politiky natolik děsivá, že se celá příprava nového služebního zákona stala Kašpárkovým divadlem. Nedávno na to upozornila Transparency International s dalšími občanskými iniciativami. Ukázala přesvědčivě, že nově navržený zákon nemůže zlepšit fungování státu či omezit korupci.

Ocitujme pár tezí z jejich otevřeného dopisu. "Návrh zákona nestanovuje hranici mezi politicky obsazovanými pozicemi a úředníky, ani nesměřuje k profesionalizaci a stabilizaci státní správy. Podmínky kariérního řádu jsou nerozpracované, neexistuje vazba hodnocení pracovníků na jejich odměňování a na kariérní růst. Konečně návrh zákona nestanovuje moderní a odpovědný systém odměňování."

V odměňování volí nekoncepční přístup a pouští se nestandardní cestou, podporou tzv. smluvních platů. O komplexním opatření lze jen stěží hovořit, neboť přináší spíš zmatek nebo legalizaci nefunkčních mechanismů, které se v praxi uplatňují.

Otevřený dopis nevyvolal sebemenší reakci. Ani ta pomyslná kola na rybníce se po něm neobjevila. Přitom jde o klíčovou normu, bez jejíhož fungování si můžeme nechat zdát, že se zbavíme korupce, popřípadě že stát přestane být diletantsky řízen.

Zde je prostor pro působení Karolíny Peake. Místopředsedkyně vlády, která má na starosti boj proti korupci, si musí vzít služební zákon jako základní test, že vláda myslí boj proti korupci vážně.

Vzhledem k tomu, že ODS i TOP 09 velmi stojí o církevní restituce, měla by položit na stůl jasnou podmínku: žádné církevní restituce bez služebního zákona. Jedině tak předvede, že její strana LIDEM má v politice nějaké místo. Pokud se bude podílet na novém zákonu o úřednících v podobě, v jaké vychází z připomínkového řízení, odepíše sebe i svůj pokus o novou stranu, protože návrh zákona skutečně pouze legalizuje chaos, který v řízení státu panuje.